Eduard Ovčáček nenese za požár Musea Kampa žádnou zodpovědnost. Ironií osudu však byla právě jeho výstava, nazvaná Propalované koláže a objekty, na několik týdnů přerušena v souvislosti s červencovým požárem budovy. Po znovuotevření je výstava prodloužena do 12. října.

Propalované koláže jsou jednou z originálních autorských technik, kterou Eduard Ovčáček vyvinul v první polovině šedesátých let, v době, kdy objevoval výzvy a možnosti umění lettrismu, které pak s plnou důsledností přijal za své. Základní princip propalovaných koláží je jednoduchý: hedvábný či jiný papír je zpracován propalováním nahřátými písmovými razidly. Technika má ovšem bohatý potenciál rozmanitých modifikací. Propalovaný papír může být kombinován s kresbou, malbou či koláží a adjustován na papír, plátno či sololit. Konstitutivním prvkem díla se stává nejen vláknitá struktura propalovaného papíru, ale i jeho potisk (např. při použití oděvních střihů).

o01

Obr. 1.  Under a Dark Sky, 1964, propalovaná koláž
Obr. 2.  Koláž 8, 1965, propalovaná koláž

Od počátku šedesátých let patřil Eduard Ovčáček k významným představitelům umění informelu, a proto není překvapivé, že jeho propalované koláže nezapřou informální estetiku. Projevuje se to především homogenním zpracováním obrazové plochy, spontánně, avšak víceméně souvisle pokryté vypálenými znaky, zapojením vláknité struktury hedvábného papíru do obrazu a monochromní barevností, určenou okrovým až hnědým odstínem spáleného papíru. Ostatně samotné spalování, tedy zčásti řízený zčásti spontánní destruktivní proces, zanechávající své stopy v materiálu, je jedním z charakteristických postupů umění informelu. Totéž platí o perforaci, k níž dochází tehdy, když vnitřek vypáleného znaku odpadne a v papíru zůstane zachován pouze obrys.

o02

Obr. 3.  Koláž 17 - Zrcadlení, 1964, propalovaná koláž
Obr. 4.  Koláž 15, 1965, propalovaná koláž

Na pracích Under a Dark Sky (1964) nebo Koláž 15 (1965) můžeme obdivovat asketicky střídmou estetiku monochromního obrazu, tvořeného pouze otisky vypálených písmen a vláknitou strukturou papíru. V dalších dílech, jako je např. Koláž 8 (1965) či Střihy (1977) se uplatňuje i kresba nebo potisk sekundárně použitého papíru (technický výkres nebo oděvní střih). Dvě barevná díla z roku 1977, Smetí a Modrá koláž, svědčí o tom, že Eduard Ovčáček je mistrem i v práci s barvou, jíž dokáže proměnit koláž v plnohodnotnou malbu. Neúnavné experimentátorství autora demonstruje dílo Liberté (1982), vytvořené propalováním písmen do vlnité obalové lepenky. Propalované koláže doplňují v expozici dva dřevěné objekty – lettristická Věž (1968) a totemický Vertikální objekt (1964).

o03

Obr. 5. / 6.  Smetí, 1977, propalovaná koláž, dva detaily

Eduard Ovčáček (1933) náleží k předním osobnostem českého informelu a současně je naším nejvýznamnějším představitelem lettrismu, jehož dílo je zastoupeno v mnoha světových sbírkách. Technika propalované koláže je jeho patrně nejvíce obdivovaným, i když zdaleka ne jediným přínosem umění lettrismu. Výrazově bohatá, stále inovativní a přitom vnitřně konzistentní Ovčáčkova tvorba je v poměru ke svému významu dosud nedostatečně známa. Nelze než politovat, že aktuální výstava v konírně Musea Kampa přináší sice vynikající, avšak přehnaně skromnou, jakoby na lékárenských vahách odměřenou ukázku z tohoto mimořádného díla.

Autor: Jiří Bernard Krtička