Výstava La grande bellezza v pražském Museu Montanelli je rafinovaným poodhalením tajemství umělecké sbírky Patrika Šimona. Sonda do této výjimečné soukromé sbírky je soustředěna především na staré evropské a české umění 14. až 18. století. Práce umělců jako Sebastiano del Piombo, Hans von Aachen, Athonis van Dyck, Jusepe de Ribera, Gianlorenzo Bernini společně s díly věhlasných českých mistrů můžete obdivovat v Museu Montanelli do 30. dubna 2025.
Libozvučný italský název La grande bellezza (Velká krása) může někomu připadat příliš sebevědomý, v případě této výstavy však nepostrádá relevanci. Soukromá sbírka Patrika Šimona je v našich podmínkách zcela mimořádná svým mezinárodním rozsahem i multikulturním přesahem. Ve výběru ze starého evropského umění je silně zastoupena zejména francouzská a středoevropská gotika, jakož i renesanční a barokní umění italské, nizozemsko-vlámské a středoevropské provenience. Expozice v Museu Montanelli je promyšleně koncipována a s profesionální péčí nainstalována. Staré evropské umění, tvořící jádro výstavy, je konfrontováno se solitérními ukázkami prací starověkého a etnického původu. “Intervence” ze současné tvorby nepřekračují míru vkusu a neruší dojem z hlavního poselství výstavy.
|
Obr. 2. Středoevropský mistr: Sv. Petr a sv. Pavel, 1450-1460, malba na dřevě |
Obr. 3. Středoevropský mistr: Klanění králů, 1450-1460, malba na dřevě |
Přes zmíněné konfrontace napříč kulturami a časem zachovává expozice určité chronologické členění, v němž v přízemí vládne renesance, manýrismus a baroko, zatímco suterénní prostory muzea jsou vyhrazeny středověkému umění. Již v úvodní části přivítá diváka skupina gotických madon a světic ze 14. a 15. století. Většinou se jedná o řezbářské práce francouzského a středoevropského původu, mezi nimiž se nachází i subtilní česká Madona plzeňského typu. Zastoupeny jsou též kamenné sochy, jako je salzburská Madona z Gries z poloviny 15. století, zhotovená z umělého kamene, nebo francouzská Madona z Troyes z první poloviny 16. století, patřící k nejvzácnějším pokladům Šimonovy sbírky. Dále je nutné zmínit znamenitou řezbu Světice od dolnofranckého mistra Tilmana Riemenschneidera z doby kolem roku 1500.
|
Obr. 4. Ukřižovaný Kristus, kolem 1380, dřevo |
Obr. 5. Pieta, Čechy, kolem 1348, dřevo |
Pozornost diváka jistě upoutá ve výklenku instalovaná řezba Piety českého původu z poloviny 14. století. Expozice v protější místnosti je zasvěcena výhradně námětu Ukřižovaní a obsahuje čtyři řezbářské korpusy Krista ze 14. až 18. století. V kolekci středověkého umění nechybí ani unikátní malířská díla, mezi nimiž vyniká trojice deskových maleb italské provenience ze 14. století. Jedná se o dvě anonymní práce – Madona s Ježíškem a Madona lactans – a komorní Ukřižování z dílny zakladatele sienské malířské školy Duccia di Buoninsegna. Zmínku si zaslouží též oboustranná malba na dřevěné desce, která pochází z poloviny 15. století z Podunají. Patrně jde o křídlo oltářní archy, na jehož vnitřní straně byl vymalován výjev Klanění králů a na bohatě zlacené vnější straně postavy apoštolů sv. Petra a sv. Pavla.
|
Obr. 6. Tilman Riemenschneider: Světice, kolem 1500, dřevo |
Obr. 7. Madona z Troyes, Francie, 1500-1550, kámen |
Expozice renesančního umění je v porovnání s gotikou a barokem méně rozsáhlá, ale neméně kvalitní. Velmi reprezentativně je zde zastoupeno umění na dvoře Rudolfa II. Nizozemský malíř Roelandt Savery, navazující na tvorbu Pietera Brueghela staršího, si získal císařův obdiv schopností realistického vystižení krajiny a volně žijících zvířat. Obraz Hon na kance představuje typickou ukázku malby imponující císařovu vkusu. V portrétní malbě, vydražené v londýnské aukci jako anonymní práce, identifikoval Patrik Šimon dílo Hanse von Aachen. Následujícím srovnáním s grafickým listem odhalil, že se jedná o podobiznu jiného slavného malíře na Rudolfově dvoře – Bartholomea Sprangera. Z renesančních děl italské provenience je nutno vyzvednout alespoň deskovou malbu Bičování Krista od Sebastiana del Piombo a mramorovou bustu od florentského mistra Baccia Bandinelliho.
|
Obr. 8. Sebastiano del Piombo: Bičování Krista, kolem 1550, olej, dřevo |
Obr. 9. Hans von Aachen: Portrét Bartholomea Sprangera, před 1610, olej, dřevo |
Výstava vrcholí expozicí barokního umění, které je přidělena část chodby v přízemí a jediná větší místnost muzea, uspořádaná na způsob barokního kunstkabinetu. Magnetem je dvojice bělostných mramorových bust Herkules a Omfalé od Gianlorenza Berniniho, které jsou instalovány společně s řezbou Mladého Herkula od Ercole Ferraty na palisandrové barokní komodě z doby Ludvíka XV. Výběr z barokní malby je autorsky i žánrově nesmírně bohatý a sahá od portrétů přes biblické a alegorické scény až ke kvalitním ukázkám nizozemské krajinomalby. Z mnoha vzácných prací věhlasných mistrů zmíním alespoň polopostavu Apoštola Filipa od Anthonise van Dycka, expresivní portrét sv. Františka od Francesca Trevisaniho a temnosvitný výjev Sv. Šebestián ošetřován Irenou od španělského caravaggisty Jusepe de Ribery.
|
Obr. 10. Anthonis van Dyck: Apoštol Filip, po 1620, olej, plátno |
Obr. 11. Gianlorenzo Bernini: Omfalé, 1625, mramor |
Také české barokní umění je ve sbírce Patrika Šimona hodnotně zastoupeno jmény Matyáš Bernard Braun, Jiří František Pacák, František Ignác Platzer, Karel Škréta, Petr Jan Brandl, Jan Kupecký či Norbert Grund. Zvláště zajímavý je příběh portrétu Sv. Pavla od rakousko-českého mistra Michaela Václava Halbaxe. Obraz byl zakoupen na aukci v Linci ve špatném stavu s částečnou přemalbou a krakeláží jako dílo neznámého autora. Při restaurování v dílně Petra a Šárky Bergerových byl pořízen rentgenový snímek, který odhalil odlišnou kompozici ve spodní vrstvě obrazu. Restaurátoři zjistili, že jde o postavu mladíka ve stejné pozici, jaká se vyskytuje na Halbaxově obraze Obětování Izáka ze sbírky Národní galerie v Praze. Komparací obou maleb tak bylo možné doložit autorství dosud anonymního díla.
|
Obr. 12. Jusepe de Ribera: Sv. Šebestián ošetřován Irenou, 1626, olej, plátno |
Obr. 13. Francesco Trevisani: Sv. František, 1719, olej, plátno |
Výstava La grande bellezza nabízí nejen intenzivní zážitek setkání s krásou prověřenou staletími, ale též poodhaluje tajemství sbírky Patrika Šimona, která je mezi soukromými kolekcemi umění v Česku unikátní. Soukromé umělecké sbírky budované u nás po roce 1989 jsou převážně zaměřeny na české umění období posledních dvou set let. Sběratelé navíc často jednostranně preferují práce modernistů první poloviny 20. století (tzv. klasické české moderny) a podceňují tvorbu umělců ostatních generací. Aktuální výstava naznačuje, že Patrik Šimon se z tohoto standardu vymyká tím, své sběratelské činnosti neklade z hlediska stylu a provenience díla prakticky žádná omezení. Opírá se přitom o mimořádně rozsáhlou znaleckou erudici a schopnost systematicky monitorovat nabídku na relevantních uměleckých trzích v zahraničí.
Návštěvník výstavy v Museu Montanelli bude mnohonásobně potěšen setkáním se vzácnými malířskými a sochařskými díly, ale nepochybně též ohromen zjištěním, jaké skvosty starého evropského umění může soukromý sběratel dosud na trhu získat. Jsou mezi nimi i díla takové kvality, s níž se v Čechách setkáme obvykle pouze v prestižních veřejných institucích s dlouhou historií, jaké jsou Obrazárna Pražského hradu či Sbírka starého umění Národní galerie. Ostatně, kdo z našich soukromých sběratelů umění pomyslel na vydražení pozdně gotické Madony z Troyes či Berniniho mramorové busty? Protože Patrik Šimon patří k sběratelům, kteří se rádi čas od času pochlubí se svými poklady veřejnosti, žádný milovník umění by tuto příležitost neměl promarnit.
Text: Jiří Bernard Krtička
Foto: © Sbírka Patrika Šimona
