Výstava spontánních autoportrétů Libuše Jarcovjákové, nazvaná Jako když tygr spí, představuje výběr osobních a intimních fotografií vzniklých od sedmdesátých let do dnešních dnů. Jarcovjáková systematicky a intuitivně pořizovala snímky sama sebe a svými „selfies“ tak předběhla dobu bezmála o 50 let. Výstava probíhá v Galerii Arto.to v areálu nově zrekonstruované šroubárny Uhelný mlýn v Libčicích nad Vltavou do 26. září.
Výstava poprvé představuje Libuši Jarcovjákovou výhradně jako autorku autoportrétů. Každodenní život s fotoaparátem, neustálá potřeba dokumentovat samu sebe v kontextu okolní reality a hledání vlastního já jsou pro autorku charakteristické. Jarcovjáková provází na fotografiích diváka intimními okamžiky svého rychle snímaného života, ukazuje odvážné, syrové, často neostré snímky sebe sama. Autoportréty před zrcadlem, ve vaně, části nahého těla, typická je autorčina tvář bez úsměvu, bez emocí, se stejným nečitelným výrazem na všech fotografiích. Kurátorce Lucii Černé se citlivým výběrem fotografií z autorčina obsáhlého archivu podařilo zachytit lineárnost a cykličnost ve fotografickém projevu Jarcovjákové napříč dekádami let. Na několika místech Uhelného mlýna jsou umístěny krátké citáty z autorčiných deníků, které ještě podtrhují intimnost a osobní atmosféru celé výstavy. Inspirativní prostor revitalizované šroubárny jí přidává na jedinečnosti a autentičnosti.
|
Obr.2.: Libuše Jarcovjáková, Jako když tygr spí, Libčice, 2021 |
Obr.3.: Libuše Jarcovjáková, Jako když tygr spí, Libčice, 2021 |
Libuše Jarcovjáková se narodila v roce 1952 v Praze, oba její rodiče byli malíři. Vyrůstala tedy v prostředí pražské výtvarné bohémy a velký vliv na ni měla rodinná přítelkyně Ester Krumbachová. Je absolventkou Filmové a televizní fakulty Akademie múzických umění a FAMU v Praze. Několik let pracovala jako dělnice v tiskárně na Smíchově, kde vznikl její první zásadnější dokumentární soubor Noční směna. Později nějaký čas pobývala v Japonsku. V Československu se pak dlouhodobě pohybovala v romské a vietnamské komunitě, kde učila češtinu. Dalším zdrojem inspirace byl pro ni pražský T-Club, zaměřený na LGBT komunitu.
|
Obr.4.: Libuše Jarcovjáková, Jako když tygr spí, 2021 |
Obr.5.: Libuše Jarcovjáková, Jako když tygr spí, 2021 |
V polovině 80. let se přestěhovala do Západního Berlína, kde žila v turecké alternativní čtvrti Kreuzberg a zpočátku se živila pomocnými pracemi. Po návratu domů začala učit fotografii na Střední průmyslové škole grafické v Hellichově ulici v Praze, kde ještě donedávna působila. V roce 2017 vyšla její obsáhlá monografie Černé roky (wo-men nakladatelství) pohybující se na hranici mezi literárním deníkem a fotografickou knihou. O dva roky později slavila Libuše Jarcovjáková velký úspěch se samostatnou výstavou Evokativ v rámci slavného fotografického festivalu Les Rencontres d’Arles 2019 ve Francii, která byla podle deníku The Guardian oceněna jako nejlepší výstava roku 2019.
|
Obr.6.: Libuše Jarcovjáková, Jako když tygr spí, 2021 |
Obr.7.: Libuše Jarcovjáková, Jako když tygr spí, 2021 |
Text a foto: Eliška Cieslarová
