Josef Váchal je uctíván jako velký solitér českého výtvarného symbolismu a nedostižný mistr barevného dřevorytu. Jeho literární dílo, které vydával v podobě exkluzivních autorských knih, zůstávalo dlouho známo jen úzkému okruhu vyvolených a teprve po roce 1989 postupně vychází na světlo formou knižních reedic. Nejnovější z nich, knihu Christian Heinrich Spiess, vydal koncem roku 2023 Památník národního písemnictví ve spolupráci s nakladatelstvím Malvern.
Christian Heinrich Spiess (1755–1799) byl německý romantický spisovatel a dramatik, který strávil část svého života v Čechách. Autor kultovních rytířských a hrůzostrašných románů ovlivnil i českou literaturu 19. století, včetně Karla Hynka Máchy a Jakuba Arbese. Josef Váchal četl všechny Spiessovy romány dostupné v českém překladu a pravděpodobně znal alespoň obsah děl německých. V roce 1924 zahrnul život a dílo spisovatele do studie o „krvácích“, kterou napsal jako předmluvu svého Krvavého románu. Veršovanou skladbu Christian Heinrich Spiess koncipoval v roce 1931, kdy s Annou Mackovou a psem Tarzanem trávili léto v Týnci u Klatov a navštívili Spiessův hrob v nedalekém Bezděkově. Když následujícího roku pes Tarzan zemřel, Váchal doplnil text o pasáž věnovanou Tarzanovi a v lednu 1933 knihu vydal.
|
Obr. 2. Josef Váchal: Christian Heinrich Spiess, frontispis a titul originálu (1933) |
Obr. 3. Josef Váchal: Christian Heinrich Spiess, frontispis a titul reprintu (2023) |
Ačkoliv kniha odkazuje názvem ke Christianu Heinrichu Spiessovi, pojednává v podstatě především o svém autorovi. Josef Váchal vnímal velkého německého romantika jako „spřízněnou duši“ a načrtl paralelu mezi sebou a Spiessem jako člověkem a tvůrcem, který trpí společenským zneuznáním. Spojení s německým romantikem však cítil i v prožitku krajiny. Spiess prožil závěrečnou část svého života na Klatovsku, kde také zemřel a byl pochován. Váchal se narodil o necelé století později v Milavčích v nedalekém Chodsku. Byla mu také blízká témata německého romantismu, na něž částečně navázal pozdější expresionismus. Celým textem pak zaznívá hold starým dobám „poctivé“ romantiky v protikladu se současností, kterou autor kritizuje a ironizuje.
Pro knihu Váchal odlil speciální typ písma, evokující historické litery, a vytvořil dvanáct barevných dřevorytů. Do frontispisu umístil imaginární portrét Ch. H. Spiesse, jehož skutečná podoba se stejně jako v případě K.H. Máchy nedochovala. Váchalův literární styl je ovlivněn zejména oblíbenými žánry jeho četby: barokní homiletikou, krvavým románem a kramářskou písní. Jeho jazyk se blíží češtině z přelomu 18. a 19. století, do níž byly přeloženy některé Spiessovy romány. Váchal užívá archaickou slovní zásobu a svébytně zachází s gramatickými i stylistickými prostředky, což znesnadňuje porozumění textu. Knihu vydal v patnácti exemplářích, z nichž většinu nechal pravděpodobně svázat knihařem Štěpánkem z Vinohrad, který vázal i Šumavu umírající a romantickou (1931).
|
Obr. 4. Josef Váchal: Christian Heinrich Spiess, dvoustrana 14-15 originálu (1933) |
Obr. 5. Josef Váchal: Christian Heinrich Spiess, dvoustrana 26-27 reprintu (2023) |
Váchalův veršovaný text překypuje skrytými narážkami. Čtenář jistě ocení poznámkový aparát, který mnohé z těchto odkazů objasňuje. Například hned v úvodu zjišťujeme, že „prokletý a milovaný žalář“ je umělcův byt a ateliér v Praze na Vinohradech. Podobně jsou zde osvětleny i narážky na literární či hudební díla a jejich autory. Vysvětlivky komentují též Váchalovo originální zacházení s jazykem a poodhalují jeho smysl pro humor a způsob uvažování. Závěrečná studie Hany Klínkové přibližuje osobnost a dílo Josefa Váchala i Christiana Heinricha Spiesse. Na Váchalově vztahu ke Spiessovi autorka interpretuje genezi díla, které následně analyzuje z obsahového, stylistického i jazykového hlediska.
V přílohách knihy nalezne čtenář části původní předmluvy, které Váchal nezveřejnil, koncept textu o K. H. Máchovi, jenž vznikl paralelně s konceptem knihy Christian Heinrich Spiess, a úryvky z kapitoly Tarzánovy zápisky z Bull. Posledně jmenovaný text pochází z knihy Cesta Slovenskem s A. Calmetem Ord. S. B. Aneb Teorie wampyrismu (1930), kterou Váchal napsal Tarzanovým jménem. Obrazová příloha obsahuje ukázky písemného konceptu knihy, fotografie Váchala a Mackové s Tarzanem, fotografie míst souvisejících s textem. Reprodukovány jsou i Váchalovy kresby a dřevoryty, včetně postupu práce při rytí Spiessova fiktivního portrétu.
|
Obr. 6. Josef Váchal: Christian Heinrich Spiess, dvoustrana 44-45 originálu (1933) |
Obr. 7. Josef Váchal: Christian Heinrich Spiess, dvoustrana 32-33 reprintu (2023) |
Váchalovy knihy jsou unikátním autorským dílem, které umělec sám napsal, ilustroval, ručně vysázel (často vlastními literami), vytiskl v limitovaném nákladu na ručním lisu a v raném období tvorby je dotvářel i vlastní knižní vazbou. V důsledku této exkluzivity byly dostupné pouze úzkému okruhu zámožných bibliofilů. Velkou zásluhou moderních reprintů je přiblížení Váchalova knižního díla široké čtenářské veřejnosti. To platí rovněž o aktuální reedici knihy Christian Heinrich Spiess, kterou Památník národního písemnictví přispívá k naplnění svého poslání. Vedle samotného zpřístupnění díla zaslouží uznání i obsáhlý poznámkový aparát a závěrečná studie Hany Klínkové, která bude přínosem nejen pro běžného čtenáře, ale též pro budoucí váchalovské badatele.
Text: Eva Čapková
Foto: Památník národního písemnictví: originální výtisk v LA PNP inv. č. 8/2002-2 (1,2,4,6), autorka: reprint (3,5,7)
