Galerie Josefa Jambora v Tišnově konfrontuje zobrazení námětu vody v tvorbě dvou výrazných moravských autorů střední umělecké generace – grafika Miloše Slámy a malíře Jana Spěváčka. Zachytit nezobrazitelné – nestálou a věčně proměnlivou vodní hmotu – je pro umělce velkou výzvou. Zdařilou, inspirativní a osvěžující výstavu Nad vodami v Galerii Josefa Jambora můžete navštívit do 10. května 2023.
Voda je společně s dalšími třemi živly zcela základním pojmem lidského myšlení, náboženství a kultury. Její univerzální význam pro přírodní procesy obecně a pro všechny formy života zvláště byl brzy rozpoznán. Již v 6. století př. Kr. řecký myslitel Thalés z Milétu označil vodu za pralátku, z níž je stvořeno všechno jsoucí. Podobně esenciální roli hraje voda při popisu stvoření světa v sedmi dnech v biblické knize Genesis. V dalších starozákonních a novozákonních knihách nabývá voda vznešených metaforických významů. Bůh-Stvořitel světa je “pramen vody živé” (Jr 17,13) a víra v Boha vodou “tryskající k věčnému životu“ (J 4,14). Zatímco filozofie i náboženství se zabývají především symbolickým aspektem vody, umělce od nejstarších dob po současnost nepřestává přitahovat k vodě její estetický význam.
|
Obr. 2. Miloš Sláma: Žabinec nad hlubinou, 2018, barevný linoryt |
Obr. 3. Miloš Sláma: Stará kanoe, 2018, barevný linoryt |
Důkazem toho je také aktuální tematická výstava v Tišnově, konfrontující práce s vodní tematikou grafika Miloše Slámy a malíře Jana Spěváčka. Tuto volbu kurátorky Radky Kaclerové považuji za vynikající, neboť se jedná o dvě vyzrálé umělecké osobnosti, v jejichž figurativní tvorbě představuje vodní hladina v krajině dlouhodobě významný, ne-li stěžejní námět. Miloš Sláma (1965), člen uměleckého spolku Hollar, je grafikem, který se specializuje na techniku barevného linorytu, tisknutého metodou postupného odrývání z jediné matrice. Je také autorem mezinárodně patentovaného kuličkového lisu Sláma press – unikátního nástroje pro ruční grafický tisk. Jan Spěváček (1973), člen uměleckého sdružení Prague stuckists, je malířem žijícím v Brně. V letech 2020-21 pracoval v poutním areálu v Mariánské Týnici, kde provedl freskovou výmalbu čtyř ambitových kaplí v iluzivním barokním stylu.
|
Obr. 4. Miloš Sláma: U Kamenného rybníku, 2022, barevný linoryt |
Obr. 5. Miloš Sláma: Neklidná hladina s rákosem, 2018, barevný linoryt |
Tvorba Miloše Slámy je z podstatné části inspirována krajinou, zákoutími a přírodními detaily Vysočiny, kde se umělec narodil, kde svým srdcem hluboce zakořenil, kde dosud žije se svou rodinou a tvoří. Od roku 2018 pracuje na grafickém cyklu Na hladině, jehož námětem jsou vodní plochy – rybníky, jezírka a tůně – a optické jevy na hladině s nimi spojené – zrcadlení, prosvítání dna, odraz světla a vržené stíny. Slámovo pojetí krajiny je v ryzím smyslu slova realistické. Odráží se v něm důvěrná znalost přírodních forem a barev i přesná pozorování promítnutá do minuciózních detailů, které však nejsou zobrazeny imitativně, ale stylizovaně. Výsledkem práce je grafický list, dýchající neopakovatelnou atmosférou místa a chvíle, meditativním prožitkem tiché krajiny, někdy i lehkým závanem nostalgie.
|
Obr. 6. Jan Spěváček: Na Zdobnici, 2020, olej, plátno |
Obr. 7. Jan Spěváček: Rakovecký potok, 2019, olej, plátno |
Pro Jana Spěváčka jsou náměty vodních toků a hladin zcela stěžejním tématem, které zpracovává vytrvale, cílevědomě a systematicky již od své rané tvorby z devadesátých let. Předmětem jeho zájmu nejsou pouze optické, ale i dynamické jevy spojené s vodou. K nim patří jak divoké turbulentní proudění v korytech potoků a říček, tak dění na stojatých vodách od zčeření hladiny větrem po kruhy vyvolané dopadem dešťových kapek. Některé malby z cyklu Biotopy zachycující jevy na hladině způsobené aktivitou žab mají zjevně anekdotický charakter (včetně velkoformátového obrazu Sedm strážců severní zátoky). Cíl však zůstává stejný – umělecky virtuózní zachycení okamžiku pohybu vodní masy, kdy dochází k narušení stavu relativní rovnováhy, jehož metaforou je právě klidná vodní hladina.
|
Obr. 8. Jan Spěváček: Kroužení nad čističkou, 2014, olej, plátno |
Obr. 9. Jan Spěváček: Sedm strážců severní zátoky, 2009, olej, plátno |
Výstava v Tišnově je podnětnou konfrontací odlišných přístupů k zobrazení vody, a to nejen z hlediska stylového – srovnání dvou uměleckých osobností, ale i technického – srovnání grafiky a malby. Na první pohled se zdá, že pro zobrazení beztvarého a proměnlivého vodního živlu má všechny trumfy na své straně malba. Disponuje totiž celou škálou postupů práce s barevnou hmotou – od vrstvení lehkých barevných lazur po nanášení hutných pastózních vrstev – a může využívat i speciální malířské efekty, jako je například stékání řídké barvy po plátně. Klasická grafická technika, která vytváří barevnou kompozici za cenu nesmírně pracného a časově náročného soutisku, je proti tomu v jasné nevýhodě. Dobrý grafik však dokáže limity své techniky respektovat, tvůrčím způsobem s nimi pracovat a ve výsledku je proměnit v silnou stránku díla
Text: Jiří Bernard Krtička
Foto: www.milosslama.cz (1-5), autor (6-8), www.janspevacek.cz (9)
