Pod názvem Baroko v Bavorsku a v Čechách zahájilo Národní muzeum v Praze v závěru loňského roku inspirativní výstavu barokního umění a kultury. Výstavu, navazující na stejnojmenný kurátorský projekt realizovaný loni v bavorském Regensburgu, můžete navštívit v hlavní budově Národního muzea do středy 8. května 2024.
O prosazení představy barokní epochy jako “doby temna” usilovala již česká liberálně-obrozenecká historiografie 19. století, na jejíž snahu ve 20. století ochotně navázal komunistický státní vzdělávací systém. Na tom, že oba tyto pokusy historicky ztroskotaly, má nepochybně největší zásluhu barokní kultura českých zemí, která se nesmazatelně zapsala do vědomí lidí, do tváře měst i do podoby zdejší krajiny. Kdo si dnes dovede představit kulturní život bez barokní hudby, venkovskou krajinu bez poutních kostelů či kaplí v pohledových dominantách a božích muk na křižovatkách cest nebo panorama Prahy bez tereziánského křídla Hradu, majestátní kupole sv. Mikuláše a sochařské výzdoby Karlova mostu?
|
Obr. 2. Cestovní oltář Viléma V. Bavorského,1584 (centrální deska), 1626 (křídla), olejomalba na stříbře a mědi, dřevo |
Obr. 3. Anonym: Albrecht Václav Eusebius z Valdštejna, 1629, olej na plátně |
Aktuální výstavní projekt Národního muzea, pořádaný ve spolupráci s Domem bavorských dějin v Regensburgu, klade důraz na kulturně-historické vazby Bavorska a českých zemí v rámci období společných dějin a společné kultury. Výstava Baroko v Bavorsku a v Čechách zahrnuje přes 200 cenných exponátů, pocházejících převážně z majetku českých a bavorských institucí, zčásti zapůjčených i z dalších zahraničních sbírek. Charakteristickým rysem výstavy je komplexní pojetí barokní hmotné kultury, zahrnující vedle klasických uměleckých děl také umělecko-řemeslné výrobky nejrůznějšího určení. Návštěvník se zde setká s barokními kultovními předměty, funerální plastikou, oděvy a oděvními doplňky, předměty denní potřeby, drobnými kuriozitami, hudebními nástroji, mincemi a zbraněmi.
|
Obr. 4. Balthasar Ableithner: Busta vévody Maxmiliána I. Bavorského, po 1651, bronz |
Obr. 5. Michiel van Mierevelt – dílna: Fridrich Falcký a Alžběta Stuartovna, kolem 1625, olej na dřevě |
Příchod barokní kultury do českých zemí se přibližně kryje s počátkem třicetileté války, během níž bavorský panovnický rod Wittelsbachů významně ovlivnil dění v českých zemích. Po vypuknutí českého stavovského povstání se vévoda Maxmilián I. Bavorský postavil na stranu císaře a krále Ferdinanda II., v roce 1620 se osobně zúčastnil vojenského tažení do Čech a významně přispěl k porážce vzbouřenců v bitvě na Bílé hoře. Za odměnu mu císař udělil kurfiřtskou hodnost a vládu v Horní Falci, kterou odňal “zimnímu králi” Fridrichu Falckému. Osobnost Maxmiliána I., schopného panovníka, diplomata i stratéga, představuje vznešená bronzová busta, jeho příbuzného a poraženého soka Fridricha Falckého i s chotí Alžbětou Stuartovnou reprezentativní dvojportrét z dílny Michiela van Mierevelta. Anonymní, leč kvalitní portrét z roku 1629 pak připomíná Albrechta z Valdštejna, geniálního císařského vojevůdce, jehož v kontextu dějin třicetiletého válečného konfliktu nelze rozhodně opomenout.
Ačkoli období třicetileté války přineslo německým zemím a střední Evropě nezměrné lidské utrpení a obrovské materiální škody, otevřelo současně epochu bouřlivého rozmachu barokní kultury, umění a vzdělanosti. Barokní umění proudilo do českých zemí jednak přímo z centra svého zrodu – z Itálie, jednak z kulturně spřízněné rakouské a jihoněmecké oblasti. Důležitou roli v šíření barokního uměleckého stylu sehrály významní umělci, působící současně na českém i jihoněmeckém teritoriu. V oboru architektury to platí zvláště o slavných stavitelských rodech Luragů a Dientzenhoferů, v oboru malby a sochařství zejména o podobně slavném rodu Asamů, ale také o řadě dalších, v Čechách dnes méně známých tvůrců.
|
Obr. 6. Ferdinand Maxmilián Brokoff: Apoteóza sv. Ignáce, 1709-11, lipové dřevo, polychromie |
Obr. 7. Matyáš Bernard Braun: Kalvárie, kolem 1730, lipové dřevo |
Část výstavy věnovaná architektuře se pyšní mimořádně cenným exponátem – tzv. Dientzenhoferovským skicářem ze sbírky Bavorského národního muzea v Mnichově. Unikátní svazek o 479 listech z vlastnictví proslulého stavitelského rodu představuje největší soubor architektonických výkresů z období baroka zachovaný ve střední Evropě. K pozoruhodnostem patří několik dřevěných modelů, které barokní stavitelé vytvářeli pro názornou prezentaci architektonických návrhů stavebníkům. Podobné modely se v českých sbírkách nedochovaly. Soubor barokních stavebních modelů z Bavorska proto doplňuje novodobý model architektury dominikánského klášterního kostela v Jablonném v Podještědí, vystavěného počátkem 18. století podle projektu věhlasného Johanna Lukase von Hildebrandt.
Analogií architektonických modelů jsou modelletta, vytvářená pro prezentaci náročných sochařských a malířských děl, případně oltářů. Pokud se realizované umělecké dílo do současnosti nedochovalo, nabývá modelletto zvláštní historickou hodnotu jako unikátní doklad zaniklého díla. To je případ návrhu impozantního sousoší Apoteóza sv. Ignáce na Karlově mostě od Ferdinanda Maxmiliána Brokoffa, které bylo zničeno povodní na Vltavě v roce 1890. Podobné platí o virtuózní Kalvárii z lipového dřeva od Matyáše Bernarda Brauna, která je pravděpodobným modelem sousoší v kapli sv. Matouše na Loretánském náměstí, jež zaniklo při zboření kaple roku 1797. Vizuálně zvláště atraktivní jsou pak modely monumentálních chrámových oltářů kláštera v Doksanech od Františka Preisse a kláštera ve Zlaté Koruně od Jakuba Eberleho.
|
Obr. 8. Procesní nosítka s výjevem sv. Jana Nep. zpovídajícího královnu, kolem 1700, farnost Bavorov |
Obr. 9. František Xaver Palko: Smrt sv. Jana Nepomuckého, kolem 1760, olej na plechu |
Mezi malířskými modelletty, vytvářenými zejména pro návrhy rozsáhlých fresek, nelze přehlédnout návrh výmalby chrámové kupole s námětem Nanebevzetí Panny Marie z let 1734-36 od Matthäuse Günthera, který je proveden temperou na vnitřní straně sférické sádrové mísy. Zaujme rovněž návrh výmalby knihovního sálu pražského Klementina s námětem Alegorie přirozeného a zjeveného poznání z roku 1724 od předního mistra iluzivní fresky Jana Hiebela. Mezi dalšími malířskými díly může návštěvník obdivovat také skicu nástropní fresky knihovního sálu Strahovského kláštera s námětem Triumf Boží moudrosti (1793) od Franze Antona Maulbertsche. Zmínku si zaslouží i malba Smrt sv. Jana Nepomuckého (kolem 1760) od Františka Xavera Palka. Toto drobné, leč brilantní dílo sloužilo patrně jako devocionální obraz k soukromé zbožnosti.
V průběhu oslav korunovace císaře Karla VI. českým králem roku 1723 byla v nekryté letní jízdárně Pražského hradu realizována korunovační opera Costanza e fortezza (Stálost a síla) od skladatele J.J. Fuxe a libretisty P. Pariatiho. Pro její uvedení byla postavena monumentální divadelní architektura s jevištěm pro 200 účinkujících a hledištěm pro 4000 diváků podle návrhu italského malíře a architekta Giuseppeho Galli-Bibieny. Díky novodobému modelu ze dřeva, lepenky a sádry, vytvořenému podle dobových grafických listů, získá návštěvník výstavy představu o podobě této efemérní barokní architektury, která po premiéře a jediné repríze opery zanikla.
|
Obr. 10. Modelletta hlavních oltářů klášterních kostelů ve Zlaté Koruně (1772) a v Doksanech (před 1703) |
Obr. 11. Novodobý model divadelní architektury podle návrhu Giuseppeho Galli-Bibieny (1723) |
Zmíněná díla jsou pouze skromným výběrem z mimořádně bohaté expozice, zahrnující rovněž množství kultovních předmětů a práce z nejrůznějších oborů uměleckého řemesla. Lze konstatovat, že záměr představit barokní hmotnou kulturu v Bavorsku a v Čechách reprezentativním způsobem a v co nejširším průřezu se autorům výstavy podařilo naplnit. Slabší stránkou realizace je pouze špatné osvětlení několika malířských děl, případně jejich instalace příliš vysoko nad úrovní divákova pohledu. Pochvalu zaslouží naopak hodnotný katalog, editovaný Vítem Vlnasem a Janou Kunešovou, i didaktická koncepce výstavy a kvalitní doprovodné texty. Návštěva výstavy tak může být přínosem jak pro poučené milovníky barokního umění, tak pro ty, kdo svůj vztah k barokní kultuře teprve nacházejí.
Text: Jiří Bernard Krtička
Foto: autor (1-2,8), Národní muzeum (3-7,9-11)
