Opus magnum alchymicum, cyklus abstraktních maleb Milivoje Husáka s alchymickými náměty, je fascinujícím dílem. Vybízí nás k přemýšlení o podstatném – o hmotě, duchu, světlu, Bohu a přírodě, trvání a proměně, živlech a principech – a ovšem také o pravých adeptech a falešných zlatodějích.

Malba je podobně jako alchymie současně vědou i uměním. Obě disciplíny jsou založeny na objektivních znalostech a reprodukovatelných postupech. Výsledek díla však v obou případech závisí na působení subjektivního, obtížně identifikovatelného a jedinečného vkladu, který vychází z osobnosti umělce či experimentátora. V historických dobách byl alchymistou každý malíř, protože musel ovládat tajemství přípravy pigmentů a barev. Alchymie ovšem vstupovala do umění i jinak: příležitostně jako námět díla, mnohem častěji skrytá v subtilních náznacích a symbolech. Málokdo si je však vědom, že alchymie zůstává přítomna i v umění naší současnosti.

01Na prahu ohn Obr. 1.  Na prahu ohně, z cyklu Opus magnum alchymicum, 2003-2008, akryl a popel na papíře, 230x130 cm
Obr. 2.  Post tenebras lux, z cyklu Opus magnum alchymicum, 2003-2008, akryl a popel na papíře, 230x130 cm

Milivoj Husák představuje dnes vzácný typ umělce, jehož tvorba je zcela autonomní a soběstačná, neovlivněná dobovým vkusem a „progresivními“ trendy. Od devadesátých let se věnuje strukturální malbě s použitím nemalířských materiálů, jako je grafit, uhelný prach a popel. Cílevědomě přitom pracuje nejen s barevností a strukturou těchto syrových hmot, ale i s jejich specifickými optickými vlastnostmi. To je patrné zvláště při použití grafitu, který v přirozeném stavu matný, zatímco po vyleštění vysoce reflexní. Protějškem prostých přírodních materiálů je fenomén světla, symbolizující duchovní princip, který syrové hmotě vtiskuje formu a naplňuje ji spirituálním obsahem. Paradoxní princip setkání hmotného s duchovním, temnoty se světlem a pralátky s formou umělec mistrovsky vyjádřil v obraze Temné světlo z roku 1998 [Obr. 9.].

Alchymický cyklus Milivoje Husáka je soubor dvanácti velkoformátových maleb na papíře, vytvořený v letech 2003–2008. Všechny malby formátu 230x130 cm jsou provedeny akrylovými barvami na podmalbě s příměsí jemného popela. Dílo je plodem umělcovy introspekce a kontemplace spojené s vnitřní askezí, která se odráží v striktních omezeních v oblasti formy i barev. Abstraktní malby promlouvají řečí krajně redukovaných symbolických forem. Základní barva obrazového pole je určena teplou popelovou šedí podmalby. Vedle ní se autor dobrovolně omezil na pouhé tři barevné tóny – černou, bílou a červenou – které zjevně odkazují k alchymii, k třem barvám Velkého díla. 02Nigredo

Obr. 3.  Nigredo, z cyklu Opus magnum alchymicum, 2003-2008, akryl a popel na papíře, 230x130 cm
Obr. 4.  Tři síly, z cyklu Opus magnum alchymicum, 2003-2008, akryl a popel na papíře, 230x130 cm

Základy tradiční alchymie byly položeny již ve starověkém helénistickém Egyptě. Alchymické výklady a postupy se liší podle místa a doby vzniku i podle jednotlivých autorů, jejichž spisy hovoří temnou řečí mnohovrstevných symbolů. Přesto existují univerzální a neměnné principy této hermetické vědy, k nimž patří čtveřice elementárních živlů (oheň, vzduch, voda, země), které svým vzájemným působením ustavují trojici elementárních principů (síra, sůl a rtuť). Všechny substance jsou formami jedné univerzální pralátky (materia prima), proto lze každou substanci vhodným postupem redukovat na materia prima a dále transmutovat v kteroukoli jinou substanci.

Stěžejním obsahem alchymické vědy je postup tzv. Velkého díla, vedoucí k získání Kamene filozofů. Lapis philosophorum, nazývaný též elixír, tinktura nebo univerzální lék, má mimo jiné vlastnosti schopnost katalyzovat přeměnu neušlechtilého kovu na zlato. Tři stupně procesu Velkého díla charakterizují tři barvy substrátu. Černá barva první fáze (nigredo) symbolizuje smrt substrátu a jeho převedení na materia prima, označovanou též jako havraní hlava. Druhá fáze (albedo) je spojena s bílou barvou a se syntézou bílého Kamene, schopného katalyzovat přeměnu kovů v stříbro. Červená barva třetí fáze (rubedo) vyznačuje skutečný cíl procesu – Lapis philosophorum, který je díky schopnosti transmutace cennější než samotné zlato, od nějž se liší červenou barvou. Bývá proto nazýván jménem zlatý korál, které spojuje ušlechtilost zlata se vzácností korálu. 03Prduchy

Obr. 5.  Tři průduchy I, z cyklu Opus magnum alchymicum, 2003-2008, akryl a popel na papíře, 230x130 cm
Obr. 6.  Tři průduchy II, z cyklu Opus magnum alchymicum, 2003-2008, akryl a popel na papíře, 230x130 cm

Zásadní roli sehrává v alchymii oheň, který je jedním ze čtyř elementárních živlů, zdrojem světla a především tepla, nezbytného pro řadu laboratorních postupů, sloužících k čištění matérie a separaci principů. S ohněm je neoddělitelně spojen popel představující zánik a pomíjivost hmoty, současně však také katarzi a naději na nový vznik, jak to symbolizuje mýtický fénix, vstávající znovuzrozený z popela. Není proto překvapivé, že jeden z obrazů alchymického cyklu nese název Na prahu ohně [Obr. 1.], zatímco v řadě dalších je oheň zobrazen v symbolické podobě. Ve všech obrazech bez výjimky je pak přítomen v podmalbě teple šedý dřevěný popel, který je jednotícím prvkem celého cyklu.

Jak bylo zmíněno, barevnost obrazového cyklu je omezena na trojici černá, bílá a červená, odkazující ke třem stupňům Velkého díla, případně ke třem elementárním principům. Mnohovrstevný symbol trojnosti evokuje též na tři části lomený paprsek v malbě Proměna I [Obr. 8.] nebo obraz Tři síly [Obr. 4.]. Podobně obě varianty malby Průduchy [Obr. 5.- 6.] znázorňují v asketicky prázdném prostoru tři zdroje světla ve třech alchymických barvách. Obraz Nigredo [Obr. 3.], pojednaný pouze v černé barvě, explicitně odkazuje k prvnímu stupni Velkého díla. Nejjednoznačněji identifikovatelným alchymickým námětem je malba Post tenebras lux [Obr. 2.], představující temnou materii prima, z jejíhož nitra prozařuje skrytý červený plamen a nad jejímž povrchem stoupá záře bílého světla. 04Nohama v hrobech

Obr. 7.  Nohama v hrobech, z cyklu Opus magnum alchymicum, 2003-2008, akryl a popel na papíře, 230x130 cm
Obr. 8.  Proměna I, z cyklu Opus magnum alchymicum, 2003-2008, akryl a popel na papíře, 230x130 cm

Při výkladu Velkého díla nelze odmyslet jeho duchovní stránku. Dlouholeté studium, trpělivá práce v ústraní, překonávání neúspěchů a omylů je formou askeze, která proměňuje nejen matérii, ale v nábožensko-mravním smyslu i duši samotného adepta. Křesťanská alchymie vkládá do interpretace Velkého díla primárně křesťansko-spirituální obsah: tři elementární principy jsou obrazem Boží Trojice, Lapis philosophorum symbolizuje Božího Syna a transmutace kovu je metaforou duchovní proměny člověka. Obraz Post tenebras lux [Obr. 2.] lze proto rovnocenně interpretovat také jako alegorii Ježíšových pašijí, obsahující ukřižování, smrt a zmrtvýchvstání Krista. Odlišné zpracování stejného námětu představuje malba Nohama v hrobech [Obr. 7.].

Ve dvacátém století nabyla značného vlivu psychologická interpretace Carla Gustava Junga, podle níž je Opus magnum alchymicum alegorií procesu individuace, tj. integrace nevědomé složky psýché do vědomí, při níž adept projikuje své nevědomí do laboratorní matérie, kterou přetváří. V procesu Velkého díla nalézal Jung důležité archetypální obrazy a symboly. Například úroboros, had požírající vlastní ocas, představující jednotu stvořeného univerza, je v jungovském smyslu symbolem duševní celosti, sjednocení vědomé psýché s nevědomím. Neuzavřený červený kruh v obraze Na prahu ohně [Obr. 1.] je proto možné chápat i jako metaforu postupujícího, dosud neukončeného procesu individuace.

05Temn svtlo Krter 00Obr. 9.  Temné světlo, 1998, akryl a grafit na plátně, 120x120 cm
Obr. 10.  Bez názvu, 2003, akryl a popel na plátně, 38x38 cm

Alchymický cyklus není v tvorbě Milivoje Husáka osamoceným fenoménem, ale má formální i tematické vazby k řadě dalších prací. Zmiňme alespoň analogii mezi obrazem Post tenebras lux [Obr. 2.] a strukturální malbou Bez názvu [Obr. 10.] z roku 2003, provedenou popelem a akrylovými barvami na plátně. Zde nalezneme nápadný společný motiv v podobě eliptického útvaru, evokujícího sopečný kráter, z nějž pod vrstvou popela proniká rudě žhoucí magma. Podle starých představ se kovy rodí ve žhavém lůně země, kde potom pomalu zrají a proměňují se od kovů prostých v ušlechtilé. Alchymisté tak napodobovali podmínky přírodního procesu v laboratoři a urychlovali zrání kovů zahříváním v alchymické peci – athanoru.

Úspěch Velkého díla závisí na rozsáhlých znalostech a zkušenostech takové povahy, které se nelze naučit, ale pouze nabýt osobní usilovnou, nezištnou a trpělivou prací v ústraní. Ani pak se úspěch nemusí dostavit, nezažehne-li jej božská jiskra inspirace. To platí v alchymii stejně jako v umění. V minulosti existovalo mnoho zlatodějů, falešných alchymistů, kterým nešlo o poznání přírody, Boha ani sebe sama. Neznali postup transmutace, jen cynicky imitovali výrobu zlata, aby vylákali peníze z mocných osob a drzým podvodem dosáhli rychle a bezpracně bohatství a slávu. Podobně nyní celé armády moderních zlatodějů neúnavně útočí na bránu institucí oficiálního umění. Pochopí jejich úředníci tuto historickou paralelu dříve, než jim zbyde prázdný měšec a namísto zlata pár kousků bezcenné imitace?

Autor: Jiří Bernard Krtička