Pro osvětovou kampaň organizace Lékaři bez hranic vytvořila výtvarnice kresby démonů zpodobňující opomíjené nemoci. Do výšky několika metrů se tyčí velkoformátové tisky na opěrné zdi u Letenského tunelu. Kurátorkou výstavy Artwall Gallery je Zuzana Štefková. Panely jsou v menším provedení také instalované v Karlínských kasárnách. Informace o kampani jsou umístěny na webu nevsimejtesinas.cz. Výstava Nevšímejte si nás! Kala Azar & spol. potrvá do 7. října 2018.
Řadí se k takzvaným nemocem chudých, na které vývoj léků není pro farmaceutické koncerny lukrativní. Některé typy léčiv proto jsou desítky let staré, případně neexistují vůbec. Nastává koloběh problémů, kdy neléčené děti nemohou absolvovat školní docházku, dospělí nemohou pracovat a vydělávat peníze. Tím se jejich šance na uzdravení snižuje na minimum.
Pět opomíjených nemocí zobrazila autorka jako démony. Nemoci mluví sami o sobě a pochvalují si, že jsou opomíjené a proto se jim daří postihnout kolem půl miliardy lidí. “Spojuje je špatná diagnostika, nedostatečná léčba a zastaralé léky. V případě rezistentní formy tuberkolózy se pacient léčí dva roky, jeho šance jsou malé a trpí závažnými vedlejšími účinky,” uvádí Pavel Gruber, ředitel české kanceláře Lékařů bez hranic.
Vyobrazené nemoci s komentářem autorky
Toy_Box: Obraz je inspirovaný mojí úzkostí, když jsem si představila, že já nebo někdo z mých blízkých trpí touto chorobou. Je ovlivněný popkulturou, hororovými filmy a postavami z počítačových her. Snoubí se tam komix a klasická malba. Vzdáleně snad má podobu i slavného Výkřiku od Edvarda Muncha. Expresivní krajina křičí v hrůze.
Kala Azar, černá horečka či oficiálně viscerální leishmanióza je přenášená komáry a muchničkami. Obrazem nemoci v reálu pak může být holčička, která v osmi letech váží pouhých dvanáct kilogramů a její játra jsou tak zduřelá, že viditelně vystupují pod kůží. K přenosu dochází často mezi pastevci a jejich zvířaty. Přenášený parazit Leishmania se v češtině dříve nazýval Ničivka útrobní, destruktivně se množí v ledvinách, játrech, slezině a slinivce. Vyskytuje se v sedmdesáti zemích světa, nejčastěji v oblasti Indie, Bangladéše, Súdánu a Etiopie. Projevuje horečkami, hubnutím a těžko se diagnostikuje. Obvyklé dva léčebné preparáty pocházejí z třicátých a padesátých let. Oba poškozují pacienty, nejčastěji ohluchnutím. Bezpečný preparát Amfotericin B se téměř nepoužívá, protože vyjde za výrobu na třicet tisíc korun a je nutné ho skladovat při nízkých teplotách, takže dalších šedesát tisíc korun stojí jeho transport. Onemocnět je možné opakovaně. Doporučenou zásadou pro cestovatele je spát alespoň třicet metrů od vody, protože muchnička dokáže uletět jenom 25 metrů.
Toy_Box: Inspirovala jsem se autentickou fotografií, kde holčička stála před trsy žluté trávy, maminka ji fotografovala a za ní se v tu chvíli plazil velký had. Lidé v rozvojových zemích často proti uštknutí bojují primitivním prostředky, proto má holčička rituální masku.
Humanitární zdravotníci se ve velké míře setkávají s hadím uštknutím, sto tisíc lidí na světě mu ročně podlehne. Dalších pět se tisíc ročně má trvalé následky, nejčastěji jde o chybějící končetinu. WHO letos hadí uštknutí proto zařadila na oficiální seznam opomíjených nemocí. Existuje několik základních druhů hadích jedů a pro lékaře je nemožné je ihned určit. Proto se donedávna používalo univerzální sérum, koktejl proti deseti hadím jedům. Jeho produkce však byla drahá, nevyplácela se a proto se v roce 2014 přestalo vyrábět. Nyní se jako náhrada používají dva různé preparáty. Pacienta je tak nutné pozorovat a teprve po nějaké době použít vhodný protijed. To snižuje jeho šanci a zatěžuje zdravotnický personál. Navíc jde o jiných druh aplikace, takže nutná pomoc přichází zhruba o deset hodin déle.
Tox_Box: Ilustrace se odehrává v prostředí, kde se choroba nejčastěji šíří. Démon má roztrhané džíny, jaké jsem sama dříve nosila.
Chagasovu chorobu přenášejí takzvaní líbající brouci. Lékaři bez hranici zahájili v Bolívii projekt, kde lidé mohou pomocí bezplatné SMS výskyt přenašeče oznámit. Speciální tým pak přijel provést dezinsekci. Sama nemoc je těžko diagnostikovatelná a léčitelná pouze v počátečním stádiu. V Latinské Americe ji má až deset milionů lidí a zhruba dvanáct tisíc ročně na ni zemře. Projevuje se bolestivými boláky na kůži.
Toy_Box: Snažila jsem se zobrazit infekčnost. Překreslila jsem krevní řečiště, které vychází z úst nemocné. Je to situace africké noci, kde lidé nemají povědomí o smrtelné nemoci a představují si ji jako zubatého démona. Při pohledu byste měli získat pocit, že jste se nakazili, za což se omlouvám.
Tuberkulóza nedávno vystřídala AIDS na pozici nejsmrtelnější nemoci. Ve formě antimikrobiální rezistence představuje největší zdravotní riziko tohoto století. Léčba může trvat až dva roky a pacient musí vydržet stovky bolestivých injekcí a zpolykat tisíce tablet. Šance na vyléčení přitom není velká. V posledních letech se sice objevily dva nové léky, ale většina lidí k nim přístup nemá, protože v zemích s nejvyšším výskytem nemoci nejsou registrovány. Tuberkulóza se šíří vzduchem a úmrtnost má srovnatelnou s ebolou.
Toy_Box: K vyobrazení mne inspirovala samotná moucha tse-tse a dále démon bez tváře v opiovém doupěti. Tak si představuji spavou nemoc.
Spavá nemoc je další infekcí přenášenou parazity. Pro její přesné zjištění je třeba dělat lumbální punkci (odběr z míchy). V praxi se tak téměř nediagnostikuje a v pozdějším stádiu je těžko léčitelná. Přesto se však významně podařilo snížit počet úmrtí. Současné naděje na její vymýcení se vkládají do hubení přenašeče - mouchy tse-tse.
Pozitivní zpráva na závěr: Ve vývoji je očkovací vakcína proti ebole, tedy další z opomíjených nemocí.
