Umělec Milivoj Husák (1950), tvůrce osobitého figurativního i abstraktního malířského díla, známý rovněž jako autor sakrálních maleb a liturgických interiérů kostelů a kaplí na Moravě i v Čechách, se dočkal vydání své první knižní monografie. Knihu pod názvem Na počátku bylo světlo, jejímž autorem je historik umění Aleš Filip, vydala brněnská společnost CDK – Centrum pro studium demokracie a kultury.
Milivoj Husák představuje přímo prototyp umělce-introverta, kterého inspiruje objektivní vnější svět, ale jehož tvorba se obrací zpět k nitru, z jehož naléhavé vnitřní nutnosti předtím vzešla. Pozoruje věci a dění kolem sebe, aniž by se jeho pohled zastavil na jejich povrchu. Spatřené promýšlí, odděluje nutné od nahodilého, netouží skutečnosti uniknout, ale proniknout jejím smyslově vábivým povrchem a dotknout se podstatného. Takový umělec se stává nutně solitérem, neboť jej nezajímá o „aktuální“ vývoj na oficiální scéně a „progresivní“ trendy své doby. V úvodu knihy zaznamenal Aleš Filip umělcovu sentenci, která se podobá vyznání: „Já mám nejraději ticho“.
Obr. 1. Bez názvu, 1988, akryl, běloba, dřevo, 188x123 cm
Obr. 2. Z jednoho bodu, 1989, sepie, papír, 64x88 cm
Je zřejmé, že umělec takového naturelu nemá potřebu reagovat svou tvorbou na společenský „puls doby“ a cílevědomě utvářet svůj mediální obraz, čas od času vhodně okořeněný happeningem, provokací nebo skandálem. Z pohledu oficiální výtvarné scény, kde míra prosazení závisí především na vlivných konexích, mediálním obrazu a úspěšném marketingu (a, což je zvláště ostudné, stále více i na autorově společenské angažovanosti a aktivismu), je takový umělec-solitér navíc odsouzen do role umělce-outsidera. Potvrzuje to ostatně i skutečnost, že teprve ve svých 70 letech se autor takto výrazného a osobitého výtvarného díla dočkal vydání první, rozsahem skrovné monografické studie.
Titul monografie Na počátku bylo světlo, odkazující k úvodním slovům Janova evangelia, lapidárně charakterizuje Husákovo malířské dílo po stránce obsahu i formy. Jeho leitmotivem je odkrývání světla, ukrytého v matérii a představujícího prvotní energii, oživující formativní sílu a duchovní princip, což platí pro oltářní a liturgické obrazy stejně jako pro významnou část autorovy volné malířské tvorby. Současně hraje světlo zásadní roli jako výrazový prostředek malby. V strukturální malbě umělec vytváří přesvědčivou iluzi světla unikajícího z nitra malířské hmoty a prozařujícího vrstvami temných barev. Jindy nechává naopak přirozené světlo z prostředí dopadat na povrch malby, kde se odráží a rozptyluje v závislosti na lokálně použitém materiálu.
Obr. 3. Centrum securitatis, 1993, akryl, sololit,155x155 cm
Obr. 4. In principio erat lux, 1993, akryl, sololit,155x155 cm
Aleš Filip provádí čtenáře širokým obloukem Husákova díla sklenutým od dramatických figurativních scén osmdesátých let přes hieratickou malbu let devadesátých k abstraktní strukturální malbě, převládající během posledních dvou dekád. Pro tvorbu osmdesátých let jsou příznačná dramatická zobrazení lidských postav, vznášejících se v otevřeném iluzivním prostoru. Veristické podání figur, provedených anatomickou kresbou v odvážných perspektivních zkratkách, nezapře inspiraci monumentální barokní malbou. Na rozdíl od barokní nástropní fresky s náboženskými či mytologickými náměty je téma Milivoje Husáka nejednoznačné a otevřené podobně jako iluzivní prostor malby, expandující ze skrytého perspektivního úběžníku. Dynamika scény, kontrasty stínů a světel, dramatická gesta či nahota postav však dávají tušit jeho existenciální obsah.
V roce 1993 vstupuje Milivoj Husák do nového tvůrčího období, kdy se jeho malba, Filipem výstižně označená jako hieratická, nechává volně inspirovat byzantským ikonopisem. Obrat od barokní formy k byzantinizující, od verismu, perspektivy a dynamiky, k tvarové redukci, aperspektivitě a statičnosti, představuje radikální formální předěl. Leitmotiv umělcovy tvorby, kterým je hledání věčného v nestálém, řádu v chaosu, nutného v nahodilém, světla v hmotě, zůstává beze změny. Vedle hieratické nehybnosti odhmotněných forem se v jeho tvorbě uplatňuje také symbolická hodnota dvou dominantních barev – modré a zlaté. Odhmotněné a idealizované pojetí figury se přirozeně uplatnilo i v soudobých umělcových realizacích v sakrálním prostoru, například v nástěnné oltářní malbě salesiánského kostela Panny Marie Pomocnice křesťanů v Brně-Žabovřeskách. V téže době vznikají i první znakově abstraktní malby jako Centrum securitatis či In principio erat lux, kde se rovněž výrazně uplatňuje dominance a symbolická hodnota modré a zlaté barvy.
Obr. 5. Temné světlo, 1998, akryl, grafit, dřevo,120x120 cm
Obr. 6. Dvojí tělo, 2004, akryl, popel, papír, 100x70 cm
Od sklonku milénia inklinuje tvorba Milivoje Husáka převážně k abstraktní formě a strukturálnímu projevu s uplatněním optických a haptických kvalit nemalířských materiálů – uhelného prachu, popela a grafitu. Zásadním dílem, předjímajícím následující vývoj, je malba esenciálního symbolického obsahu Temné světlo z roku 1998. Aleš Filip správně poukazuje na poučení odkazem neformální abstrakce, která byla dominantním proudem ve světovém umění od poloviny čtyřicátých do poloviny šedesátých let. Speciálně pro český informel je charakteristické užití fyzikálních kvalit materiálu k symbolickému vyjádření duchovního obsahu díla, k malířské transcendenci. S ohledem na barevný asketismus a směřování k monochromii bych spíše než v díle Mikuláše Medka hledal analogii abstraktní tvorby Milivoje Husáka v malbách Roberta Piesena, Antonína Málka a Jiřího Valenty.
Výraznou linií umělcovy tvorby, která by vydala na samostatné knižní zpracování, představují jeho realizace v sakrálním prostoru, které zahrnují nejen závěsné i nástěnné malby oltářů a křížových cest, ale též návrhy sanktuárií, obětních stolů, relikviářů, ambonů, křížů a dalšího liturgického vybavení kaplí a kostelů. Ojedinělým fenoménem jsou potom autorské interiéry kaplí, jejichž návrhy reflektují specifickou duchovní situaci instituce či místa. Milivoj Husák realizoval dosud třináct autorských interiérů kaplí, které se nacházejí v gymnáziích, nemocnicích, hospicích, na brněnském biskupství a v řeholních domech v různých moravských i českých lokalitách. Z řady těchto realizací sám umělec nejvýše hodnotí interiér kaple Panny Marie Matky jednoty křesťanů, který vytvořil pro jezuitskou rezidenci v Brně.
Obr. 7. Nohama v hrobech, 2007, akryl, popel, papír, 230x130 cm
Obr. 8. Chlebový kříž, 2020, akryl, tmel, plátno, 55x64 cm
Text monografie prokazuje pečlivé studium veškeré literatury k tématu Milivoj Husák i podrobnou znalost díla v jeho šíři a rozmanitosti. Vedle sakrální malby a návrhů liturgických interiérů zaznamenává Aleš Filip také další realizace ve veřejném prostoru, zahrnující rovněž křížové či mariánské cesty ve volné přírodě – v Slavkově, na Velehradě a ve Vranově u Brna. Pozornost věnuje rovněž umělcově scénografické tvorbě, vzniklé především v rámci tvůrčí spolupráce s brněnskými divadly Husa na provázku a U stolu. Zastavuje se také nad autorskými knihami a autorským písmem Milivoje Husáka, podobně jako nad jeho knižními ilustracemi. Neopomíjí ani specifickou oblast užité tvorby, jakou představují umělcovy návrhy náhrobků, pomníků a pamětních desek.
Sympatickým bonusem monografické studie jsou tři krátké autorské texty Milivoje Husáka, které čtenáři stručně představují jednak básnický projev umělce, jednak jeho způsob uvažování o sakrální tvorbě. Prvním z nich je úryvek z duchovní lyrické básně Litanie k srdci člověka, napsané roku 1994 a na přelomu milénia vydané v doprovodu tří kreseb jako autorská kniha v jediném exempláři. Následují dva texty s výklady autorských interiérů kaplí, realizovaných v rezidencích jezuitského řádu v Brně a v Českém Těšíně. Monografie obsahuje 50 barevných reprodukcí umělcových děl v příloze a několik desítek černobílých fotografií v textu. V závěrečné části knihy nalezne čtenář soupisy realizací Milivoje Husáka v sakrálním i veřejném prostoru a dalších prací z oblasti užitého umění, seznam samostatných výstav a přehled literatury.
Obr. 9. Obálka knihy Aleše Filipa Milivoj Husák. Na počátku bylo světlo, CDK 2020
Obr. 10. Autorský interiér kaple Panny Marie Matky jednoty křesťanů, 1996-1997, rezidence Tovaryšstva Ježíšova v Brně
Přes poměrně skrovný rozsah textu, který byl pravděpodobně limitován výší grantu na vydání knihy, je uvedení dlouho postrádané monografie Milivoje Husáka potřebné a vítané. S velkou většinou závěrů Filipových úvah nad Husákovým dílem lze souhlasit. Je pouze škoda, že přes správné dílčí komentáře a některé originální postřehy chybí ve studii pokus o celostní zhodnocení a zásadní interpretaci umělcovy tvorby. To si patrně uvědomuje i Aleš Filip, když v úvodu přiznává, že současná „publikace je pouhým vykročením k žádoucímu cíli – podrobné monografii Milivoje Husáka“. K dosažení cíle je nezbytné vydat se na cestu a je proto důležité, že první krok správným směrem byl právě učiněn.
Autor: Jiří Bernard Krtička
O cyklu alchymických maleb Milivoje Husáka: Opus magnum alchymicum aneb umělec ve své laboratoři
