Loňským tématem bylo uprchlictví a letos jsou to ženy ve výtvarném umění. Národní galerie v Praze 15. února zahajuje Grand Opening 2018 s vernisáží od 19 hodin, kde vystoupí Katarína Máliková – nastupující hvězda slovenské alternativní scény. Hlavní dvoranu Veletržního paláce zaplňuje Zázračný obraz od Kathariny Grosse, která se slavnosti rovněž účastní. Další ženou je rakouská již zesnulá umělkyně Maria Lassnig. Jde o výraznou tendenci představování světových autorů. Velké instalace doplňují díla dalších českých i zahraničních tvůrců.
Rozměrný Zázračný obraz od Kathariny Grosse vznikal v tovární hale v Berlíně. Ona sama považuje instalaci za jedinačnou příležitost v její zkušenosti. Loni si prohlédla vlastnosti prostoru, kde se v průběhu dne mění osvětlení v závislosti na slunci. To jí připomíná její ateliér. „Pomáhá to představivosti. Klíčovým prvkem je barva a na tomto místě vystupuje naprosto jasně. Atmosféra napomáhá instalaci a barvy vynikají. Abstrakce je struktura, která umožňuje překročení do jiné situace. Katapultuje do reality, kterou si nedokážete představit,“ uvádí své dílo Katharine Grosse. Instalace potrvá celý rok.
„Když jsme se s ředitelem Fajtem rozhodli přeměnit prostor dvorany, věděl jsem, že Katharina bude první umělkyně, kterou chci pozvat. Teď je únor a ona letos dělá již třetí vernisáž světových projektů. Muzeum je místem konfliktů, mocenských vlivů, dialogu a diskuze o závažných otázkách. Je to dialog s prostorem a hra, do které je přizván divák,“ řekl kurátor výstavy Adam Budak.
Katharina Grosse je také kurátorkou řady autorů včetně Marie Lassnig. Dialog a konverzace mezi jejich uměleckými pojetími jsou tak naprosto přirozené. Malbu redefinuje jako uměleckou praxi a tato výzva je společná pro obě umělkyně.
Před několika lety zesnulá rakouská malířka Maria Lassnig má výstavní premiéru v České republice a největší výstavu mimo Rakousko. Ředitel Fajt připomíná, že nejde o mechanické přezvetí velké výstavy z Velké Británie, ale její rozsáhlou adaptaci. Je prezentována nejen jako malířka, ale i filmová tvůrkyně. V New Yorku byly představeny její zrestaurované snímky a v průběhu výstavy se objeví v Praze. Devět filmů zde již běží trvale. Autorka krátce před smrtí v roce 2014 získala Zlatého lva na berlínském bienále. Video připomíná, že společnosti by se měly zakládat na lásce, nikoliv strachu. Protikladem je snímek Každodenní slova mizí.
Lassnig byla výtvarně aktivní ještě ve svých devadesáti letech. Jako umělkyně začala být světově uznávaná až ke konci dvacátého století. Její tvorba byla vizonářská a vycházele z porozumění moderní době. V Rakousku byla uznávána již od padesátých let. Řadu let žila v New Yorku a v roce 1980 se vrátila do Vídně a stala se první profesorkou umění v německy mluvících zemích. Měla velké výstavy v Amsterodamu, Bernu a nakonec v New Yorku. Čerstvě vyšel katalog pro české obecenstvo.
Lukáš Karbus doplňuje filmovou tvorbu Marie Lassnig akvarely. Patricia Daudek se zabývá monochromatickými povrchy.v mlčenlivém díle s ekologickou stránkou obrazu. Radek Brousil vytvořil instalaci připomínající patchwork. Zaznamenává tenzi mezi etickými otázkami. Pracuje s látkou, kterou vyrábí česká společnost pro africký trh.
