Pod názvem Kruhy na vodě otevřela Galerie Kooperativy výstavu malířských děl české provenience, zobrazujících v nejrůznějších podobách námět vody v krajině. Jádrem expozice jsou krajinomalby, vzniklé od první poloviny 19. století po současnost a zakoupené během posledních 30 let do sbírky Pojišťovny Kooperativa. Výstavu je možné zhlédnout do 29. ledna 2023.
Krajinomalba je v kontextu evropského umění poměrně mladý žánr, který se začal rozvíjet v prostředí italské renesance v souvislosti s objevem perspektivy a plně se osamostatnil teprve v 17. století. Protějškem italské klasicizující krajinomalby, jejímž prototypem je idealizovaná krajina Středomoří, se stala nizozemská realisticky pojatá krajinomalba, která významně ovlivnila vývoj v následujících stylových obdobích. Od samých počátků vývoje krajinomalby mělo zásadní význam zobrazení vody, jednoho z univerzálních přírodních živlů a současně hlavních krajinotvorných prvků. Obraz vodní hladiny jako ústřední motiv výstavy tematicky zaměřené na krajinomalbu je proto šťastnou volbou.
|
Obr. 2. Antonín Mánes: Krajina, 1836, olej na desce |
Obr. 3. Adolf Chwala: Měsíční noc na Attersee, olej na desce |
Zaměření sbírky Kooperativy na českou malbu 19. a první poloviny 20. století reflektuje i koncepce aktuální výstavy, kde umělecká díla z těchto období výrazně dominují nad uměním vytvořeným v poválečné době. Platí to i navzdory tomu, že scénář výstavy se neomezuje na prezentaci prací ze sbírky Kooperativy, ale je doplněn o zápůjčky od dalších institucí a soukromých sběratelů. Reprezentativně je zde zastoupena zejména krajinomalba realismu a impresionismu, poměrně kvalitně, leč s mezerami i klasická česká moderna, kde chybí některá významná jména (O. Kubín, J. Zrzavý) nebo též surrealistická krajinomalba. V kontrastu s tím je poválečná a soudobá tvorba představena pouze velmi úzkým výběrem.
Oblíbeným námětem romantické krajinomalby byly dramatické horské scenérie s ústředním motivem divoké bystřiny, spadající strmě ze skal či v peřejích se deroucí přes balvany. Charakteristickou ukázkou jsou díla Antonína Mánesa, zakladatele slavného malířského rodu, a geniálního samouka Augusta Bedřicha Piepenhagena. Antonín Mánes působil do své smrti roku 1843 jako jeden z prvních profesorů krajinomalby na pražské Akademii. Během druhé poloviny 19. století se kolem dvou z jeho nástupců utvořily dvě nejvýznamnější české krajinářské školy. K Haushoferově krajinářské škole náleží osobnosti jako Bedřich Havránek, Adolf Kosárek, Alois Bubák, Adolf Chwala či Julius Mařák. Posledně zmíněný se stal zakladatelem další krajinářské školy, reprezentované jmény Antonín Slavíček, Otakar Lebeda, František Kaván, Antonín Hudeček, Alois Kalvoda a Jaroslav Panuška.
|
Obr. 4. Julius Mařák: Lesní tůně, 1885, olej na plátně |
Obr. 5. Otakar Lebeda: Tůň v Obůrkách u Bechyně, 1899, olej na plátně |
Návštěvník výstavy může obdivovat mistrovská zobrazení vody v krajině v mnoha rozmanitých podobách: dravá bystřina ve skalách, klidný potok v nížině, zarostlá lesní tůň, nehybná hladina rybníka, průzračné horské jezero, zátočina široké řeky a – zcela sporadicky – mořská hladina. Výrazně romantický charakter má dramatická scenérie obrazu Horská řeka (1865) od Aloise Bubáka. Realistickou malbu Bedřicha Havránka reprezentuje jeho olej Domky na Sázavě (1860). Bravurním krajinářem byl Adolf Chwala, který si vydobyl uznání zejména nedostižným zpodobením alpských horských panoramat. Odlišnou polohu jeho krajinářské tvorby dokumentují malby Rovinatý kraj či Měsíční noc na Attersee. Protějškem obrazu s tajemnou atmosférou, Mařákova plátna Lesní tůně (1885), je Tůň v Obůrkách u Bechyně (1899) jeho žáka Otakara Lebedy. Oblíbeným cílem Mařákovců pro malování v plenéru byla krajina v okolí Okoře, jak dokládá obraz Okořský potok (1903) od Antonína Hudečka.
|
Obr. 6. Antonín Hudeček: Okořský potok, 1903, olej na plátně |
Obr. 7. Jaroslav Panuška: Rybník, 1915, olej na plátně |
Nejpočetněji zastoupenými mistry v expozici jsou Antonín Chittussi a Václav Radimský, dvě výrazné osobnosti české krajinomalby, obě ovlivněné dlouholetým pobytem ve Francii a osobním kontaktem s tamními umělci. Chittussi, tvořící pod vlivem realistické barbizonské školy, je představen malbami inspirovanými francouzským pobytem (U Fontainebleaue, Podzimní krajina s přístavištěm) i díly s domácími náměty (Lovětínský rybník). O generaci mladší Radimský, který pobýval ve Francii téměř třicet let, se po návratu stal jedním z čelních představitelů naší impresionistické malby. V expozici návštěvník uvidí jeho plátna z rozmezí let 1898 až 1920 s francouzskými i českými náměty, např. Na řece Epte nebo Polabí na podzim.
|
Obr. 8. Antonín Chittussi: Podzimní krajina s přístavištěm, 1882, olej na plátně |
Obr. 9. Václav Radimský: Na řece Epte, 1920, olej na plátně |
Je překvapivé, že na výstavě zaměřené na téma vody je jen velmi okrajově zastoupena přímořská krajina, navzdory tomu, že tento námět patřil pro řadu českých krajinářů ke stěžejním. Vzpomeňme za všechny alespoň Jaroslava Čermáka, Jakuba Schikanedera a zvláště Jana Zrzavého, jemuž trvale učarovalo pobřeží Bretaně. Jednou z ojedinělých marin, které zde divák nalezne, je obraz Mořské pobřeží od Vincence Beneše. Z dalších umělců klasické moderny první poloviny 20. století jsou v expozici zastoupeni Bohumil Kubišta, Josef Čapek, Rudolf Kremlička a typickými krajinami z Pootaví Václav Špála. Výběr ze současné tvorby je pak omezen na pouhé čtyři autory, z nichž tři se prezentují hyperrealistickou malbou (Ivan Exner, Zdeněk Daněk, Ivana Bachová).
|
Obr. 10. František Foltýn: Světlo v krajině, 1920, kvaš na papíře |
Obr. 11. Josef Šíma: Kapky světla, 1958, olej na plátně |
Chloubou sbírky Pojišťovny Kooperativa je často vystavovaný obraz Kapky světla (1958), mistrovská práce Josefa Šímy. Šímova meziválečná tvorba i toto pozdější dílo jsou jasným svědectvím, že realistické zobrazení skutečnosti přestalo být pro moderní umění výzvou. Více než o imitativní obraz přírody se moderní umělec zajímá o vystižení vnitřních energií a formativních sil, které se ukrývají pod povrchem zrakově vnímaného světa. Třebaže realistická malba neztratila svou legitimitu ani dnes, představuje pouze jednu z mnoha faset současného umění. Bylo by jistě ke prospěchu sbírky, kdyby právě solitérní Šímův obraz inspiroval její tvůrce k budoucímu rozšíření její úzce specifické koncepce.
|
Obr. 12. Zdeněk Daněk: Tajné místo, 2020, olej na desce |
Obr. 13. Ivana Bachová: U Kokořína, 2022, olej na plátně |
Výstava Kruhy na vodě je kvalitní tematicky zaměřenou expozicí české krajinomalby. Dominantní realisticko-impresionistická stylová linie vystavených prací odráží charakter umělecké sbírky Pojišťovny Kooperativa, z níž expozice vychází. Navzdory zmíněné výhradě k disproporčnímu zastoupení poválečné a současné malby lze návštěvu výstavy jednoznačně doporučit. Autenticita vztahu ke krajině, k přírodě a k reálnému světu zůstává stále platným estetickým kritériem, třebaže tento vztah už dávno nemá pouze mimetickou povahu. Seriózní zájemce o umění vždy ocení setkání s umělecky poctivou a technicky precizně zvládnutou malbou. V době krize uměleckého vkusu, kritérií a hodnot, vedoucí často až ke zpochybňování samotné budoucnosti malby, to platí více než kdykoli předtím.
Text: Jiří Bernard Krtička
Foto: Galerie Kooperativy (3-8,11-13), autor (1,2,9,10)
