Rabasova galerie v Rakovníku uspořádala výstavu s výmluvným názvem Josef Istler – obrazy ze soukromé sbírky. Reprezentativní průřez šesti desetiletími malířské tvorby Josefa Istlera, čelního představitele české surrealistické i abstraktní malby 20. století, můžete zhlédnout ve Výstavních síních ve Vysoké ulici 232 v Rakovníku do 3. září 2023.
Josef Istler (1919–2000) patří k hlavním představitelům českého surrealismu a současně i k protagonistům umění informelu v celoevropském kontextu. Během válečných let se seznámil Karlem Teigem a malířskou Toyen a účastnil se aktivit umělecké skupiny RA, sdružující druhou generaci českých surrealistů. V téže době vytvořil také svá první díla ve stylu neformální abstrakce – monotypy, grafické listy, malby a experimentální fotografie (fokalky). Po válce se stal členem mezinárodní umělecké skupiny Cobra, ale nástup totalitního režimu v roce 1948 mu znemožnil cestovat a osobně se podílet na jejích aktivitách. Následně se opět přiklonil ke svým imaginativním východiskům a spolupracoval s kruhem surrealistů, který se po Teigově smrti zformoval kolem Vratislava Effenbergera.
|
Obr. 1. Josef Istler: Jaro, 1946, kombinovaná technika na plátně, 50x60 cm |
Obr. 2. Josef Istler: Bez názvu, 1947, olej na plátně, 39,5x56,5 cm |
Aktuální výstava v Rabasově galerii představuje průřez půl stoletím Istlerovy tvorby od raných prací z čtyřicátých let až po pozdní tvorbu z let devadesátých. Nejstaršími díly jsou dvě Kompozice – kresba tuší a kresba tužkou v kombinaci s akvarelem. Obě práce se nesou v surrealistickém duchu a pocházejí shodně z roku 1942. Mladí umělci skupiny RA se napojili na předválečnou vlnu surrealismu, i když doba protektorátu tomu rozhodně nepřála. Skupina fungovala ilegálně, přesto však byla ve čtyřicátých letech velmi aktivní. Mimochodem název skupiny RA, jejíž vznik podnítil výtvarník, teoretik a zakladatel stejnojmenné knižní edice Václav Zykmund, odkazuje právě k městu Rakovník, které hostí aktuální výstavu.
Příkladnou ukázkou rané tvorby Josefa Istlera je obraz Grónsko z roku 1943. Autor zde experimentuje s barevnými nánosy, překrýváním či odkrýváním jednotlivých vrstev malby, čímž evokuje dojem určitého časového úseku, který se pomalu otevírá divákovi před očima. Svědčí o něčem, co již dávno není, co hledáme, ale nemůžeme najít. Divákova fantazie si pak do těchto struktur může dosadit libovolné představy. Takové práce z Istlerovy dílny se vyznačují velkou evokativní silou. Zajímavá je i malba Krajina (1945-46), která záměrně nechává vyniknout přirozenou kresbu nosného média – překližky, jež se tak stává nedílnou součástí kompozice.
|
Obr. 4. Josef Istler: Obraz, 1962, kombinovaná technika na plátně, 179x132 cm |
Obr. 5. Josef Istler: Kompozice, 1962, kombinovaná technika na sololitu, 61x47,5 cm |
Následují kresby křídou a pastelem s názvem Vegetace z roku 1948 a díla tvořená kombinovanými technikami na papíře, plátně či sololitu. Právě v těchto pracích Istler propojuje kresbu, malbu, otisk či monotypické postupy. Výraz je převážně abstraktní či silně abstrahující, ať již se jedná o geometrickou či organickou abstrakci. Uveďme například jeho dvě varianty Jara (1946) či Zátiší a několik kompozic z roku 1949 nebo jeho Hlavy (1958). Z těchto prací je cítit potěšení z užívání rozličných materiálů, radost z hledání a nalézání nových postupů i forem. Z roku 1958 pochází několik čistě abstraktních kompozic, ve kterých se autor oddává působení barevných vztahů. I v padesátých letech náleží Istler k nežádoucím umělcům, neboť abstrakce byla pro tehdejší režim zakázaným slovem.
|
Obr. 6. Josef Istler: Modré oko, 1967, kombinovaná technika na sololitu, 86,5x36,5 cm |
Obr. 7. Josef Istler: Objekt, 1977, kombinovaná technika na lepence, 50x32 cm |
Istlerova vrcholná ryze abstraktní díla pocházejí z šedesátých let, kdy se politická situace v Československu postupně uvolňovala. Tehdy vytváří informální kompozice na plátně či sololitu pomocí laků, textilií, otisků a stříkání barvy. Přidává také otisky dendritických struktur nebo jemné reliéfy z papíru či kousků textilu. Malba je mu prožitkem, soustředěním, kontemplací, únikem, podobně jako mnoha dalším umělcům té doby. Přestože se společenské klima pomalu proměňovalo, komunistický režim se stále bránil přijetí moderních uměleckých směrů, zvláště pak geometrické abstrakce či informelu. Istlerovy práce, podobně jako díla Mikuláše Medka a Vladimíra Boudníka z té doby, však souzněly s nejaktuálnějšími proudy ve svobodném západním světě.
Istlerovu tvorbu sedmdesátých let připomínají mezi jiným dva pastely – odkazující k mistru všech surrealistů Maxi Ernstovi a jeho frotážím. Následují vertikální abstraktní barevné kompozice na sololitu s lyricky hloubavými vzdušnými prostory. V devadesátých letech tvoří Josef Istler výrazné snové krajiny, v nichž kombinuje malbu s litím laku, dekalkem a dalšími netradičními postupy. Techniku dekalku, která byla objevena jako experimentální metoda ranými surrealisty, využíval Istler ke strukturování barevných ploch ve svých kompozicích.
|
Obr. 8. Josef Istler: Kompozice, 1979, kombinovaná technika na sololitu, 51x85 cm |
Obr. 9. Josef Istler: Krajina, 1993, kombinovaná technika na plátně, 40,5x30,5 cm |
Soukromá sbírka prací Josefa Istlera, vystavená v Rabasově galerii, je kvalitně sestavená a představuje solidní průřez šesti desetiletími umělcovy tvorby. Istler se ukazuje jako originální, zaujatý a citlivý umělec, jehož výraz se během let měnil, avšak nikdy neztratil svou vnitřní konzistenci a osobitost. Jeho imaginace je sugestivní a okouzlující, jeho projev překvapuje bohatstvím formální i technické invence. Přínos umělce pro vývoj českého umění 20. století je zásadní a neodiskutovatelný. To vše jsou důvody, proč dílo Josefa Islera nepřestává přitahovat pozornost a zájem teoretiků i kurátorů, sběratelů i milovníků umění.
Text: Eva Čapková
Foto: Daniel Kreissl
