V dějinách umění najdeme mnoho příběhů génia, který žil i zemřel v zneuznání, zato po smrti jeho dílo obklopila sláva. Takový byl i osud Vincenta van Gogha (1853–1890). Jeho život byl krátký, smutný a tragický, poznamenaný těžkými zkouškami a duševní nemocí. Brzy po smrti začal být uctíván jako jedna z uměleckých osobností, které nejhlouběji ovlivnily počátky moderního umění.
Vincent van Gogh se narodil do rodiny venkovské vyšší střední třídy v jižním Nizozemí. Měl dva bratry a tři sestry. Ze všech sourozenců nejbližší mu byl bratr Theo. Po celý život si se svým bratrem vyměňoval dopisy, ke kterým Vincent přikládal své črty a obrázky, kde zachycoval, co zajímavého viděl. Theo proto bratrovi navrhl, aby se na kreslení více soustředil. Korespondence s bratrem Theem byla jedním z impulsů, který Vincenta přivedl v 27 letech k rozhodnutí stát se malířem. Do té doby se živil jako obchodník s uměním, laický kazatel, pracovník v knihkupectví a byl nějaký čas zaměstnán dokonce i ve školství. S Theovou morální i finanční podporou se Vincent začal věnovat kresbě a malbě naplno. Za deset let vytvořil přes 2.100 děl, z nichž přibližně 860 tvoří olejomalby.
Obr. 1. Jedlíci brambor, 1885
K nejčastějším van Goghovým námětům patří krajiny, výjevy z venkovského života, zátiší, portréty a autoportréty. Prvním významným dílem v jeho tvorbě je obraz Jedlíci brambor. Zobrazuje vesnickou rodinu při večeři. Ve ztemnělém domě je jediným zdrojem světla lampa nad stolem a celý výjev je namalován tmavými a zemitými barvami. Tyto barvy jednak slouží k realistickému zobrazení situace (večeře se podává po západu slunce, hodiny na stěně ukazují sedm hodin), jednak odkazují k půdě samotné. Venkované pojídají totiž brambory, vydobyté ze země tvrdou prací vlastních rukou.
Obr. 2. Slunečnice, 1889
Obr. 3. Autoportrét, 1887-8
Vincent své místo pobytu během života často mění, každé nové místo znamená jiný zdroj inspirace, který se promítá do jeho tvorby. Při svém pobytu v Paříži se seznamuje s impresionismem, pointilismem a divisionismem. Ve jeho tvorbě nastává příklon k jasným živým barvám a výrazným dynamickým tahům štětcem. Častým námětem pro malování v plenéru se stávají lány obilí, kvetoucí sady, olivovníky a cypřiše. Jeho pozornost přitahují také květiny, zvláště slunečnice, kterým věnoval dvě série svých obrazů – nejprve maloval květy ležící na podlaze a poté stojící ve váze. Ve své podstatě se jednalo o experiment s barvou a nově dostupnými pigmenty. Dnes jsou Slunečnice považovány za jeden z typických námětů van Goghova malířského díla.
Obr. 4. Havrani nad obilným polem, 1890
Pozoruhodné jsou taktéž Vincentovy autoportréty. Ve velmi krátké době jich vytvořil poměrně mnoho – v rozmezí čtyř let jich vzniklo přes čtyřicet. Zčásti se jednalo o introspektivní pohled na vlastní osobu, ale svou roli zde hrál i fakt, že byl sám sobě modelem, když se mu nedostávalo peněz. O Vincentovi je známo, že trpěl duševní nemocí a v souvislosti s tím je mu přičítáno, že si uřízl vlastní ucho. Tato událost zůstává dodnes obestřena záhadou. Jisté však je, že se poté dobrovolně uchýlil načas do útulku pro choromyslné, kde dál pokračoval v tvorbě. Deprese pravděpodobně vyústily i ve Vincentovu smrt v pouhých 37 letech, kdy se pokusil o sebevraždu ranou z revolveru. Dva dny po tomto incidentu, který se odehrál beze svědků, svým zraněním podlehl.
Obr. 5. Olivovníky, 1889
Obr. 6. Hvězdná noc, 1889
Většina vrcholných van Goghových děl vznikla v krátkém období let 1888-1890, kdy umělec čelil postupující duševní nemoci horečnatou prací před malířským stojanem. Tehdy nalezl také svůj nezaměnitelný malířský rukopis, charakteristický energicky důraznými, širokými a krouživými tahy štětce, které dodávají kompozici mimořádnou dynamičnost a výrazovou působivost. Navzdory neuspokojivému, tragickému a předčasně ukončenému životu se dílo Vincenta van Gogh dočkalo záhy po umělcově smrti obrovského ohlasu. Dnes je považován za jednu z nejdůležitějších osobností, které předurčily vývoj moderních uměleckých trendů na počátku 20. století, zejména expresionismu, fauvismu a rané abstrakce. V sedmdesátých letech 20. stol bylo zřízeno Van Goghovo museum v Amsterdamu, které soustřeďuje největší sbírku jeho maleb a kreseb a pečuje o jeho odkaz.
Text: Lucie Šimánková
