Tématem Prague Biennale Projektu 2018 je turismus a jeho vliv na život obyvatel města. Praha z toho přitom vychází nelichotivě. “Lidé žijící v centru pociťují neblahé vlivy na atraktivní části měst. Proto jsme se věnovali fenoménu skanzenizace. Jde o globální problém a ztrátu osobitého charakteru turisticky exponovaných měst, která se globálně více a více podobají jedno druhému,” uvádí kurátorka Elis Unique k výstavě Urban Skanzen.
Na homogenizaci a zjednodušení významů se zaměřili ve své práci studenti ateliéru intermédií FAVU. Kolektivní dílo vzniklo v plenéru během společné cesty po Izraeli a Palestině. Každý z patnácti studentů ročníku 2016-17 obdržel jedno slovo, které se vzdáleně mohlo vztahovat k místnímu politickému konfliktu. V krátkém době pak měli přijít s osobní definicí toho pojmu. Zároveň získávali vizuální materiál a následně ve dvojicích tyto slova spojovali do nových významů a natočili další materiál. Centrální video je ze solární elektrárny v poušti, která pomocí systému zrcadel spojuje proud slunečních paprsků. “Na konci procesu jsme došli k centrálnímu slovu “rtěnka”, které nějakým psychedelickým způsobem může obsahovat všechny předchozí slova,” říká vedoucí ateliéru Pavel Sterec. Na výstavě je instalace na třiceti monitorech a dále má být převedena na webovou stránku.
Výtvarnice Daniela Baráčková je zastoupena centrálním dílem zpodobňujícím zámek Plumlov. Má upozornit na ambiciózní projekt z poloviny sedmnáctého století, který byl realizován pouze z jedné čtvrtiny. Instalaci doplňuje kácející se zábradlí, jinak typické pro interiéry galerií a naznačuje nepřístupnost pro veřejnost. Městské prostředí avizují samolepky - stickery, často přítomné na pouličních sloupech.
Další umělec předkládá vlastní životní příběh, kdy se na Praze 1 narodil a toto místo opustil. Jan Pfeiffer promítl příběh původních obyvatel Clam-Gallasova paláce na svoji vlastní rodinu. “Z filmu vyznívá vynucenost opustit překrásné místo proti své vůli,” upozorňuje Elis Unique. Dílo je doplněno sérií kreseb zachycujících únikové cesty z budovy. “Jak rychle se mění místo bez nás? Fasáda, prkna a schodiště zůstávají stejná. Možná časem dostanou nový nátěr. Opuštěné místo zůstává svobodné. Každé místo má vždy svou neoddělitelnou návaznost. Lidská těla odchází, nová přichází. Přetváříme, opouštíme, zanecháváme. Opuštěné místo zůstává místem,” zaznívá v patnácti minutovém filmu.
“V době plánování výstavy jsem pracoval s myšlenkou nakloněné roviny. Cestou do Clam-Gallasova paláce jsem procházel starým městem, kterému se už patnáct let vyhýbám. Množství turistů mne zarazilo a atributem každého turisty je kufr. Dav procházejících lidí míří do své destinace, která se však ztrácí. To je metafora turismu, protože oni míří za autentickými zážitky, ale sami se vlastně podílejí na tom, že skutečné město mizí,” popisuje svou instalaci David Možný. Název díla Heat Wave odkazuje na meteorologický pojem označující anomálii v počasí. Určitou dobu trvající nezvykle vysoká teplota může vést například ke zvýšené sebevražednosti, spotřebě energie, agresivitě. “Je to situace, která se vymyká naší kontrole a začíná být lehce katastrofická, vyhlašují se stavy ohrožení,” doplňuje David Možný.
Jeho další menší dílo se jmenuje Hranice a vychází z titulní fotografie propagační knihy o Německé demokratické republice. Ta zachycuje idylický shluk lidí před Braniborskou branou ve východní části Berlína. Výjev je inscenovaný a dodatečně retušovaný. Ve skutečnosti se v této oblasti pohybovali vojáci a šlo o přísně střeženou hranici mezi východním a západním blokem.
Smířlivý Angličan Daniel Tollady si během měsíčního rezidenčního pobytu vyzkoušel roli turisty, ale snažil se poznávat i příběhy autentických obyvatel. Jeho přístup k problematice je pozitivní. Jde o pozvání lidí k aktivní účasti, kdy návštěvníci přinášejí do pokojíčku své vlastní předměty denní potřeby a prostor zabydlují. Navazuje tím na projekt Opuštěné domy a pokusil se jedno prázdné místo zaplnit. “Chtěl poznat v centru města jeho opravdové obyvatele. Našli jsme několik restaurací, kde byl jediným anglicky mluvícím hostem a byl to pro něho příjemný zážitek,” říká jeho průvodkyně z Nadace Prague Biennale Bára Hambálková. Zároveň však při svém průzkumu zjistil, že turisté jsou v oficiálních infocentrech posílání většinou jen na tři lokace, které jsou díky tomu neúnosně vytížené.
Stoupající ceny v centru vytlačují obyvatele a převládají krátkodobé pronájmy. Jedním z řešení může být regulace služeb typu Airbnb. Svůj díl zřejmě nese i zcela zanedbané provozování městských nájemních bytů. Městští úředníci si přitom pojem skanzenizace raději nepřipouštějí. Velké množství pustých a chátrajících domů je vlastněno ze spekulativních důvodů. Cílem projektu je otevřít téma veřejnosti a svobodně o něm diskutovat. Odborná kritika zazněla při besedě Monumenty integrace v Centru architektury a městského plánování.
