Titul obrazu malířky Petry Malinové na její aktuální výstavě v kutnohorském GASKu nevyzývá ke sportovní aktivitě, ale spíše k reflexi přírodního světa. Název celé výstavy Zemitě odkazuje k zemi (přírodě) ve dvou odlišných rovinách: příroda je nejen námětem obrazů, ale i dodavatelkou netradičních malířských materiálů, zodpovědných za strukturální charakter maleb. Inspirativní výstavu v Galerii Středočeského kraje v Kutné Hoře můžete navštívit do 9. února.
Petra Malinová pracuje s netradičními přírodními materiály (jílem a popelem), spojenými disperzí s pigmentem a někdy také s rostlinnými fragmenty (sušené traviny, lodyhy chmele). Barevnou hmotu zpracovává ve vysokých vrstvách, výsledkem je jsou zemitě zbarvené pastózní malby, evokující svou syrovostí informální materiálovou expresi šedesátých let, případně expresivní malby popelem Milivoje Husáka z počátku našeho století. Obrazové pole je ve svém celku organizováno cílevědomým postupem nanášení barevné hmoty na plátno, zatímco detailní struktura nesčetných drobných vrás a trhlin, je výsledkem procesu jejího schnutí. Vedle vlastností přírodních materiálů tak malířka zapojuje do díla rovněž náhodný charakter fyzikálního procesu.
Obr. 1. Světlo a pole 18, 2018-19, jíl, disperze, popel, pigment na plátně
Obr. 2. Pole u Trotiny I, 2017, jíl, disperze, popel, pigment na plátně
Pro své náměty se autorka obrací ke krajině a krajinným prvkům, k obloze, rostlině, stromu – všudypřítomným přírodním entitám, které člověka obklopují, ale které vtažen do víru civilizace zapomněl vnímat, uvědomovat si a pozorovat v proměnách denních a ročních dob. A protože ztratil zájem přírodu pozorovat, ochudil se též o možnost poznávat a obdivovat důmyslnost jejího ustrojení, sahající od sotva viditelného detailu, organizovaného na principu analogie do stále větších celků, až po nedozírný majestát vesmíru. Ztrátou zájmu o přírodu se pozvolna připravil také o příležitost objevovat a zakoušet její mnohotvárnou, proměnlivou a věčně překvapující krásu. Jedině tak lze vysvětlit, že začíná ztrácet i smysl pro umění a nechává se klamat jeho bezcennými virtuálními náhražkami.
Obr. 3. Obloha 19 I, 2019, jíl, disperze, pigment na plátně
Obr. 4. Liány, 2019, jíl, disperze, popel, chmel, pigment na plátně
Petra Malinová patří k rodu umělců, kteří se dopracovali k poznání, že stvořená přírodní realita je jediným objektivním korektivem, kritériem autenticity i kvality umění, nezávisle na tom, zda jeho způsob vyjádření je figurativní či abstraktní. Umělců, kteří jsou ochotni věnovat neomezené množství času pozorování, zkoumání a promýšlení reálného světa a potom si špinit prsty namáhavou a trpělivou prací s hmotou a podstoupit riziko slepých uliček a omylů. Umělců, kteří díky Bohu dosud žijí a tvoří, třebaže jsou v posledních desetiletích stále více vytlačováni z oficiální výtvarné scény. Jejich dílo je vnímavému divákovi zdrojem jednak hlubokého estetického i duchovního prožitku, jednak pochopení nicotnosti, efemérnosti a klamavé podstaty všech konceptuálních náhražek autentického umění.
Autor: Jiří Bernard Krtička
