Sumu jeho prací z cyklu LITERATURA tvoří jak volně stojící, spíše sochařsky definovaná díla, tak reliéfy z různých materiálů nebo světelné a jiné objekty a akce, zde reprezentované v nich použitým „mobiliářem“. Jednou z prvních autorových sérií na téma literatura byly Hlasy z podzemí (2013). Tady pracuje s citacemi z tvorby dříve zakázaných, často undergroundových básníků a spisovatelů z jeho těsné blízkosti (Jirous, Zajíček, Krchovský, bratři Topolovi, Stankovič, Hejda aj.) i z děl jiných autorů, kteří měli pro něj mimořádný význam, jako Jiří Kolář a Jan Hanč, ale i Marcel Duchamp. Vybrané úryvky a proklamace „hlasů z podzemí“ čteme na poklopech kanálů. To je typický příklad Karlíkovy transformace a „zhuštění“ literárního obsahu do výtvarné formy, která působí překvapivě a zároveň neokázale a civilně a odkazuje k samozřejmým a přehlédnutelným detailům městského fundusu.

Nejednoznačnost, ironie a dada se v Karlíkově LITERATUŘE střídá s nezpochybnitelnými a autoritativními pojmy a divák s údivem sleduje, jak se Karlíkovi daří tak redukovanými prostředky uchopit ve třech rozměrech obsahy a poselství rozmanitých literárních veličin, proudů i otázek. Výstava Viktora Karlíka kromě jiného souzní s oběma hlavními programovými proudy DOXu – neboť se v ní literatura a výtvarné umění, slovo a obraz spojují v jednom formátu.

Kurátorka: Magdalena Juříková
Architektonické řešení: Natálie Najbrtová
Grafický design: Josefina Karlíková