Caspar David Friedrich, milovník vznešené krásy nespoutané přírody, je obdivován jako mistr velkolepých horských scenérií, mlžných oparů v údolí a tajemného měsíčního svitu. Letošní 250. výročí narození této přední osobnosti německé romantické malby připomíná reprezentativním výstavním projektem hamburská Kunsthalle. Výstava s názvem Umění pro nový věk trvá do velikonočního pondělí 1. dubna 2024.
Caspar David Friedrich (1774–1840) náleží k umělcům, kterým již během života bylo dopřáno okusit uznání i slávu. Jeho obrazy sbíral pruský král Fridrich Vilém III., vévoda Karel August Sasko-Výmarský i ruský car Mikuláš I. V Čechách se stýkal s hrabětem Františkem Antonínem z Thun-Hohensteinu, jenž od něj zakoupil pro kapli svého zámku v Děčíně obraz Kříž v horách (1807-08), který je dnes znám též jako Děčínský oltář a vlastní jej Státní umělecké sbírky v Drážďanech. Navzdory všemu bylo po umělcově smrti jeho dílo nadlouho zapomenuto a znovu doceněno teprve počátkem 20. století.
|
Obr. 2. Caspar David Friedrich: Watzmann, 1824-25 |
Obr. 3. Caspar David Friedrich: Ledové moře, 1823-24 |
Aktuální výstava v hamburské Kunsthalle je rozsáhlou přehlídkou Friedrichova díla, která zahrnuje na 150 obrazů a skic. V naprosté většině se jedná o obrazy spiritualizovaných krajin, odrážející umělcovo duchovní a citově intenzivní prožívání přírody. Friedrichův repertoár – široká hladina moře, lodě, majestátní stromy, vrcholky hor, západy slunce, barevná obloha, zříceniny gotických kostelů a kříže na skalách – předává divákovi nejen neopakovatelný prožitek krásy, ale přivádí jej také ke ztišení, usebrání a náboženské kontemplaci. Zatímco přízemí Kunstahalle je vyhrazeno tvorbě Caspara Davida Friedricha, expozice na druhém podlaží dokumentuje jeho recepci v současném umění.
Jedním z charakteristických znaků Friedrichova díla je figura viděná zezadu. Tento motiv, který se využíval především v malířství 17. a 18. století, může mít více interpretací. Jednak propojuje realitu obrazu a realitu diváka prostřednictvím identifikace s figurou, jednak jako repoussoir vytváří dojem hloubky v obraze. Postavy mohou navíc ubírat divákovi část zorného pole a něco před ním ukrývat, podobně jako v proslulém Friedrichově obraze Poutník nad mořem mlhy z roku 1817. Městsky oděný člověk působí v divoké horské scenérii cize, avšak zároveň se stává součástí přírody, kterou nechává na sebe působit. Krajinu umělec často komponoval z motivů z různých skutečných lokalit. Zde se například jedná o Císařskou korunu, pozůstatek 351 metrů vysoké stolové hory v Saském Švýcarsku, a o čedičový Růžovský vrch, nacházející se v Českém Švýcarsku. Transformace reality a precizní zachycení přírody se vzájemně nevylučují, neboť obraz má podle Friedricha vypovídat zejména o duši umělce.
|
Obr. 2. Caspar David Friedrich: Poutník nad mořem mlhy, 1817 |
Obr. 3. Caspar David Friedrich: Křídové útesy na Rujáně, 1818–22 |
Malba Poutník nad mořem mlhy nezobrazuje jenom přírodu, ale spíše osobu, která se na ni dívá, a tematizuje tak samotné „vidění“ a vztah člověka k přírodě. Ještě výrazněji je to patrné v obraze Žena před zapadajícím sluncem (1818), kde samo slunce je zakryto postavou ženy. Malba Křídové útesy na Rujáně (1818–22) je další z prací, do níž autor umístil figury, kterým nevidíme do tváře. Dlouhou dobu byla považována za obraz svatební, resp. inspirovaný Friedrichovou svatební cestou. V roce 1818 se umělec totiž oženil s o 19 let mladší Caroline Bommer a společně s ní a svým bratrem cestoval po Rujáně. Pravou identitu vyobrazených osob však neznáme a jejich vzájemné odstupy a chování vypovídají spíše o distanci mezi nimi.
Malba Ledové moře (1823-24) zachycuje přírodní katastrofu. V zimě 1820/21 v Drážďanech, kde Friedrich žil, zamrzlo Labe, což nebylo ani v této době běžné. Umělec ihned pořídil několik olejových skic. Zajímaly ho především hranaté formy a rozdílné barevné tonality. V ateliéru zvětšil obrysy ledových ker do monumentálních rozměrů a labské koryto proměnil v polární krajinu se ztroskotanou lodí. Reagoval tím na osudy námořních polárních expedic, které v té době hledaly novou cestu přes Atlantik a nejednou skončily tragicky. Malba však nejspíše nelichotila dobovému vkusu a za Friedrichova života zůstala neprodána.
|
Obr. 6. Caspar David Friedrich: Mnich u moře, 1808-10 |
Obr. 7. Caspar David Friedrich: Opatství v Eichwaldu, 1808-10 |
K vzácným exponátům výstavy patří i obraz Mnich u moře (1808-10) ze sbírky Státních muzeí v Berlíně. Dílo zobrazuje postavu mnicha, ztracenou na rozlehlém a plochém mořském pobřeží, pustou krajinu oživenou pouze kroužením racků. Umělec pracoval na tomto námětu bezmála dva roky a postupně zjednodušoval jeho formu. Výsledná podoba díla se vyznačuje třemi horizontálními, téměř monochromními zónami: země, moře a vzduch. Tento obraz přinesl svému tvůrci finanční úspěch i slávu, neboť jej zakoupil pruský král Fridrich Vilém III. Friedrichově tvorbě se tím dostalo uznání z nejvyšších míst a umělec byl přijat za člena berlínské Akademie.
Návštěvník výstavy uvidí též několik umělcových vlastních podobizen i portrétů od jeho malířských kolegů. Na autoportrétu z roku 1802 hledí Caspar David Friedrich z okna do přírody, hlavu opřenou o ruku, v níž drží olůvko. Má se za to, že kresba vznikla v jeho rodném Greifswaldu, kam se vrátil po svých studiích na Akademii v Kodani. Tou dobou totiž kreslil především olůvkem nebo sépiovým inkoustem. Teprve roku 1807 vznikají první olejové obrazy. Ve stejném sále je k vidění také Friedrich jako energický mladý muž na portrétu od Gerharda von Kügelgena (1808) či jako umělec u svého malířského stojanu na podobizně od Georga Friedricha Kerstinga (1811).
|
Obr. 8. Caspar David Friedrich: Krajina s Růžovským vrchem, 1835 |
Obr. 9. Caspar David Friedrich: Ráno, 1821-22 |
Celek doplňují kresby a skici, zejména stromů, skalních útvarů, kamenů a krajinných panoramat, které se vyznačují subtilní linií a ohromující precizností. Tyto kresby tvořily trvalý fundus, o nějž se umělec opíral při malířské tvorbě. Sebelepší reprodukce nemohou zprostředkovat jemné kresebné detaily jeho maleb –Friedrichova plátna je zkrátka nutné vidět v originálu.
Pro české návštěvníky je jistě zajímavé, že se mezi plátny najdou i taková, která se vztahují k naší krajině. Nejedná se jen o krajinu Českého Švýcarska, ale také zejména o Krkonoše, kam umělec putoval společně s malířem Kerstingem v roce 1910. Pořízené náčrty využíval při malířské tvorbě ještě v letech 1830-35. Není obtížné vysledovat, že v kontrastu s výstižností skic nebylo ambicí jeho maleb zobrazit věrně konkrétní přírodní scenérie. Caspar David Friedrich sice vycházel z přesného pozorování reality, tu však svobodně transformoval do ideální romantické podoby – podoby krajiny, která je zrcadlem umělcovy duše.
Text: Eva Čapková
Foto: Wikipedie
