Severočeská galerie výtvarného umění v Litoměřicích zve na divácky atraktivní a mimořádně zajímavou výstavu Zbožní zítřka. Umění vidět, zaměřenou na projevy spirituálních, esoterních a nevědomých inspirací v našem novodobém umění. Výstavu s podtitulem Mystici, esoterici, mediumici a automatici v českém výtvarném umění můžete navštívit v hlavní budově Severočeské galerie do neděle 24. září 2023.
Výstava Zbožní zítřka je nepřehlédnutelným a kvalitně zpracovaným projektem, jehož autorkou je Dana Veselská, ředitelka pořádající instituce. Podtitul výstavy označuje čtyři hlavní linie, které projekt sleduje, totiž symbolistní mysticismus a spiritualismus, esoterní výtvarné tendence se zvláštním zřetelem k teosofii a antroposofii, mediumní kresby spiritistů a s nimi příbuzné intuitivní výtvarné projevy a konečně automatické, vědomě nekorigované kresby. Podstatným rysem, všem čtyřem proudům společným, je otevřený přístup k tomu, co přesahuje běžnou smyslově poznatelnou a racionálně uchopitelnou zkušenost, řečeno slovy Carla Gustava Junga ke sféře individuálního i kolektivního nevědomí.
|
Obr. 2. František Kobliha: z ilustračního cyklu ke knize O. Březina: Větry od pólů, J. Pohořelý 1946, měkký kryt |
Obr. 3. Jan Konůpek: z ilustračního cyklu ke knize O. Březina: Svítání na západě, J. Pohořelý 1948, lept |
Svět náboženských představ, vizionářství a mystiky, ať již ortodoxní nebo heterodoxní, byl hlavním inspiračním zdrojem evropského výtvarného symbolismu, který se formoval v poslední čtvrtině 19. století. V druhé generaci českého symbolismu z počátku 20. století se spirituální tendence projevila s mimořádnou kvalitou a zvláštní intenzitou v tvorbě uměleckého sdružení Sursum (F. Kobliha, J. Konůpek, J. Váchal, J. Zrzavý ad.). Vedle biblických a mystických textů a osobních duchovních vizí byla častým zdrojem inspirace těchto umělců spirituální poezie Otokara Březiny, která hluboce ovlivnila zejména Koblihovu, Konůpkovu a Váchalovu tvorbu. Tento námětový okruh na výstavě důstojně reprezentují grafické listy ze dvou ilustračních souborů: k básnické sbírce Větry od pólů od Františka Koblihy a ke sbírce Svítání na západě od Jana Konůpka. Druhý soubor je navíc doplněn o ukázku autorových kresebných předloh k finálním grafickým listům.
Příklad subjektivní spirituální vize ve spojení s moderními výtvarnými formami orfismu a kubismu představuje dřevorytový cyklus Sen o zemi Josefa Váchala z roku 1919, tištěný bílou barvou na černý papír. Zastoupení tohoto umělce, který byl nejosobitějším představitelem českého mystického symbolismu, se však v poměru k jeho významu jeví poněkud poddimenzované. V jeho malířské tvorbě by se navíc našlo mnoho příhodnějších ukázek spirituálně zaměřené tvorby než jediný prezentovaný obraz Fantastické město (1905), který je spíše fantazijní povahy. Vizionářstvím a mystikou byl ovlivněn v počátcích své tvorby i nejproslulejší český malíř František Kupka, který se vedle esoterních duchovních systémů zajímal neméně intenzivně o aktuální poznatky přírodních věd. Jeho průkopnická díla rané abstrakce se zrodila z velké syntézy těchto zdánlivě protichůdných inspiračních zdrojů, jak dokládá vystavená ukázka z cyklu dřevorytů Čtyři příběhy bílé a černé (1926).
|
Obr. 4. Augustin Ságner: Krystal III, 1940, olej, plátno, SGVU v Litoměřicích, inv. č. O-1789 |
Obr. 5. Josef Kotzian: Medijní kresba, 1947, tužka, tuš, papír, zapůjčeno ze soukromé sbírky |
Do vývoje výtvarného umění na počátku a v první čtvrtině 20. století výrazně zasáhly duchovní podněty teosofie a antroposofie. Teosofická společnost, založená roku 1875, usilovala o hlubší duchovní poznání a rozvinutí skrytých psychických sil v člověku na základě studia orientálních náboženství a hermetických nauk. Od ní se roku 1912 oddělila Antroposofická společnost, jejímž zakladatelem a duchovním vůdcem byl rakouský filozof Rudolf Steiner. Obě hnutí ovlivnila ve své době řadu tvůrčích osobností. K výrazným stoupencům antroposofie náležela židovská malířka Hilde Kotányi Pollak, která spolu se svým manželem, malířem Richardem Pollak-Karlinem, pobývala určitou dobu v centru hnutí ve švýcarském Dornachu. Návštěvník výstavy uvidí její pozoruhodné kresby akvarelem ze série Expressions, inspirované Steinerovou evoluční teorií.
Jinou výraznou osobností ovlivněnou antroposofií byl Augustin Ságner, který od figurativní malby dospěl k abstraktním meditativním vizím. Jeho abstraktní projev vychází obvykle z archetypálních forem živé i neživé přírody, jak dokumentují vystavená díla Plod (1934) a Krystal III (1940). Věhlas Františka Drtikola jako zakladatele moderní české fotografie poněkud zastiňuje jeho význam filozofa, buddhisty a duchovního učitele. Od roku 1935, kdy prodal svůj fotografický ateliér, se po zbytek života věnoval józe, meditaci, překládání pramenů orientálních nauk a duchovnímu vedení svých žáků. Jeho pozdní malby jako Světlo (1940), Kompozice (1946) či Světelné kruhy (1947), které vznikaly bez primárně uměleckých aspirací, mohou být interpretovány jako otisky meditačních vizí ve stavu osvícení.
|
Obr. 6. František Jaroslav Pecka: Medijní kresba č. 254, 1941, pastelky, papír, Starožitnosti – Galerie USTAR |
Obr. 7. Anna Hackelová: Medijní kresba, nedatováno, pastelky, papír, Vlastivědné muzeum a galerie v České Lípě, inv. č. V 6041/85 |
Jako mediumní umění je označována spontánní tvorba neškolených jedinců, podnícená hlubokým přesvědčením o mimosmyslovém napojení na vnější duchovní zdroj inspirace. V českých zemích se mediumní tvorba šířila od počátku 20. století v souvislosti s bouřlivým rozvojem spiritistického hnutí a přerostla ve fenomén, který nemá co do četnosti, kvality i různorodosti svých projevů v jiných evropských kulturách obdobu. Ačkoli tvůrci mediumních kreseb byli vesměs autoři neprofesionální a neškolení, někteří z nich jako František Jaroslav Pecka, Josef Kotzian, Cecilie Marková či Stanislav Holas dosáhli soustavným úsilím mimořádné kreslířské virtuozity. Z prací spiritisty Josefa Kotziana, odvolávajícího se ve své tvorbě na řídícího ducha Solferino, cítíme vanout nezemskou vůni mystických květů, zobrazených neuvěřitelně jemnou, precizní a suverénní kresbou.
Jednou z nejvýraznějších autorek z okruhu mediumních tvůrců byla Cecilie Marková z jihomoravského Kyjova. Její tvorba je v expozici představena početným souborem, který vedle kreseb obsahuje také olejomalby, tematizující květy a krajiny vzdálených astrálních světů. Také Marie Kodovská, původem z moravského Slovácka, se vedle kresby vyjadřovala rovněž malbou. Experimentovala s malířskými technikami a dosahovala pozoruhodných výsledků, jak dokazuje například vystavená malba Most (1972). V souvislosti s nejoriginálnějšími osobnostmi mediumní tvorby je třeba uvést také Annu Zemánkovou, která se od prosté kresby dopracovala k osobité autorské technice kombinující kresbu s koláží a vyšíváním. Ačkoli Zemánková nepovažovala za zdroj své tvorby mimosmyslové spojení se záhrobím či astrálními světy, její práce vykazují s díly ostatních mediumiků nespornou námětovou, formální i výrazovou příbuznost.
|
Obr. 8. Cecilie Marková: Ornament, 1969, pastel, papír, SGVU v Litoměřicích, inv. č. R-1364 |
Obr. 9. Anna Zemánková: Pozdrav II, 70. léta 20. století, kombinovaná technika, SGVU v Litoměřicích, inv. č. R-2450 |
Automatická kresba je spontánním, rozumem nekontrolovaným kresebným projevem, který je chápán jako bezprostřední záznam momentálně prožívaných vnitřních pocitů, resp. bezprostřední otisk stavu autorova nitra. Tento fenomén je stále přítomen i v tvorbě uznávaných současných, respektive nedávno zemřelých umělců. Není překvapením, že v tomto oddílu výstavy je nejpočetněji zastoupen Karel Malich. V Malichově tvorbě nalezneme jak vědomě nekorigované záznamy pocitů, například kresba Prostor obepínající mé tělo (1984), tak racionálně vystavěné kompozice, které se sice odvolávají na prvotní intuitivní prožitek, ale již postrádají jeho spontánní auru. Nejlepší Malichova díla jako Poslední večeře (1983) jsou taková, v nichž se autorovi podařilo dosáhnout křehké rovnováhy mezi intuicí a racionalitou.
Obouruční automatické kresby Dalibora Chatrného podobně jako práce Jiřího Kornatovského a Martina Mainera postrádají onen sugestivní záblesk hlubiny nevědomí, které nás fascinuje v projevech mediumních tvůrců. Mezi umělci hlavního proudu vycházejí ze srovnání podle tohoto kritéria nejlépe Eva a Jan Švankmajerovi a v některých dílech také již zmíněný Karel Malich. Poněkud překvapivě nejsou v expozici zastoupeny spontánní kresby Olgy Karlíkové a Inge Koskové, založené na intuitivních záznamech ptačího zpěvu, zvuků či hudby. Nechybí naopak práce senzibila Karla Kožíška, které vznikaly jako automatické kresby jediným nepřerušeným tahem, často za účelem diagnózy tělesných onemocnění, přesto však nepostrádají estetickou hodnotu.
|
Obr. 10. Jan Švankmajer: Medijní kresba, 2001, tužka, pastel, papír, frotáž, zapůjčeno autorem |
Obr. 11. Karel Malich: Uviděl jsem to, 1989, pastel, papír, SGVU v Litoměřicích, inv. č. R-3528 |
Výstava Zbožní zítřka je mimořádně inspirativním a přínosným projektem, který mapuje závažnou, leč českou uměnovědou dosud málo prozkoumanou sféru výtvarného umění, totiž jeho dimenzi spirituální, intuitivní a mimovědomou. Tuto linii sleduje v historické perspektivě od počátku 20. století k současnosti, ukazuje její souvislost se zrodem moderního abstraktního umění a hledá paralely mezi spontánními projevy neškolených mediumních tvůrců a automatickou kresbou umělců hlavního proudu. Volbou podstatného a dobře definovaného obsahu, uvážlivým výběrem autorů a děl a logickým uspořádáním expozice projekt překračuje běžnou úroveň prezentací českého moderního a současného umění. Vnímavý návštěvník výstavy si tak odnese nejen silný estetický zážitek, ale i poučení o netriviálních a hlubších souvislostech vývoje novodobého českého umění a nejeden podnět k vlastnímu zamyšlení.
Text: Jiří Bernard Krtička
Foto: Ondřej Polák (1,4-11), autor (2,3)
