Výstavou Vladimír Janoušek: Časy představuje Museum Kampa v plné šíři dílo jednoho z nejoriginálnějších českých sochařů 20. století. Expozice, která je první velkou retrospektivou Janouškovy tvorby, soustřeďuje téměř dvě stovky uměleckých děl z mnoha veřejných i soukromých sbírek. Výstavu v Museu Kampa je možné navštívit do 6. července.
|
Obr. 1. Vladimír Janoušek: Konstrukce v krajině I (1978) |
Obr. 2. Vladimír Janoušek: Stavba (1976) |
Vladimír Janoušek (1922 ‒ 1986) studoval sochařství v ateliéru Josefa Wagnera na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Roku 1957 se spolu se svou ženou Věrou, také sochařkou, stal zakládajícím členem umělecké skupiny UB 12. Od šedesátých let začal využívat k sochařské práci sváření kovů a tato technologie se stala charakteristickým rysem jeho další tvorby. Součástí jeho soch nejsou jen pevné svařované spoje, ale také pohyblivé prvky – šrouby, matky, kyvadla, provázky či táhla. V roce 1970 Janoušek dílem Hrozba války reprezentoval československé umění na světové výstavě v japonské Ósace. Záhy nato jej však normalizační režim pro jeho politické postoje vytlačil do ústraní.
Obr. 3. Vladimír Janoušek: Nenič mé kruhy (1980)
Obr. 4. Vladimír Janoušek: Stín
Výstava ve třech patrech Musea Kampa je rozdělena do několika sekcí, které se vzájemně odlišují tematickým obsahem i uspořádáním prostoru. Nejvýrazněji spolu kontrastují první a poslední sekce. Nejprve je divák uveden do depozitáře, kde jsou umělecká díla rozmístěna na policích a jejich místo je pevně určeno. Závěrečná část naopak představuje návštěvníkovi variabilní sochy, jež budí dojem, že prostorem svobodně kráčejí. V expozici nechybí ani umělcovy kresby a kresebné studie k sochařským projektům, které dávají divákovi nahlédnout „pod pokličku“ tvůrce.
Obr. 5. Pohled do expozice (sekce depozitáře)
Obr. 6. Pohled do expozice (sekce s figurami)
Kurátor výstavy Karel Srp zdůraznil motiv času spojený s kyvadlem a variabilní konstrukcí, která je charakteristickým znakem mnoha Janouškových sochařských děl. Zajímavé je i architektonické řešení výstavy. Namísto soklů a podstavců jsou použity panely z předchozích výstav a dokonce i původní nábytek z domácnosti Janouškových. Kurátor rovněž využil možnosti zaujmout divákovy smysly pomocí audio a videozáznamu. Zvukový záznam se čteným komentářem provází návštěvníka během prohlídky výstavy. Divácky nejatraktivnější jsou bezesporu videozáznamy, uvádějící Janouškovy kinetické objekty do pohybu.
Obr. 7. Vladimír Janoušek: Oidipos (1978)
Obr. 8. Vladimír Janoušek: Krystal (1961)
Manželé Vladimír a Eva Janouškovi patří k uměleckým osobnostem, které zanechaly v novodobém českém sochařství výraznou stopu. Jiří Šetlík, historik umění a teoretik skupiny UB 12, zhodnotil tvorbu obou manželů v roce 2015 ve svém interview pro Český rozhlas takto: „Oba dva hrají jednu z vůdčích rolí v českém sochařství druhé poloviny minulého století, i když každý byl osobitý ve volbě svých výrazových prostředků. Věra Janoušková pracovala instinktivně podle svých pocitů, zatímco Vladimír Janoušek byl spíše filozof reagující na výkyvy doby, ve které žil.“ Velká retrospektivní výstava Vladimíra Janouška v Museu Kampa je příležitostí, kterou uvítají nejen milovníci jeho díla, ale i každý zájemce o české moderní sochařství.
Text a foto: Lucie Šimánková
Fotografie z výstavy:
