Národní galerie Praha uspořádala ve Veletržním paláci pozoruhodnou výstavu Akvarel mezi Prahou a Vídní, věnovanou rozkvětu umění akvarelu v habsburské monarchii v průběhu 19. století. Expozice představuje vynikající úroveň pražských a vídeňských akvarelových kreseb této doby a dokumentuje souvislosti a vlivy mezi oběma kulturními centry rakouského císařství. Virtuózní práce pražských a vídeňských akvarelistů si můžete vychutnat ve Veletržním paláci v Praze do 7. ledna 2024.
Akvarel je tradiční výtvarnou technikou, která je založena na práci s vodou ředěnými barvami na papíře. Protože voda na papíře poměrně rychle zasychá, nedává tato metoda umělci prostor pro případné zaváhání a pozdější opravy, ale vyžaduje přesnou, jistou a rozhodnou ruku. Je zajímavé, že se akvarel stal uznávaným a samostatným oborem výtvarného umění, avšak souběžně byl používán jako pomocná technika pro malířské skici. Výstava představuje výběr z tvorby předních akvarelistů 19. století, působících jak na pražské (Vincenc Morstadt, Antonín Mánes, Bedřich Havránek, Jan Novopacký), tak na vídeňské umělecké scéně (Franz Alt, Rudolf von Alt, Thomas Ender, Josef Kriehuber).
|
Obr. 2. Antonín Karel Balzer: Velký Šišák, kolem 1794, lept kolorovaný akvarelem |
Obr. 3. Antonín Pucherna: Šelmberk, 1803, lept kolorovaný akvarelem |
Od druhé poloviny 18. století se těšily zvláštní oblibě tzv. veduty, které představují panoramatické zobrazení městského či krajinného celku, mající převážně realisticky popisný charakter. Starší veduty se vyznačovaly pevnými konturami, drobnokresbou a řazením tmavších a světlejších perspektivních plánů, kterým navozovaly iluzi prostorové hloubky. Realisticky věrné pražské veduty Vincence Morstadta mají kromě své umělecké ceny i značnou historickou dokumentární hodnotu. Před polovinou 19. století se charakter vedut začal proměňovat, jak akvarelisté postupně opouštěli sevřené formy a kladli větší důraz na uvolněný individuální rukopis. V té době se stává čelním představitelem vídeňské akvarelové školy Rudolf von Alt, pro jehož lehký a svěží projev je charakteristické bravurní vystižení světelné atmosféry.
|
Obr. 4. Antonín Mánes: Praha od Petržílkovského ostrova, kolem 1810, akvarel |
Obr. 5. Bedřich Havránek: Zřícenina mlýna v údolí Punkvy, 1892, akvarel |
Autor výstavy Petr Šámal věnoval značnou pozornost souvislostem mezi akvarelem a dalšími výtvarnými disciplínami, zejména grafikou a fotografií. Již od středověku se akvarel užíval jako technika pro kolorování černobílých grafických listů. V roce 1766 si švýcarský malíř Johann Ludwig Aberli nechal patentovat metodu kolorovaného tisku, označovanou jako Aberliho metoda. Tendence k akvarelovému kolorování grafických listů vyvrcholila ve střední Evropě na přelomu 18. a 19. století. Aberliho metoda je v expozici demonstrována mimo jiné na vedutě hradu Šelmberk z roku 1803 od Antonína Pucherny. Divák má možnost porovnat výchozí černobílý lept s tečkováním stínů a výslednou grafiku kolorovanou akvarelem.
|
Obr. 6. Josef Kriehuber: Skupinová podobizna, 1851, akvarel |
Obr. 7. Eduard Gurk: Korunovace Ferdinanda V. v pražské katedrále, kolem 1838, akvarel |
Výstava je rozdělena do tematických sekcí, které se věnují hlavním námětovým žánrům akvarelu (veduta, krajina, vyobrazení interiéru, portrét a portrétní miniatura). V neposlední řadě jsou prezentovány i studijní akvarelové kresby a skicáky. Práce Amálie Mánesové a dalších autorek dokumentují, že akvarel sehrál v 19. století důležitou úlohu při postupné emancipaci žen v oblasti výtvarného umění.
|
Obr. 8. Hermína Lakotová: Zátiší s ovocem, 1880, akvarel |
Obr. 9. Alexander Clarot: Podobizna dámy, 1837 |
Kromě promyšlené koncepce a kvalitního výběru mistrovských děl se výstava vyznačuje i citlivým architektonickým řešením. K orientaci v rozsáhlém výstavním prostoru návštěvníkovi pomohou jemné pastelové barvy, vyznačující jednotlivé tematické celky. Expozice je doplněna "studii" (interaktivními prostory pro návštěvníky). Zde nalezne divák například světelnou instalaci demonstrující teorii barev nebo vzorky akvarelových pomůcek a materiálů. Výstava tak návštěvníkovi nabízí nejen jedinečný estetický zážitek, ale poodhaluje mu i některá z tajemství umění akvarelu.
|
Obr. 10. Vincenc Morstadt: Pohled na Prahu z kostela Panny Marie před Týnem (detail), 1825, akvarel |
Obr. 11. Thomas Ender: Loď na rozbouřeném moři, 1837, akvarel |
Text: Lucie Šimánková
Foto: Jiří B. Krtička (1-4,6,10), autorka (7-9,11), Národní galerie Praha (5)
