Galerie Makráč nabízí Pohled do dílny Svatopluka Klimeše, malíře, fotografa a výtvarného pedagoga, známého zejména pro osobité výtvarné postupy, využívající destruktivní působení ohně, případně popel jako malířský pigment. Komorní výstavu Svatopluka Klimeše (1944), představující výběr prací z poslední doby, můžete vidět v Galerii Makráč do 26. listopadu 2023.
Pohled do dílny Svatopluka Klimeše působí na první pohled poněkud rozverně: obrazy a kresby se stopami pyrotechnických experimentů všeho druhu, díla poutající pohled, opatřená názvy, které s lehkým humorem a laskavou ironií komentují zobrazené. Teprve pozorným vnímáním se v mysl propaluje ta hořkosladká linie, kterou autor komentuje vše, co okem vidí a citlivým srdcem vnímá. Postupuje podobně jako Poutník v Komenského Labyrintu světa…, aby shledával bizarní pošetilosti naší civilizace. Náměty pro svá díla nachází všude: v přírodě a v jejích tvorech, jejichž křehkost komentuje. Zástupně často a rád zobrazuje ryby, ptáky a soby, jejichž severskou krajinu si oblíbil.
|
Obr. 2. Svatopluk Klimeš: Trojka u černého gejzíru, z cyklu Pro Toyen (2020-23) |
Obr. 3. Svatopluk Klimeš: Zarputilý jedlík – Žeru lidi, z cyklu Pro Toyen (2020-23) |
Přes hravost jeho kompozic, která se promítá i do názvů jako Zajíček v své jamce, Boj o střed kurníku, Čuchající kůň, Bohové přírody vnímáme enviromentální úzkost, která zaznívá i v podtextu cyklů severských krajin, mokřad, ale i městské krajiny, kterou často nejdříve snímá prizmatem účastníka banálního turistického provozu a výsledek následně ironizuje a výtvarnými zásahy různým způsobem znejišťuje… Obdobně pracuje i při reflexi historických a aktuálních společensko-politických událostí jako v cyklech Tyrani, nebo O paměti. Významovým médiem se mu přitom stal oheň se všemi jeho bohatými symbolickými konotacemi: nejen oheň způsobující zranění, ale i oheň očistný, přinášející světlo a také oheň tvořící a proměňující tvar i barvu výsledného artefaktu.
Oheň, popel a žhnoucí razidla se staly jeho hlavními výrazovými prostředky již před začátkem akademických studií, která absolvoval v ateliéru monumentální malby profesora Arnošta Paderlíka. Malbě se však nikdy systematicky nevěnoval. Své obrazy konstruoval jako koláže nebo asambláže, které pak dotvářel vrypy ostrým kovem, rozžhavenou raznicí, přímým plamenem nebo bengálským ohněm. Často na povrch obrazů aplikoval popel. Teprve v posledních dvou desetiletích se v jeho pracích střídmě objevuje také barva. Od počátku tisíciletí se také ve své tvorbě věnuje fotografii, kterou následně interpretuje dalšími zásahy – kresbou, perforací i ohňovou stopou. Odtud byl již jen krůček ke světelným kazetám – light-boxům, které náleží k jeho nejosobitějším příspěvkům k české soudobé fotografii.
|
|
V souvislosti s aplikací ohně je nutno připomenout i performativní tvorbu Svatopluka Klimeše, která dospěla nejvýznamnějších vrcholů právě při akcích s otevřeným ohněm. První z těchto ohňových performancí Banket pro hosty se uskutečnila před 37 lety právě v galerii Makráč při vernisáži jeho autorské výstavy. Tvorba Svatopluka Klimeše přes všechna závažná témata není bezvýchodná. Jeho obrazy mají v sobě laskavý humor, naději a hlavně jsou to dobré obrazy!
Text: Ivo Binder (úvodní projev na vernisáži výstavy)
Foto: Jiří Bernard Krtička
