Osík je Petrkov Ludmily Jandové

Neprávem opomíjená grafička a malířka Ludmila Jandová z Osíka může být nazvána duchovní a uměleckou souputnicí mnohem známějšího grafika a básníka Bohuslava Reynka z Petrkova. Pozoruhodnou výstavu V pospolitosti, výběr z její rané grafické tvorby, můžete navštívit v Galerii Jiřího Jílka v Šumperku do 29. srpna.

Ludmila Jandová (1938–2008) se narodila a vyrůstala v rolnické usedlosti v obci Osík u Litomyšle. Od dětství poznávala z důvěrné blízkosti selský život v těsném sepjetí s krajinou, počasím v proměnách ročních dob, rostlinami, ptáky a domácími zvířaty. S výjimkou doby studií, nejprve na Odborné sklářské škole v Železném Brodě a poté na Akademii výtvarných umění v Praze u profesorů V. Silovského a V. Tittelbacha, zůstala rodnému kraji věrná po celý život. Venkovský život se stal dominantním tématem především její rané tvorby, pevné inspirační spojení s přírodou je však patrné i z jejích pozdějších prací včetně abstraktní tvorby.

V díle Ludmily Jandové má grafika a malba srovnatelný význam, nelze opominout ani výrazné cykly pastelových kreseb. Pro výstavu v Šumperku vybral kurátor Miroslav Koval soubor grafických listů a kresebných studií, datovaný přibližně mezi polovinu šedesátých a polovinu sedmdesátých let. Název výstavy V pospolitosti odkazuje k rané figurativní tvorbě Jandové, pro níž je charakteristický námět společenství – shluky a zástupy lidí, stáda krav, ovcí či koní. Grafické listy, vytvořené převážně autorčinou oblíbenou technikou suché jehly, doplňují tušové studijní kresby, dokládající mimořádnou lehkost a suverenitu ve skicování námětů.

Ludmila Jandová tvořila grafické listy vždy v rozsáhlých tematických řadách, obvykle pracovala na několika cyklech paralelně. Téma společenství je spjato v pojetí Jandové zejména s pozitivními hodnotami – pocitem sounáležitosti, bezpečí, harmonického domova, ochrany dětí a mláďat. V její tvorbě má však závažné místo i existenciální téma hromadného ohrožení, které je přímým protipólem těchto ideálních hodnot a které zpracovala v cyklech Útočící (reagující na invazi v roce 1968), Útěky, Omezené prostory, Konec možností či Hromadné hroby. Uprostřed těchto krajních námětových poloh se nachází nejednoznačné alegorické téma cyklu Krysař (1971–75).

Pevným zakotvením v domově svých předků a neotřesitelným spojením s jejich vírou nezapře Ludmila Jandová spřízněnost s osobností a dílem Bohuslava Reynka. V kurátorském textu o tom Miroslav Koval píše: „S výjimkou studia, následného působení na pražské Akademii a polistopadových cest po Evropě, na Kavkaz nebo do Izraele, prožila paní Ludmila jí vyměřený čas sedmdesáti let v ústraní svého „Petrkova“. V Osíku se narodila a zůstala mu věrná. Podobně jako básník a grafik Bohuslav Reynek, její duchovní vzor, zvolila samotu v přímém dotyku s přírodou a ruch města jí nechyběl. Z odstupu viděla ostřeji a to důležité čerpala z knihy Země, z pramene všeho poznání.“

Zbývá doplnit, že k tématu společenství, prezentovanému aktuální výstavou, náleží rovněž námět ptačích hejn, kterým se Jandová zabývala v několika grafických cyklech, vzniklých mezi koncem šedesátých a začátkem osmdesátých let – Ptačí hejna, Ptáci a prostor, Tah ptáků, Ptáci – ochrana, Pták a oblak. Životem v ústraní, pozorováním přírodních forem a jevů a jejich tichou kontemplací dospěla Ludmila Jandová na sklonku sedmdesátých let osobitou a nezávislou cestou k abstrakci, která se naplno projevila v cyklech Přírodniny a Kresby na podtisku. To už je ovšem jiné téma – snad námět pro některou z budoucích výstav v Galerii Jiřího Jílka v Šumperku.

Text: Jiří Bernard Krtička
Foto: Anežka Kovalová (1, 3-9), Katuše Krejčíková (2)