Pod názvem Petr Brandl: Příběh bohéma otevřela Národní galerie Praha loni v říjnu rozsáhlou výstavu nejproslulejšího představitele české barokní malby. Expozice představuje průřez Brandlovou tvorbou historickou, žánrovou, portrétní i náboženskou, včetně monumentálních oltářních obrazů. Výstavu Petra Brandla můžete navštívit ve Valdštejnské jízdárně v Praze do neděle 11. února 2024.
Podobně jako Karel Škréta Šotnovský ze Závořic (1610-1674) je považován za zakladatelskou osobnost české barokní malby 17. století, o dvě generace mladší Petr Jan Brandl (1668-1735) je obecně přijímán za nejvýznamnějšího tvůrce naší vrcholně barokní malby století následujícího. Zatímco mladý Škréta pobýval několik let v Itálii, kde načerpal znalosti a zkušenosti přímo z center tehdejšího uměleckého dění v Benátkách, Bologni a Římě, v případě Brandla není jeho tovaryšská cesta doložena. Jisté však je, že Brandl se vyučil v dílně dvorního malíře a správce hradní obrazárny Kristiána Schrödera a měl tak možnost studovat díla významných renesančních i barokních italských a nizozemských mistrů. Další podněty k formování vlastního malířského stylu čerpal nepochybně z dostupných děl Karla Škréty a rovněž z tvorby některých svých současníků.
|
Obr. 2. Petr Brandl: Muž s dýmkou, po 1710 |
Obr. 3. Petr Brandl: Dívka s číší vína, po 1710 |
K přednostem současné výstavy patří uvedení Brandlova díla do historického kontextu dějin středoevropského barokního umění s důrazem na stylové vazby k jeho předchůdcům (Škréta) a nejvýznamnějším soudobým tvůrcům v oboru malby (Kupecký, Halbax) i sochařství (Braun). Mimořádně přínosná pro diváka je paralelní instalace obrazů se shodným námětem, umožňující porovnat jeho zpracování v díle Brandla a jiných mistrů. Pochvalu zaslouží zejména komparace námětu zvěstování Panně Marii (Škréta a Brandl), alegorie malířství, resp. sochařství (Kupecký a Brandl) a Simeon s Ježíškem (Halbax a Brandl). Neméně zajímavé je i srovnání originálu Brandlova obrazu Kající se Máří Magdaléna (po 1710) se třemi kopiemi různé kvality od tří anonymních autorů z 18. století.
Kurátorka Andrea Steckerová koncipovala scénář výstavy s cílem představit Brandlovo umění reprezentativními díly ze všech hlavních námětových okruhů jeho tvorby: malbu historickou, žánrovou, portrétní a náboženskou, včetně monumentálních oltářních obrazů. Dobově oblíbenou žánrovou malbu dobře reprezentují párové obrazy U felčara a U mastičkářky (1719) ze sbírky premonstrátského kláštera v Nové Říši nebo další párová plátna Muž s dýmkou a Dívka s číší vína (po 1710), nacházející se nyní ve sbírce zámku v Jaroměřicích nad Rokytnou. Portréty zastupuje například známá Podobizna hraběte Františka Antonína Šporka (1731) nebo Podobizna šlechtice v modrém plášti (kolem 1710), zachycující tříčtvrteční postavu sebevědomého mladého muže v nonšalantní póze s pravou rukou opřenou v bok. Mezi umělcovými autoportréty nechybí nejproslulejší z nich – mladistvá Vlastní podobizna, zv. Lobkovická (1697) ani pozdější jinotajná Vlastní podobizna s gestem rukou (1722-25).
|
Obr. 4. Petr Brandl: Vlastní podobizna zv. Lobkovická, kolem 1697 |
Obr. 5. Petr Brandl: Podobizna šlechtice v modrém plášti, kolem 1710 |
Těžiště Brandlovy malířské tvorby spočívá nepochybně v jeho dílech s náboženskými náměty, zahrnující jak běžné závěsné obrazy, tak impozantní oltářní plátna, vytvořená na zakázku objednavatele pro farní či klášterní kostel. K nejstarším dílům se sakrálním námětem patří půvabné Zvěstování Panně Marii, namalované roku 1697 pro Pražskou kapli poutního areálu na Svaté Hoře u Příbrami. Unikátem je obraz oválného formátu Kající Maří Magdaléna, původně vytvořený na přelomu 18. století jako nástropní malba (technikou oleje na štuku) pro františkánský konvent Skalka u Mníšku pod Brdy. Kvůli havarijnímu stavu budovy jej v polovině 20. století restaurátoři přenesli z omítky na plátno. Oltářní obraz s dramatickou scénou Nejsvětější Trojice (1707) adorované Pannou Marií a svatými byl zapůjčen z augustiniánského klášterního kostela ve Lnářích, zatímco obraz Kristův křest (1715-16) z farního kostela sv. Jana Křtitele v Manětíně.
|
Obr. 6. Petr Brandl: Nejsvětější Trojice s Pannou Marií a svatými, 1707, klášterní kostel N. Trojice ve Lnářích |
Obr. 7. Petr Brandl: Kristův křest, 1715-16, farní kostel sv. Jana Křtitele v Manětíně |
Soubor oltářních obrazů vytvořených na sklonku druhé dekády 18. století pro baziliku benediktinského kláštera v Praze na Břevnově reprezentují současně tři plátna v expozici: Oslavení sv. Otmara, Smrt poustevníka Vintíře a Smrt sv. Benedikta. Poslední jmenované dílo zachycuje vizi umírajícího světce, nad nímž se otevírá chrámová klenba a zjevuje se osvětlené schodiště mizící v nebi. K vrcholům sakrální tvorby Petra Brandla náleží dva impozantní oltářní obrazy s námětem Nanebevzetí Panny Marie, vytvořené pro cisterciácké kláštery v Sedlci u Kutné Hory a ve slezském Křešově. Prezentace těchto pláten se vskutku mimořádnými rozměry (výškou 7, resp. 8 metrů) na výstavě je obtížně představitelná. Umělcovu pozdní tvorbu pro sedlecký klášter však zastupuje mystický obraz Sv. Luitgarda (1729), znázorňující vidění vlámské světice, jíž se zjevil ukřižovaný Ježíš a objal jí jednou paží uvolněnou z kříže. Několik dalších sakrálních obrazů, zapůjčených z polských lokalit, pak připomíná působení umělce ve službách opatství v Křešově.
|
Obr. 8. Petr Brandl: Smrt sv. Benedikta, 1719, klášterní bazilika Sv. Markéty v Praze-Břevnově |
Obr. 9. Petr Brandl: Sv. Luitgarda, 1729, klášterní bazilika Nanebevzetí Panny Marie v Sedlci u Kutné Hory |
Svědectvím Brandlova fascinujícího talentu a malířské virtuozity jsou jeho portréty starců z období pozdní tvorby, pojednané expresívním uvolněným rukopisem. Patří k nim i dvě plátna vytvořená kolem roku 1725: Poprsí apoštola a Simeon s Ježíškem. Druhé z nich výstava představuje paralelně s pojednáním stejného námětu od rakouského mistra Michaela Václava Halbaxe. Tato vynikajícím způsobem zvolená konfrontace Brandlovy tvorby s dílem jednoho z jeho nejtalentovanějších současníků umožňuje divákovi samostatně pochopit, v čem spočívá jedinečnost Brandlova individuálního stylu. Oba mistři pracují s příbuznou typologii hlavy i s podobnou barevnou škálou. Oba virtuózně zacházejí s technikou šerosvitu a používají pastózní vrstvy barvy k pojednání vlasů a vousů. Halbaxův projev působí harmonicky a tíhne k dokonalému zpracování detailů. Brandlův rukopis je více uvolněný, expresivní a dramatický. Prozrazuje živelnou povahu umělcova talentu a vyvolává v divákovi silnější emotivní účinek.
|
Obr. 10. Michael Václav Halbax: Simeon s Ježíškem, kolem 1705 |
Obr. 11. Petr Brandl: Simeon s Ježíškem, kolem 1725 |
Pro vizuál výstavy byl vybrán nejstarší a současně nejproslulejší autoportrét Petra Brandla, který pochází z doby kolem roku 1697 a bývá uváděn pod názvem Vlastní podobizna zv. Lobkovická. Portrét oválného formátu zachycuje pohlednou tvář sotva třicetiletého muže se sebevědomým pohledem hnědých očí, oděného v elegantním hnědém kabátci a v čapce podobného zbarvení. Zdá se, že obraz nejen vystihuje podobu portrétovaného, ale naznačuje i jeho charakter. Petr Jan Brandl, prominentní malíř vyhledávaný mocnou světskou i duchovní aristokracií, usiloval o napodobení jejího životního stylu nákladným oblékáním, stravováním se exotickými lahůdkami a popíjením nejvybranějšího vína. Tato nápodoba byla však pouze vnějším projevem, neboť od skutečných šlechticů jej oddělovala kromě absence urozenosti i nedostatek opravdové noblesy, moudrosti a většiny morálních ctností šlechtického stavu.
Přestože ve své době byl Petr Brandl nejlépe placeným malířem v Čechách, vydělané peníze dokázal vždy s udivující rychlostí promrhat. Následky jeho bohémské rozmařilosti a nevázanosti pocítila nejen manželka s dětmi, ale i většina lidí, kteří s ním měli co do činění, urozené zákazníky nevyjímaje. Posedlost požitky spojená s nezodpovědným jednáním a nutkavým utrácením peněz byla hlavní příčinou jeho konfliktního manželství i ustavičných soudních sporů s věřiteli, které jej několikrát dovedly až do vězení pro dlužníky. Důraz na nezřízený způsob umělcova života, projevující se v doprovodných komentářích například citacemi z Brandlových dlužních úpisů, souvisí nepochybně s výstavním marketingem. Naštěstí tento akcent nepřesáhl míru vkusu a hlavním sdělením výstavy zůstal přeci jen význam Brandlova malířského odkazu.
|
Obr. 12. Pohled do expozice ve Valdštejnské jízdárně, v popředí obrazy Petra Brandla: Oslavení sv. Otmara, Smrt sv. Benedikta a Smrt poustevníka Vintíře, 1718-19, klášterní bazilika Sv. Markéty v Praze-Břevnově |
Výstava Petr Brandl: Příběh bohéma představuje tvorbu barokního mistra v obsáhlém a reprezentativním průřezu a pomocí kvalitně zpracovaných doprovodných textů a audiovizuálních materiálů objasňuje její specifika a souvislosti. Velké uznání zaslouží výborně didakticky připravená konfrontace několika Brandlových obrazů s pojednáním stejného námětu v díle Karla Škréty či Brandlových současníků. Je třeba současně vyzdvihnout i nezvykle citlivou a vkusnou instalaci, která se plně podřizuje svému účelu a nijak neruší pozornost diváka. Návštěva výstavy přinese divákovi mimořádný estetický zážitek a podle intenzity jeho zájmu jej seznámí s malířským dílem a životním příběhem Petra Jana Brandla, brilantního umělce a nenapravitelného hříšníka.
Text: Jiří Bernard Krtička
Foto: Národní galerie Praha (1-9,11), autor (10,12)
