Galerie Dolní brána v Prachaticích originální výstavu, konfrontující tvorbu tří uměleckých osobností, které jsou z mnoha aspektů výjimečné a současně navzájem bytostně propojené vztahem učitele a žáka. Nevšední a inspirativní výstavu prací Vladimíra Boudníka, Oldřicha Hamery a Evy Čapkové, nazvanou Boudník–Hamera–Čapková. Učitel učitele, žák žáka, můžete zhlédnout v galerii Dolní brána do 3. listopadu 2023.
Tato výstava je sondou do přediva vztahů tří uměleckých osobností tří různých generací, jež jsou navzájem kromě blízkých názorů, stylu a metod tvorby propojeny jedním zvláště pevným svazkem, jehož charakter není pouze profesní. Mám na mysli spojení učitele a žáka, které pomalu prochází napříč generacemi, když se někdejší žák stává učitelem jiného žáka. Vladimír Boudník byl v šedesátých letech učitelem Oldřicha Hamery a ten se stal o půl století později učitelem Evy Čapkové. Naopak Čapková byla Hamerovou žačkou podobně jako Hamera žákem Boudníkovým. Všechny tři spojuje abstraktní výtvarný projev, osvobozený od konvencí realistického zobrazení a rozvíjející se v duchu tzv. neformální abstrakce (informelu), experimentování s netradičními materiály a postupy a odvaha k hledání dosud neprozkoumaných cest uměleckého vyjádření.
|
Obr. 2. Vladimír Boudník: Věstonická Venuše, 1967, symetrická strukturální grafika |
Obr. 3. Vladimír Boudník: Bez názvu, 1968, strukturální grafika |
Oslnivý milovník života a krásy Vladimír Boudník byl protagonistou poválečné české abstrakce a současně inspirátorem celé generace českých umělců. V jednom ze svých proslulých manifestů z roku 1949 napsal : „Rozhlédněte se kolem sebe! Na špinavou zeď, mramor, léta dřeva… co vidíte, je vaše nitro.” Nosnou myšlenkou jeho uměleckého programu (explosionalismu) byla asociace představ, vyvolaných pozorováním struktur oprýskané omítky a jiných všedních objektů. Implicitně tak formuloval názor, že ani abstraktní umění, má-li pravdivě vypovídat o podstatě života, se neobejde bez vztahu k přirozené realitě světa a lidské zkušenosti s ní. Toto přesvědčení demonstroval v mládí, kdy překresloval skvrny na zanedbaných pražských zdech, i ve zralém období, kdy vytvářel grafické listy otiskem zkorodovaných plechů.
Převážnou část svého života pracoval jako řadový dělník ve strojírenském podniku ČKD a neměl přístup do grafické dílny. K objevu nových grafických metod jej inspirovaly běžné pracovní postupy, dílenské nástroje a obyčejné materiály, s kterými denně přicházel do styku: duralový plech, drobné kovové součástky, pilníky, vrtáky, svářecí aparatura, lepenka, laky, písek, ocelové piliny a špony. V tomto prostředí se postupně zrodily jeho největší tři objevy: aktivní, strukturální a magnetická grafika. Přes den pracoval v továrně a po nocích tiskl grafiky v neutěšených poměrech sklepního ateliéru. V omezujících podmínkách k tvoření nalezl Vladimír Boudník svou inspiraci, nedostatek materiálu a nástrojů proměnil v uměleckou výhru. Jeho originální výtvarný projev a jeho inovativní grafické postupy jsou pouze dvěma stranami mince jediného, vnitřně konzistentního díla.
|
Obr. 4. Oldřich Hamera: Něžný barbar I, 2014, monotyp, koláž |
Obr. 5. Oldřich Hamera: Z cyklu Máchův Máj, 1995, monotyp |
V strojírnách ČKD se také v roce 1964 seznámil s Vladimírem Boudníkem Oldřich Hamera. Toto setkání tehdy dvacetiletému mladíkovi “otevřelo nebesa”, stalo se životním předělem a iniciačním impulsem pro jeho příští uměleckou dráhu. Charismatický mistr jej zasvětil do svého uměleckého programu i do svých netradičních grafických metod. A nejen to, i svépomocí vyrobená satinýrka, na které Hamera tiskl své první grafické listy, byla Boudníkovým darem. Od svého učitele přejal techniku aktivní a strukturální grafiky, ale jako každý dobrý žák se posléze od svého mistra osamostatnil a vyvinul vlastní autorské metody, totiž vrstvený monotyp a aktivní lept – techniku na pomezí grafiky a monotypu. Oldřich Hamera byl nejen žákem, ale především jediným opravdovým následovníkem Vladimíra Boudníka, který principy jeho uměleckého programu – explosionalismu – přijal za své a důsledně je uplatňoval ve své tvorbě.
Počátkem našeho století se mladá moravská malířka a grafička Eva Čapková rozhodla prohloubit své vzdělání studiem dějin umění na Ludwig-Maximilans-Universität v Mnichově. V rámci následného doktorského studia si zvolila za téma disertační práce osobnost a dílo Vladimíra Boudníka a během přípravy práce se zákonitě setkala s Oldřichem Hamerou, který jí poskytl cenné informace o životě a díle svého učitele. Věčně mladý a energií sršící Oldřich Hamera ji navíc postupně zasvětil do Boudníkových inovativních grafických technik a – co je nejdůležitější – povzbudil ji k vlastní autorské tvorbě a k hledání jedinečného způsobu uměleckého vyjádření. Pro jeho mladou žákyni se setkání s ním v roce 2009 stalo podobně osudovým životním zlomem, jakým byl pro něj rok 1964 a navázání přátelství s Vladimírem Boudníkem.
|
Obr. 6. Eva Čapková: Z cyklu Svědci, 2023, magnetická malba, plátno |
Obr. 7. Eva Čapková: Z cyklu Svědci, 2023, magnetická malba, plátno |
Jak bylo naznačeno, Vladimír Boudník svou charismatickou osobností a vášnivě zastávaným uměleckým názorem, hraničícím s vizionářstvím, hluboce ovlivnil celou generaci umělců. Mnozí z jeho následovníků přejímali jeho originální techniku strukturální grafiky a nejtalentovanější z nich ji obohacovali o vlastní variantní postupy. Naproti tomu technikou magnetické grafiky se nikdo další nezabýval a po Boudníkově smrti upadla na téměř 50 let do zapomnění. Až teprve v roce 2016 ji na podnět Oldřicha Hamery znovu objevila Eva Čapková, která magnetickou metodu navíc úspěšně přenesla také do oboru malby. Ačkoli se oba umělci nikdy nesetkali, Čapková vzkřísila zapomenutou ideu estetiky magnetických siločar a pokračuje dnes v cestě, kterou kdysi opustil Boudník.
Vztah mezi učitelem a žákem nemusí být výhradně vztahem autority na jedné a respektu na druhé straně, což v umění platí více než kdekoli jinde. Tuto skutečnost na výstavě dokládá cyklus Recyklace a triptych nazvaný Pocta O.H. Recyklace jsou souborem koláží Oldřicha Hamery vytvořených z grafických listů Evy Čapkové. Naopak obrazový triptych Čapkové nazvaný Pocta O.H. spojuje její magnetickou malbu a koláž z útržků Hamerova rukopisu. Nápad k jeho vytvoření vznikl v době, kdy autorka přepisovala na počítači rukopisné literární texty svého učitele. Talentovaný žák nezapře svého učitele. Avšak i on se jednou stane mistrem svého oboru a se svým někdejším učitelem se mohou vzájemně ovlivňovat a inspirovat v rovnoprávném tvůrčím dialogu...
|
Obr. 8. Oldřich Hamera: Z cyklu Autorecyklace, 2020, koláž z magnetických grafik Evy Čapkové |
Obr. 9. Eva Čapková: Z triptychu Pocta O.H., 2021, magnetická malba, koláž, plátno |
Text: Jiří Bernard Krtička (úvodní slovo k vernisáži výstavy)
Video: Komentovaná prohlídka výstavy s Evou Čapkovou (14. 9. 2023)
