Galerie Kooperativy připravila pod názvem Mařákovci obsáhlou výstavu tvorby žáků Julia Eduarda Mařáka, který působil v letech 1887-99 jako profesor krajinomalby na pražské Akademii. Vedle dosud všeobecně známých krajinářů, jako František Kaván, Antonín Slavíček, Antonín Hudeček či Otakar Lebeda, představuje expozice i řadu autorů dnes neprávem zapomínaných. Výstavu, která určitě stojí za zhlédnutí, můžete navštívit do 28. ledna 2024.
Julius Eduard Mařák (1832-1899) je zapsán do dějin české malby 19. století nejen jako jeden z jejích čelních představitelů, ale díky pedagogickému působení na pražské Akademii též jako zakladatel známé Mařákovy krajinářské školy. Byl žákem významného bavorského romantického malíře Maxe Haushofera, který v Praze vedl krajinářský ateliér v letech 1844-66 a vychoval zde řadu vynikajících umělců. Z nejznámějších osobností patřili k Haushoferově krajinářské škole vedle Julia Mařáka např. Alois Bubák, Bedřich Havránek, Adolf Chwala či Adolf Kosárek. V té době zaujímal postavení hlavního výtvarného centra ve střední Evropě bavorský Mnichov, kde mnozí čeští umělci studovali nebo si doplňovali vzdělání. Stejně tak Julius Mařák, který pokračoval studiem na mnichovské Akademii u profesorů Rottmanna a Schleicha.
|
Obr. 2. Antonín Hudeček: Krajina s potokem, 1900, pastel na kartonu |
Obr. 3. František Kaván: Jizera nad Vranovým, 1898, olej, plátno |
Mařákova výtvarná tvorba se vyznačuje postupným směřováním od romanticky pojaté malby k realisticky cítěné krajinomalbě. S postupujícími léty ubývá v malbě naturalistických detailů a umělcův rukopis se uvolňuje. Jeho charakteristickým námětem je interiér lesa, podaný v přirozených barevných tónech a jemné světelné modelaci, která dodává scenérii perspektivní hloubku. Některá Mařákova díla představená v expozici, například lovecká scéna Setkání v lese (kolem 1878) či Při měsíčku (kolem 1880) vykazují dosud jistou dávku romantického patosu. Naproti tomu v malbách jako Děti v lese (kolem 1880) nebo Tanec vážek (1885) již převládá zájem o realistické vystižení lesní scenérie v plné škále smyslových dojmů. Oblíbený námět lesních interiérů zpracovával Julius Mařák také ve svých kresbách uhlem, z nichž dvě jsou součástí výstavy.
|
Obr. 4. Antonín Slavíček: Krajina z Kameniček, 1905, olej, plátno |
Obr. 5. Josef Ullmann: Krajina před bouří, 1910, olej, plátno |
Vedle Julia Mařáka významně ovlivnil generaci českých umělců, nastupující počátkem devadesátých let 19. století, malíř Antonín Chittussi (1847-91), jehož posmrtná retrospektiva se uskutečnila v Praze v roce 1892. Tvorbu tohoto excelentního krajináře ovlivněného francouzskou Barbizonskou školou připomíná výstava alespoň dvojicí drobných maleb. Pro dílo Antonína Hudečka je typické zobrazení vodního toku s impresivním zachycením světelných efektů na hladině. Umělec sice studoval figurální malbu u Václava Brožíka a Maxmiliána Pirnera, přesto se později účastnil výjezdů Mařákových žáků za malováním v plenéru, mířících často do okolí Okoře. Dokládá to i dvojice z vystavených Hudečkových pláten, jejichž námětem je právě Okořský potok.
|
Obr. 6. Jaroslav Panuška, Zima na Vysočině, 1905, olej, lepenka |
Obr. 7. Otakar Lebeda: Rybník Tiský, 1893, olej, plátno |
K nejvýraznějším osobnostem mezi mařákovci patřil František Kaván, malíř, ilustrátor, výtvarný kritik a literát. V období na přelomu století byl ovlivněn symbolismem, spolupracoval s okruhem Moderní revue a katolické moderny. Na výstavě jej představuje soubor asi deseti krajinomaleb, mezi nimi například Potok na jaře (1893) či Jizera nad Vranovým (1898). Lze jenom politovat, že zde chybí ukázka některého z Kavánových symbolistních děl s hlubším psychologickým podtextem nebo z jeho charakteristických zimních námětů. Antonín Slavíček je zastoupen mnohem reprezentativněji, včetně obrazů z jeho nejvýše ceněného období, malovaných na Vysočině v okolí Kameniček. Slavíček je obdivován jako jeden z čelních představitelů české impresionistické malby. V této souvislosti je však třeba poznamenat, že impresionistickou techniku malby si osvojili i mnozí jiní umělci z řad mařákovců. Vedle zmíněného Antonína Hudečka také Otakar Lebeda, Jaroslav Panuška, Josef Ullmann, Ota Bubeníček či Stanislav Lolek.
|
Obr. 8. Alois Kalvoda: Kvetoucí louka, 1918, olej, plátno |
Obr. 9. Ludovít Csordák: Krajina, 1887, olej, plátno |
Pozoruhodným talentem byl Jaroslav Panuška, umělec mezi mařákovci nejsilněji ovlivněný symbolismem. Vedle krajinomalby se také intenzivně věnoval figurální tvorbě a zpracoval řadu symbolických témat, včetně mystických, hororových a groteskně fantastických výjevů. Na aktuální výstavě je pochopitelně prezentován svými krajinnými náměty, mezi nimiž si zaslouží zmínku například sugestivní malba Zima na Vysočině (1905). K nepřehlédnutelným obrazům v expozici patří rozměrné plátno Kvetoucí louka (1918) od Aloise Kalvody. Mimořádně vytříbená a secesní estetikou kultivovaná malba svědčí o tom, že Kalvodovo dílo je v naší době neprávem opomíjeno. Bohužel, dnes je tento virtuózní malíř obvykle připomínán pouze jako učitel Josefa Váchala.
|
Obr. 10. Julius Eduard Mařák: Tanec vážek, 1885, olej, dřevo |
Obr. 11. Jan Bedřich Minařík: Tůň u Peruce, 1891, olej, plátno |
Výstava v Galerii Kooperativy, kterou kurátorsky připravil ak. mal. Ivan Exner, představuje široký výběr z tvorby umělců krajinářské školy Julia Eduarda Mařáka. Vedle děl mistrů, těšících se dosud větší či menší obecné známosti, se návštěvník setká i s malbami krajinářů dnes prakticky zapomenutých, jako Bohuslav Dvořák, Václav Březina, Ferdinand Engelmüller, Jan Honsa či Jan Bedřich Minařík. Podobně dřívějším projektům galerie se výstavní koncepce opírá zejména o uměleckou sbírku Kooperativa pojišťovny, proto ne všichni z autorů jsou zastoupeni stejně reprezentativním způsobem. Navzdory tomu je návštěva výstavy pro diváka nejen osvěžujícím estetickým zážitkem, ale i hodnotným poučením o pojmu Mařákovy krajinářské školy a jejím významu v kontextu dějin českého umění dlouhého 19. století.
Text: Jiří Bernard Krtička
Foto: Galerie Kooperativy
