Galerie Millennium připravila výstavu sochařky Barbory Blahutové. Expozice nabízí průřez celoživotním dílem autorky, k vidění jsou tak nejen její sochařské objekty, ale i papírové koláže z nedávné doby. Výstava Barbory Blahutové v Galerii Millennium je otevřena do 10. prosince.
Barbora Blahutová (nar. 1941 ve Veselí nad Lužnicí) je sochařkou a restaurátorkou. V šedesátých letech 20. století studovala na Akademii výtvarných umění v Praze pod vedením Karla Hladíka a Jiřího Bradáčka. Během studií získala povolení ke studijnímu pobytu v Miláně. Po absolutoriu studia v roce 1969 pak působila na československé kulturní scéně (vystavovala, zúčastňovala se výtvarných soutěží) až do roku 1974, kdy se rozhodla z nesvobodné země emigrovat. Období exilu prožila z menší části v Německu, převážně však v Itálii. Mimo jiné tam pracovala jako restaurátorka pro římské Národní museum, kde pečovala o antické archeologické nálezy. Na přelomu milénia se Barbora Blahutová vrátila do vlasti, žije a tvoří v jižních Čechách.
|
Barbora Blahutová: Štetec II (2015), komb.technika |
Barbora Blahutová: Zrcadlení (1989), koláž |
Tvorba Barbory Blahutové je těsně spjata s ekologickým podtextem a s kritikou konzumního života společnosti. Tyto aspekty se promítají jak do výběru témat, tak do celkového vyznění uměleckých děl. Projevují se však i ve volbě materiálu a v postupech, jimiž umělkyně tvoří. V kolážích Blahutové často dominují přírodniny (např. vylisované listy) či věci recyklované, původně určené k jinému účelu (např. útržky kartonu).
|
Barbora Blahutová: Kočárek (2010), komb. technika |
Barbora Blahutová: Ženská traumata (2007), mramor, žula |
Název výstavy „Co zbylo“ lze chápat v několika významech. Zaprvé odkazuje na okruh námětů, ať už objektů představujících běžné denní drobnosti našeho života (hašlerka, kočárek, rádio nebo peněženka) nebo vybraných koláží (Moře v noci, Tvrz v poušti). Zadruhé může být spojován s vyzněním díla jako u objektu Ženská traumata, který sestává z prkénka a rozkrojené cibule. Zatřetí odkazuje na původ materiálu, ze kterého autorka tvoří svá díla. A konečně, pokud diváka tento poměrně komorní průřez celoživotní tvorbou Barbory Blahutové osloví, nabude možná dojmu, že si s sebou domů odnáší malý kousek „toho, co zbylo“ jako umělecký zážitek či příjemnou vzpomínku.
Text a foto: Lucie Šimánková
Fotogalerie výstavy:
