V pozoruhodné studii Umění a jeho hodnoty se filozof a estetik Tomáš Kulka obrací nejen k výtvarným teoretikům, ale ke všem milovníkům umění. Autor uvádí čtenáře do diskursu současné estetiky, vyvrací názor, že estetické soudy nejsou řízeny pravidly, a předkládá svou původní teorii hodnocení uměleckých děl. Knihu s podtitulem Logika umělecké kritiky vydalo nakladatelství Argo v roce 2019.
V první části knihy se autor zabývá jednou ze základních otázek estetiky, totiž zda estetické soudy mohou být řízeny objektivními pravidly, kterou objasňuje na polemice mezi prominentními osobnostmi soudobé filozofie umění, totiž Američanem Frankem Sibleym a Izraelcem Eddym Zemachem. Zatímco Sibley se snaží dokázat, že estetické soudy nejsou logicky odůvodnitelné, Zemach jeho názory vyvrací. Tato část textu může být laickému čtenáři dobrým úvodem do současného estetického diskursu.
Tomáš Kulka konstatuje, že každé umělecké dílo je jedinečné, a proto jsou estetické vlastnosti libovolných dvou děl navzájem nesouměřitelné. Navzdory tomuto pesimistickému zjištění se nehodlá vzdát představy o možnosti objektivního poměřování uměleckých děl. V následující části studie předkládá vlastní teorii hodnocení. Výchozí ideou této originální teorie, respektující jedinečnost uměleckých děl, je nahradit vzájemné srovnávání uměleckých děl poměřováním hodnoceného díla jeho nerealizovanými variantami.
|
Obr. 2. William Turner: Déšť, mlha, rychlost, 1844 |
Obr. 3. Édouard Manet: Snídaně v trávě, 1862 |
Vlastní model estetické hodnoty díla navrhuje Tomáš Kulka na půdorysu tří klíčových veličin: jednota, komplexnost a intenzita díla. Tyto základní pojmy, převzaté z teorie respektovaného amerického estetika Monroea C. Beardsleyho, autor podrobně analyzuje a vysvětluje jejich vztahy. Následně odvozuje svůj model ve formě hodnotící estetické funkce, která v sobě zahrnuje všechny tři popsané veličiny a jejich vzájemné vztahy. Je třeba zdůraznit, že jde o teoretický model, jehož smyslem je demonstrovat logickou strukturu estetických soudů. V žádném případě se nejedná o nějaké „vyčíslení“ estetické hodnoty díla.
Poté, co dokázal možnost objektivních estetických soudů, formuluje Tomáš Kulka v závěrečné třetí části studie tzv. princip hodnotového dualismu, rozlišující mezi estetickou a uměleckou hodnotou díla. Na rozboru esteticky podprůměrného Picassova obrazu Avignonské slečny, který je považován za iniciální dílo kubismu, autor dokazuje, že vedle estetické hodnoty je nutné uznat ještě existenci hodnoty umělecké, která je dílu vlastní. Tuto hodnotu definuje jako význam inovace obsažené v díle pro svět umění a její potenciál pro budoucí rozvinutí. Umělecká hodnota tedy reflektuje význam díla v kontextu dějin umění. Navíc umožňuje odlišit mezi hodnotou originálu a jeho dokonalé kopie či falza, což pohled prizmatem estetické hodnoty nedovoluje.
|
Obr. 4. Pablo Picasso: Avignonské slečny, 1906-07 |
Obr. 5. Obálka knihy Tomáš Kulka: Umění a jeho hodnoty, Argo 2019 |
Kniha Tomáše Kulky budí sympatie exaktností svých formulací a logickou strukturou úvah, které převyšují standard humanitních odborných textů. Silnou stránkou studie je též její jasný a srozumitelný jazyk, který ji činí přístupnou každému serióznímu zájemci o umění. Knihu, jež je současně úvodem do fundamentálních témat filozofie umění, by měli kromě teoretiků, umělců, kurátorů a galeristů číst také laičtí milovníci umění. Určitý vhled do těchto zdánlivě abstraktních otázek je totiž nezbytný, aby se člověk nedal znechutit současnou podobou umění a na svůj zájem o ně nerezignoval a rovněž aby se nenechal indoktrinovat ideologickým balastem, kterým umělecká scéna překypuje.
Poznání, že objektivní estetické soudy jsou možné, radikálně zpochybňuje ustálenou praxi, kdy umělecká díla arbitrárně posuzuje uzavřený klub „světa umění“ (vlivné instituce, galeristé, kurátoři a kritikové), jehož výroky nejsou logicky zdůvodněné, a proto ani přezkoumatelné. Každé seriózní hodnocení však musí vycházet z jasně definovaných estetických kritérií, kterými umělecké dílo poměřuje. Každý umělecký kritik, hodný toho jména, musí být schopen svá kritéria transparentně vyložit, jejich výběr obhájit a odůvodnit. To, že se tak ve skutečnosti neděje, je pouze důkazem nekompetence, institucionální arogance a protekcionismu, již dlouho vládnoucích oficiálním „světem umění“.
Autor: Jiří Bernard Krtička
Foto: Wikipedia (1–4)
