Dílo Miloslava Polcara fascinuje svou neobyčejnou kultivovaností, která je spojena s autorovou originální uměleckou vizí, náročnou inovativní technologií a dokonalostí provedení. Výstavu Transpozice, představující umělcovu tvorbu z posledních čtyř let, můžete navštívit do 22. srpna v Galerii Václava Špály v Praze.
Miloslav Polcar (1947) absolvoval studium na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze v ateliéru monumentální malby u profesorů Zdeňka Sklenáře a Václava Menčíka. Patrně v souvislosti s jeho původní profesí typografa, spojenou se zájmem o výtvarné kvality písma a technologii tisku, jej v průběhu osmdesátých let upoutala umělecká grafika. Jeho další vývoj pak vedl přes strukturální grafiku, práci s ručním papírem a další výtvarné experimenty k jeho současné autorské metodě tisku, využívající podstatnou měrou specifické vlastnosti čínského rýžového papíru. Ve svém hledání umělec s oblibou překračuje hranice výtvarných disciplín a jeho současná tvorba v sobě obsahuje rysy grafiky, monotypu, 3-D objektu a instalace.
|
Obr. 2. Miloslav Polcar před ukázkou styrodurových matric |
Obr. 3. Styrodurová matrice |
Od osmdesátých let se Polcarův zájem soustředil na fenomén písma a kaligrafie. Vlna inspirace znakem a písmem kulminovala v moderním euroamerickém umění jednak v lettrismu, vycházejícím z konvenční podoby západního písma a směřujícím ke konkrétním formám, jednak v gestické abstrakci, čerpající podněty z tradiční východní kaligrafie. V gestické malbě odráží písmo vnitřní stav autora a stává se tak nositelem skrytého subjektivního obsahu. Písmo v tvorbě Miloslava Polcara, nezávisle na tom, zda vzniká malbou nebo otiskem z matrice, má blízko tomuto kaligrafickému projevu, který je výrazem představ, emocí a vnitřních prožitků umělce v tvůrčím procesu.
Kaligrafie v západním pojetí je vlastně ideografickým písmem, jehož znaky jsou nositeli pojmů, které nemají verbalizovanou podobu a jejichž symbolický význam je zčásti subjektivní zčásti archetypální. Miloslav Polcar interpretuje svou tvorbou jako „osobní archeologii“, tedy hledání, nacházení a dokumentování archetypálních obrazů ve světě podvědomí a představ. Kaligrafická díla pak chápe jako průzkumné sondy do prostoru mezi obrazem a písmem. Odkazuje přitom na pojem „předtext“, který pochází od filozofa Viléma Flussera a označuje jakési zárodečné stadium textu, výzvy čar a křivek dožadujících se přijetí do reality myšlení.
|
Obr. 4. Miloslav Polcar: Z cyklu Metamorfózy, 2018 |
Obr. 5. Miloslav Polcar: Z cyklu Vrstvy, 2018 |
V novější tvorbě Miloslava Polcara můžeme sledovat odklon od kaligrafie k univerzálním abstraktním formám, inspirovaným přírodními tvary a procesy. Přibližně posledních deset let umělec tiskne svá díla z reliéfní matrice na čínský rýžový papír a cíleně využívá jeho osobitých kvalit. Tiskne barvou vlastní výroby, která se po kontaktu s rýžovým papírem šíří difúzí i mimo obarvenou plochu matrice a obklopuje hlavní motiv bohatě se větvícími útvary fraktálového charakteru, které mají vždy světlejší odstín a někdy též odlišný barevný nádech. Výsledkem tisku je pak jedinečná světelná „aura“, obklopující kontury motivu.
V průběhu let pracoval Miloslava Polcar s tiskovými matricemi z nejrůznějších materiálů – ze dřeva, z kovu, sádry, cementu a syntetických hmot. V posledním období preferuje tiskové desky ze styroduru, které zpracovává do hlubokého reliéfu leptáním a rytím. Barvu nanáší na matrici štětcem a ručně otiskuje obvykle na papír vertikálního formátu 2x1 metr. Vedle výjimečné savosti se čínský rýžový papír vyznačuje také poloprůsvitností. Dílo v plné kráse svých barevných valérů vynikne nejlépe tehdy, je-li instalováno jako svitek, zavěšený rubovou stranou proti oknu a prozářený volně procházejícím světlem. Alternativně umělec zavěšuje svá díla na stěnu nebo je vystavuje jako svitek odvinutý z cívky.
|
Obr. 6. Instalace cyklu Vrstvy ve Špálově galerii |
Obr. 7. Miloslav Polcar: Instalace Transpozice I |
V úvodní části výstavy ve Špálově galerii, kterou připravila kurátorka Vilma Hubáčková, uvítá diváka výběr monochromních tisků ze dvou cyklů – Metamorfózy a Vrstvy. Díla druhého cyklu vznikla navrstvením několika otisků téže matrice. Na jednotlivých listech se nacházejí odlišné výřezy hlavního motivu fixované v různých polohách. Tímto způsobem je motiv rozfázován a do díla vnesen časový rozměr. Výchozí inspirací pro tento způsob prezentace byla umělci představa obrazové knihy určené k listování. V sousední místnosti může divák obdivovat soubor styrodurových matric, které svým zahloubeným reliéfem obarveným v procesu tisku představují svébytná umělecká díla.
Novinkou výstavy ve Špálově galerii jsou vícebarevné tisky, které Miloslav Polcar představuje poprvé. Tato díla vznikla soutiskem z jedné nebo více matric, provedeným nejčastěji ve dvou dominantních barvách – modré a hnědé. Volba barev tak doplnila řeč archetypálních tvarů o symboliku elementárních živlů: modrá barva může odkazovat k vodě nebo vzduchu, zatímco hnědá barva k zemi i ohni. Ve spoře osvětleném podzemí galerie se nachází instalace Transpozice I. Barevné svitky odvinuté z cívek jsou uspořádány do symbolické podoby cesty, bez přerušení procházející dvěma temnými místnostmi k cíli ozářenému světlem.
|
Obr. 8. Miloslav Polcar: Diptych z cyklu Transpozice II, 2020 |
Obr. 9. Miloslav Polcar: Diptych z cyklu Transpozice II, 2020 |
Před prosklenou stěnou v patře galerie je umístěna instalace Transpozice II, sestávající z 16 barevných svitků formátu 2x1 metr zavěšených v nepravidelném uspořádání na poměrně malém prostoru. Autorovým záměrem bylo vytvořit z množství svitků jediný objekt, jenž přiměje diváka obcházet jej a pozorovat z různých úhlů, případně do něj i vstupovat. Třebaže každá z instalací má potenciál diváka něčím zaujmout, osobně bych výše ocenil nezávislé umístění vícebarevných tisků v denním světle a s dostatečným odstupem pro nerušený pohled. Expozici v patře doplňují dva monochromní svitky na cívkách, odkazující názvem Černý mrak v bílé k básním tibetské poezie.
Tvorba Miloslava Polcara výrazně převyšuje svou kultivovaností současný standard a přitahuje svou originální technologií. Podstatnou roli v ní hraje proces difúze barvy v rýžovém papíře, jehož estetickou hodnotu umělec cílevědomě využívá. Díla vznikají tiskem z pevné reliéfní matrice, výsledek je však paradoxně zcela jedinečný a neopakovatelný. Autor má plnou kontrolu nad kompozicí a podstatnými rysy motivů, vykreslení detailů však svěřuje fyzikálnímu procesu, který může ovlivnit pouze do určité míry. Tímto přístupem překračuje paradigma reprodukční techniky a transformuje grafiku v otevřené médium, vhodné pro vytvoření zcela osobitého a neopakovatelného díla.
|
Obr. 10. Miloslav Polcar: Instalace Transpozice II |
Obr. 11. Miloslav Polcar: Instalace Transpozice II |
Text: Jiří Bernard Krtička
Foto: autor (1-3,6-7,10-11), Galerie Václava Špály (4-5, 8-9)
