Ludmila Jandová: V pospolitostiGalerie Jiřího Jílka, Sady 1. máje, Šumperk 4. srpna 2021 - 29. srpna 2021
Recenze: Osík je Petrkov Ludmily Jandové
Téma pospolitosti v jeho významu v ohroženém společenství lidí, zvířat a vůbec celé přírody bylo trvalým motivem veškeré výpovědi paní Ludmily Jandové, a to v obojím směru vzájemného křížení. V tíhnutí vzhůru ke světlu, u ní výrazně k Bohu, i k zemi v její šíři a tíze života v jeho pomíjivosti, a přece právě proto v ryzí kráse daru všeho bytí. Dokonalý archív White Gallery v Osíku u Litomyšle, záslužné dílo architekta Jiřího Krejčíka a autorčina syna, dokončené a zprovozněné v roce 2010, je jádrem jedinečného výstavního prostoru. Je tak i ochranným pláštěm, pod kterým Martin matčinu práci postupně uspořádává. Počet jejích obrazů, kreseb, grafik a ilustrací přesahuje možnosti každé, natož zdejší komorní výstavy, a může být jen nahlédnutím ve výběru podle zvoleného okruhu.
S výjimkou studia, následného působení na pražské Akademii a polistopadových cest po Evropě, na Kavkaz nebo do Izraele, prožila paní Ludmila jí vyměřený čas sedmdesáti let v ústraní svého „Petrkova“. V Osíku se narodila a zůstala mu věrná. Podobně jako básník a grafik Bohuslav Reynek, její duchovní vzor, zvolila samotu v přímém dotyku s přírodou a ruch města jí nechyběl. Z odstupu viděla ostřeji a to důležité načerpala z knihy Země, pramene všeho poznání. Pracovala v cyklických proměnách motivů se společným názvem. Byly to příběhy lidí a krajiny domova, obrazy zraňovaných snů, bolestných ztrát i nadějí a nových začátků. Zpočátku zemitější, později ve zkratce náznaků a jemných tkání. Ve vymezení prostoru pro křídla nebo pro události, dopisy, modlitby, prosby a vzkazy. Často ve výmluvných podobenstvích, ať v temně uhrančivé vizi Krysaře nebo k nebi strmně vztyčených žebříků. Vedle ryzí formy jsou i duchovní očistou.
Na Akademii jsme se nepotkávali, přestože v době našeho studia pokračovala čestným rokem s následnou aspiranturou a odešla z ní jen o rok dřív. Co ji od nás oddělovalo, byla odloučenost ateliéru grafiky, vzdáleného od hlavní budovy. Proto si na ni vzpomínám jen mlhavě. Výstava je tak i pro mne zpětným hlubším seznámením s jejím bohatým a přesvědčivým odkazem.
Miroslav Koval
Galerie Jiřího Jílka
|