Výstava Zahradničení ve Špálově galerii představuje tvorbu Šimona Brejchy, jež vychází z otisku elementárních přírodních tvarů, které zbavuje původního významu a uvádí do nového, nejednoznačného kontextu. Často se drobný přírodní detail stává skladebným prvkem překvapivé struktury impozantních rozměrů. Výstavu velkoformátových strukturálních grafik Šimona Brejchy, kterou připravila kurátorka Eva Bendová, můžete navštívit do 26. ledna 2020.
Obr. 1. Šimon Brejcha na vernisáži výstavy Zahradničení ve Špálově galerii, 12. prosince 2019
Šimon Brejcha začínal svou uměleckou dráhu v osmdesátých letech jako malíř. Zájem o povrchovou strukturu malby a její haptické kvality ho přivedl k experimentování se slepotiskem a dalšími grafickými technikami. Magická moc grafické matrice zachytit pomocí otisku věrnou a do detailu přesnou podobu reality, ať jde o přírodní objekt nebo o výrobek lidských rukou, jej natolik uhranula, že svou tvorbu postupně naplno zaměřil na oblast strukturální grafiky. Nesnadný úkol grafického přenosu otisku přírodnin, často křehkých a měkkých organických elementů, přijal jako výzvu a po mnohaletém experimentování s formami a odlitky z různých tradičních i moderních materiálů vyvinul technologické postupy, vedoucí k dosažení cíle.
Obr. 2. Opadané květy (Černý déšť), 2017, strukturální grafika, 125x200 cm, detail, foto Daniel Šperl
Obr. 3. V trní, 2017-18, strukturální grafika, 125x200 cm, detail, foto Daniel Šperl
Umělecké dílo však nemůže spočívat v pouhém otisku, byť technicky sebedokonalejším, protože potom by se stalo pouhou tautologií, zdvojením skutečnosti. Východisko z tohoto nebezpečí nalezl Brejcha v multiplikaci přírodního objektu grafickou metodou. Rostlina, květ, list nebo plod, stejně jako fragment živočišného organismu, jsou vyvázány ze svého původního kontextu a stávají se prvkem zčásti náhodné zčásti organizované struktury na rozsáhlé obrazové ploše. Konkrétní identita se mění v abstrakci. Výchozí objekt pozbývá svůj původní význam a stává se elementem struktury univerzální povahy, v níž zaniká nejen odlišnost mezi herbálním a animálním, ale i rozdíl mezi přírodním a umělým. Je pochopitelné, že tak zásadní změna kontextu otevírá dílu dříve netušené interpretační možnosti.
Obr. 4. Nálet, 2019, strukturální grafika, 125x200 cm, detail
Obr. 5. Kobylky, 2015, strukturální grafika, 125x200 cm, detail
Nový přístup k zachycení reality prostřednictvím otisku a jeho zapojení do výtvarného záměru, si vyžádaly sofistikované technologické postupy. Typický proces výroby strukturální matrice zahrnuje několik pracovních fází s negativní formou a odlitkem, během nichž dochází ke znásobení objektu. Při tisku v grafickém lisu reprodukuje Šimon Brejcha matrici na papír několikrát, což vede k multiplikaci vyššího řádu. Vedle monochromního tisku používá také tisk ve dvou barevných tónech. Tiskovou plochu se světlejším tónem částečně překrývá plochou s tmavším tónem, čímž dosahuje efektu dvou plánů a iluzi mělkého prostoru. Rozměrné výsledné dílo, často zabírající několik listů morušového papíru, je nakonec sesazeno a zafixováno na plátno velkého formátu, takže působí dojmem monumentální malby.
Obr. 6. Velká žranice, 2017, strukturální grafika, 125x200 cm, detail
Obr. 7. Velký slet, 2019, strukturální grafika, 125x200 cm, detail
Výstava Zahradničení ve Špálově galerii se vyznačuje tematickou čistotou: naprostá většina prací je otiskem jediného přírodního objektu. K nejzajímavějším pracím, založeným na multiplikaci rostlinného detailu patří Opadané květy, V bodláčí nebo V trní. Motivy živočišné pocházejí nejčastěji z říše hmyzu: kobylky luční (Kobylky), můry (Nálet) nebo motýl zavíječ zimostrázový (Velký slet) a jeho housenky (Velká žranice). Série pěti grafických listů je výtvarným příběhem o fatálním napadení keře zimostrázu housenkami posledně jmenovaného škůdce. Z jednotící tematické linky nevybočuje ani grafika Kameny mezi ploty, třebaže jako jediná není vytvořena z grafických otisků přírodnin, ale uměle vyrobených předmětů. Vystavená matrice Housenky z epoxidové pryskyřice na dřevěné desce pak představuje malou ukázku z umělcovy technologické kuchyně.
Obr. 8. Kameny mezi ploty, 2018, strukturální grafika, 150x210 cm, foto Daniel Šperl
Obr. 9. Kameny mezi ploty, 2018, strukturální grafika, 150x210 cm, detail, foto Daniel Šperl
Jak bylo řečeno, principem většiny vystavených prací je multiplikace otisku jednoho přírodního detailu do rozsáhlé struktury, z níž vyvstává nejednoznačná skutečnost nového řádu. Odlišnou cestou, jak se vyhnout zmíněné nástraze tautologického otisku reality je kombinace otisku s kresbou. Tuto možnost reprezentuje na výstavě relativně samostatný, tematicky i technicky se vymykající cyklus Andělské sbory. Jednotným motivem všech listů cyklu je otisk nalezeného páru ptačích křídel, který Šimon Brejcha doplnil kresbou tužkou a tuší do podoby andělských bytostí. Při kresbě umělec popustil umělec uzdu své fantazii, spojené se smyslem pro ironii a černý humor, takže jen málo z osmnácti bytostí připomíná postavy andělů, známých z výtvarné tradice.
Obr. 10. Dva andělé z cyklu Andělské sbory, 2018, strukturální grafika a kresba, 80x80 cm, foto Daniel Šperl
Název výstavy Zahradničení, odkazuje na konceptuální rámec výstavy a současně ponechává divákovi i značnou volnost v jeho výkladu. Může být podnětem mnoha odlišných, vzájemně i protichůdných interpretací (lze jej chápat též jako Zahrad-ničení). Podstatnější je však inventivní a svěží charakter Brejchovy tvorby. Metody, které vyvinul, dovolují zachytit otiskem sebejemnější přírodní detail a prakticky neomezeně jej multiplikovat. Neváhal bych říci, že v tvorbě Šimona Brejchy strukturální grafika přímo expanduje do nového rozměru, neboť se zde otevírá rozsáhlá škála výtvarných možností, jež dosud zdaleka nejsou vytěženy. Současně jeho tvorba obrací naši pozornost ke kráse přírody, která vyrůstá z jednoduchých úsporných principů do nekonečného bohatství forem a která je absolutním kritériem každého skutečného umění.
Autor: Jiří Bernard Krtička
Recenze výstavy Šimona Brejchy ve Galerii Hollar: Kompost na grafikově zahrádce aneb Šimon Brejcha v Galerii Hollar
