Na Zelený čtvrtek zahájila Národní galerie Praha výstavu Josef Šíma: Cesta k Vysoké hře, mapující Šímovu tvorbu od počátků k době působení ve skupině Le Grand Jeu (1927-33), jejímž zakládajícím členem se v Paříži usazený český umělec stal. Stejnojmennou expozici představila na přelomu loňského a letošního roku Moravská galerie v Brně. Její rozšířenou pražskou verzi můžete navštívit ve Valdštejnské jízdárně do 28. července.
Jak zdůraznili kurátoři výstavy, Anna Pravdová a Petr Ingerle, cílem projektu není retrospektiva díla Josefa Šímy, ale průřez prvním zhruba čtvrtstoletím jeho tvorby, vrcholící umělcovou aktivitou ve skupině Vysoká hra a tvůrčím dialogem s dalšími členy hnutí, zejména básníky Rogerem Gilbert-Lecomtem a René Daumalem. Od brněnské premiéry, se pražská výstava odlišuje rozsáhlejší prezentací Šímovy ilustrační tvorby a zapůjčením několika dalších obrazů ze soukromých sbírek.
Josef Šíma se narodil roku 1891 v Jaroměři, dospíval však v Brně, kam se jeho rodina přestěhovala v roce 1904. Výtvarné umění studoval v letech 1909-1914 v Praze, nejprve rok na Uměleckoprůmyslové škole, poté na Akademii výtvarných umění, kde jej ovlivnil zejména prof. Jan Preisler. Počátky jeho tvorby výstava přibližuje pracemi s brněnskými motivy a zejména portrétní malbami, které jasně potvrzují probouzející se talent. Následující umělcův vývoj byl pozdržen událostmi let 1915-18, kdy sloužil jako voják rakouské armády na ruské a francouzské frontě.
Obr.1. Portrét Nadine Germainové, 1922
V poválečném období byl Šíma ovlivněn jednak zájmem o dopravní techniku a umělecké vyjádření dynamiky moderního života, jednak civilistní poetikou spolku Devětsil, do jehož aktivit se zapojil. Koncem roku 1921 se usadil natrvalo v Paříži a o dvě léta později se zde oženil s Nadine Germainovou. Nadále udržoval kontakt s českým prostředím a osobními kontakty i recenzemi výtvarného dění v Paříži pro česká periodika plnil funkci zprostředkovatele mezi francouzskou a českou avantgardou.
Výstava stručně prezentuje krátké období Šímova příklonu ke geometrické abstraktní malbě, kterým prošel v polovině dvacátých let pod vlivem setkání s Pietem Mondrianem a Theo van Doesburgem. Mnohem rozsáhleji je představena umělcova ilustrační tvorba, mimo jiné album kolorovaných leptů Paříž, cyklus k Durychově básnické sbírce Panenky a soubor ke knize Ztracený ráj od Pierra Jeana Jouva. Josef Šíma měl celoživotně blízký vztah k poezii a doprovázel ilustracemi verše oblíbených básníků, mezi nimiž nalezl i několik blízkých přátel.
Obr.2. Podobizna Rogera Gilbert-Lecomta, 1929
Rozhodující událostí v Šímově uměleckém životě bylo setkání se „simplisty“ mladými básníky, kteří se zabývali průzkumem mezních stavů vědomí, snili o probouzení skrytých schopností psychiky a usilovali o proměnu lidského vnímání i myšlení. Setkání, iniciované v Paříži žijícím českým básníkem Richardem Weinerem, se stalo podnětem k ustavení umělecké skupiny Le Grand Jeu (1927-33). Její jádro tvořil Josef Šíma s básníky Rogerem Gilbert-Lecomtem, René Daumalem a Rogerem Vaillandem, připojili se i další umělci a literáti.
Josef Šíma vyznával monismus – filozofický názor, postulující jednotnou podstatu světa a odmítající dualismus hmoty a ducha. Ve své zralé tvorbě směřoval k vyjádření univerzální podstaty, překonávající rozdělení na fyzickou a duchovní realitu. V poetice „simplistů“, usilující o sjednocení vzpomínky s představou a bdělého vnímání se snovou vizí, nalézal hlubokou spřízněnost. Jeho dílu se naopak dostalo ze strany „simplistů“ citlivého porozumění, zvláště od Rogera Gilbert-Lecomta a René Daumala. Portréty obou předních básníků skupiny Le Grand Jeu nechybí v kolekci Šímových portrétních maleb, prezentovaných aktuální výstavou.
Obr.3. Mlno, 1927
Expozice vrcholí rozsáhlým souborem Šímovy krajinomalby z druhé poloviny dvacátých a první poloviny třicátých let. Vedle abstrahovaných ženských torz a mytologických výjevů (Návrat Théseův, 1933) se divák setká v těchto krajinách s řadou archetypálních motivů, mezi nimiž dominuje symbol vejce, stromu, krystalu, vodní hladiny či oblaku. Jiné malby se oprošťují od těchto symbolů a předjímají následující vývoj Šímovy malby, směřující k vyššímu stupni abstrakce a maximálnímu odhmotnění. Cílem umělce se stává rozpustit krajinu světlem a znovu utvořit její obraz z jediné univerzální matérie, která je prapodstatou země, vzduchu, ohně i vody. Doba působení Josefa Šímy ve skupině Le Grand Jeu je obdobím jeho zásadní umělecké proměny.
Obr.4. Krajina, 1931
Autor: Jiří Bernard Krtička
