V posledním lednovém týdnu vyhlásila Nadace Hollar výsledky 26. ročníku soutěže Grafika roku, jediné celostátní akce svého druhu, která hodnotí grafická díla vytvořená v uplynulém roce. Současně udělila Cenu Vladimíra Boudníka za rok 2019 do rukou olomouckého grafika a pedagoga Ondřeje Michálka. Výstavu soutěžních prací Grafiky roku 2019 i laureáta Boudníkovy ceny můžete v pražském Obecním domě shlédnout do 29. února.
26. ročník soutěže Grafika roku
Do aktuálního ročníku soutěže umělci přihlásili více než čtyři stovky prací, které hodnotila patnáctičlenná porota za předsednictví Zdeňka Freislebena. Porota byla rozdělena do dílčích komisí, které rozhodovaly o udělení ceny v tradičních kategoriích soutěže – za velký formát (formát tisku větší než A4), malý formát, tisk z výšky, tisk z hloubky, litografie, serigrafie, počítačová grafika – a v přidružené kategorii autorské knihy. Rozsáhlá expozice 232 vybraných soutěžních prací spolu s komorní výstavou laureáta Boudníkovy ceny naplnila podobně jako loni reprezentativní sály ve druhém patře pražského Obecního domu.
Obr. 1. Lenka Falušiová: V tichu skal, čárový lept
Obr. 2. Jan Hísek: Černý kocour, mezzotinta
Cena v kategorii A velký formát byla udělena Martinu Velíškovi za prořezávaný hlubotisk, cenu v kategorii B malý formát získal Jan Hísek, specializující se na grafickou tvorbu v dnes opomíjené technice mezzotinty. Podobná dvě ocenění se udělují také v oboru studentských prací: cenu za velký formát získala Veronika Hoppová, cenu za malý formát Tereza Šrámková. Další ceny byly rozdány v kategorii speciálních grafických technik takto: Robinu Kaločovi za tisk z hloubky, Bronislavě Bakule Malé za tisk z výšky, Sabině Kafkové za litografii, Petru Kubáčovi za serigrafii a Kryštofu Brůhovi za počítačovou grafiku. V kategorii autorské knihy porota nejvýše ocenila knihu Kroj od Lenky Novotné, založenou na grafickém zpracování ornamentálních výšivek lidového kroje. Porota navíc rozhodla o udělení speciální ceny Patriku Háblovi za dílo Tři hory.
Ondřej Michálek laureátem 25. ceny Vladimíra Boudníka
Od roku 1995 je společně s vyhlašováním cen v soutěži Grafika roku udílena Cena Vladimíra Boudníka za významný přínos české grafice v oblasti originálního výrazu či formy. Zvláštní porota za předsednictví Miloslava Polcara rozhodla o udělení 25. ceny za rok 2019 grafiku Ondřeji Michálkovi. Umělec působí již dlouhá tři desetiletí jako výtvarný pedagog na Univerzitě Palackého v Olomouci, kde v druhé polovině šedesátých let sám studoval u jiného vynikajícího grafika Eduarda Ovčáčka, mimo jiné laureáta Boudníkovy ceny za rok 1998. Vedle svého uměleckého a pedagogického působení je znám rovněž jako autor odborné encyklopedie Magie otisku (2016), všeobecně respektované práce, která v sobě jedinečným způsobem spojuje komplexní znalosti jak umělecké, tak reprodukční grafiky.
Obr. 3. Ondřej Michálek: Osvětlení s defektem, linoryt, 1987 (foto: archiv umělce)
Obr. 4. Ondřej Michálek: Nový akvadukt, akvatinta, suchá jehla, 2015 (foto: archiv umělce)
Ondřej Michálek je grafikem v původním a ryzím smyslu slova, v jehož osobnosti se snoubí talent pro kresbu s technickým mistrovstvím a kreativním přístupem ke grafickému médiu. Jeho práce se vyznačují vysokou kultivovaností výrazu, dokonalým provedením a barevnou střídmostí. V osmdesátých letech vyvinul vlastní techniku, náležící do třídy strukturálně grafických metod, při níž vytváří strukturu naletováním množství tenkých proužků z ofsetové fólie na matrici z PVC. Jeho grafické tisky vyznačuje rovněž virtuózní práce se světlem, včetně charakteristického vyzařování světla z prostoru nebo přímo z vyobrazených objektů.
Laureátská výstava Ondřeje Michálka v Obecním domě, kterou sestavil kurátor Ivo Binder, preferuje autorovu tvorbu z období posledního desetiletí a grafické listy velkých formátů. Provedeny jsou převážně technikou akvatinty, často kombinovanou s dalšími postupy, jako je suchá jehla, mechanické zpracování tiskové desky nebo šablona. Umělec využívá ve své tvorbě rovněž digitální zpracování obrazu, ovšem pouze jako pomocný postup. Dvě práce reprezentují dřívější období Michálkovy tvorby, včetně strukturálního tisku a luminiscenčních efektů. Komorní grafický soubor je zajímavě akcentován velkoformátovým monotypem Útočiště (1990), který dokumentuje mnohostrannost autorova projevu. Úsporná, leč přesvědčivá sonda do tvorby Ondřeje Michálka nenechá diváka na pochybách, že Boudníkova cena za rok 2019 skončila opět v povolaných rukou.
Obr. 5. Robin Kaloč: Krajina, akvatinta a tisk z výšky
Je možný vývoj Grafiky roku?
Nadace Hollar se každoročně chlubí narůstajícím počtem účastníků Grafiky roku i přihlášených prací. Reprezentativní účast a pestré věkové složení umělců je jistě důležitým faktorem potvrzujícím legitimitu soutěže. Schéma soutěžních kategorií však zůstává stále stejné a je tak otázkou, zda je soutěž schopna proměn, které by jednak reagovaly na vývoj v umění, jednak jej i pozitivně stimulovaly. Omlouvám se čtenáři, že zde budu opakovat myšlenky vyslovené již před rokem v úvaze nad Grafikou roku 2018, ale poslední ročník soutěže mě v přesvědčení o jejich oprávněnosti nejen nezviklal, ale naopak utvrdil.
Především Grafika roku by měla vyváženě podporovat jak umělce, pracující převážně v rozsahu tradičních grafických technik, tak inovátory, nalézající originální autorské metody. Řada současných českých grafiků tvoří zčásti nebo výlučně autorskými technikami. Bez nároku na úplnost uvádím Lubomíra Přibyla, Miloslava Polcara, Ondřeje Michálka, Lenku Vilhelmovou, Jaromíru Němcovou, Jiřího Samka, Šimona Brejchu a další autory mladších generací. Pokud byly v minulých ročnících soutěže oceněny grafické listy vytvořené autorskými postupy, stalo se tak na úkor prací provedených klasickými grafickými technikami. Již před lety proto měla být do soutěže zavedena kategorie autorských technik.
Obr. 6. Šimon Brejcha: Velká porce - Tři snědené brambory, strukturální grafika
Obr. 7. Lubomír Přibyl: Zkosený lom, strukturální grafika
Speciální cena poroty za rok 2019 byla udělena Patriku Háblovi za dílo Tři hory, které náleží do kategorie monotypu v obecnějším pojetí. Háblova tvorba je výrazově svěží, inventivní a formálně osobitá a ocenění si bezesporu zaslouží. Způsob, jakým se jí ho dostalo však budí pochybnost, zda by se takového zvláštního zacházení dostalo i jinému autoru, který by obeslal soutěž podobně kvalitním monotypem, ale byl u poroty méně populární než Patrik Hábl. Nebyl by spíše vyřazen pro nesplnění základního kritéria soutěže? Monotyp zkrátka není grafická, ale speciální malířská technika.
Grafickou disciplínou ovšem není obecně ani autorská kniha a v žádném případě počítačová grafika. V rámci nastavených mezí tolerance bych proto neargumentoval pro vyřazení monotypu ze soutěže, ale naopak pro jeho doplnění jako přidružené soutěžní kategorie. Taková podpora monotypu byla by jistě přínosná a smysluplná, neboť by pozvedla zájem o tuto neprávem opomíjenou výtvarnou techniku, zejména mezi mladšími umělci. Pravidla soutěže by přitom zůstala čitelná a transparentní a omezila by prostor pro subjektivní rozhodování poroty, což by naopak dodalo prestiž samotné Grafice roku a posílilo její legitimitu.
Obr. 8. Patrik Hábl: Tři hory, monotyp
Obr. 9. Patrik Hábl: Tři hory, monotyp, detail
Autor: Jiří Bernard Krtička
Recenze Grafiky roku 2018: Čtvrtstoletí Grafiky roku a o rok méně Ceny Vladimíra Boudníka
Ukázky z díla Ondřeje Michálka, laureáta Ceny V. Boudníka za rok 2019 (foto: archiv umělce):
