Říkali mu „doktor Jed“. Friedlieb Ferdinand Runge (1794–1867) byl německý analytický chemik, který mimo jiné vědecky prozkoumal účinky rulíku zlomocného na lidský organismus. V souvislosti s naším tématem – skrytými počátky abstraktního umění – nás však zajímají především tzv. Liesegangovy obrazce, poprvé popsané Rungem v padesátých letech 19. století.
Friedlieb Ferdinand Runge objevil při svých výzkumech kofein a izoloval řadu významných chemických substancí, mezi nimi modrou anilinovou barvu, chinolin, pyrrol, renol čili kyselinu karbolovou. V roce 1855 Runge popsal jako první Liesegangovy obrazce, které pozoroval při experimentech s roztoky nanášenými na savý papír. Jednalo se o první příklady dnes užívané metody papírové chromatografie, jedné z nejrozšířenějších analytických metod, umožňující identifikaci a kvantifikaci složek chemického vzorku.
Obr. 1. Friedlieb Ferdinand Runge (1794–1867)
Obr. 2. Ukázka z knihy F. F. Rungeho: Der Bildungstrieb der Stoffe (1855)
Co však mají nejrůznější chemické látky a jejich analýza společného se světem umění? Runge sledoval reakce kyanidu draselného a oxidů železa či mědi při jejich vzájemném kontaktu. Výsledkem byly barevné „skvrny“, ne nepodobné očním duhovkám s jemnými vlásečnicemi a různou barevností. Liesegangovy obrazce připomínají malá umělecká dílka, vznikající sama o sobě a bez vztahu ke známé realitě, která bychom mohli označit za abstraktní. Ve skutečnosti pouze vizualizují působení přírodních zákonů a zaznamenávají realitu, našimi smysly nepostřehnutelnou.
Obrazce s kapilárními strukturami, označované jako Musterbilder, vznikaly podle Rungeho působením skryté síly, kterou nazval Bildungstrieb, tedy pud k tvoření, a která byla v jeho očích předobrazem životní síly rostlinné i živočišné. Zastával názor, že skvrny, které nevznikají náhodně, ani nejsou výrazem kreativity či subjektivní nálady umělce, jsou pravdivými obrazy přírody. Současně je však možné je považovat za umění, které je ve své podstatě „živé“ a které vděčí za svůj vznik téže síle jako sám život.
Obr. 3. / 4. Ukázky z knihy F. F. Rungeho: Der Bildungstrieb der Stoffe (1855)
V jednom z dopisů Runge napsal: „Obraz nahoře je chemický erb. Není vyroben uměle, ale vznikal přirozeně. Tužka ani štětec nenakreslily jeho kontury a nevyplnily jej obsahem. Také žádné barvivo nebylo požito k vymalování. Dvě bezbarvé tekutiny to byly, které se na savém papíře, když se vzájemně dotkly, sjednotily k tomuto obrazu (…) Žádný malíř, ani samo slunce, nejsou schopni tvořiti stejně. Nazývám tvořící sílu těchto obrazů Bildungstrieb der Stoffe“.
Svůj objev zveřejnil Runge v knize Der Bildungstrieb der Stoffe, vydané roku 1855 v Oranienburgu. V úvodu tvrdí, že odhalil nový svět forem, na který předtím vůbec nepomyslel a který byl nepředvídatelný, a o to více překvapující. Postupně se seznámil s podmínkami, za nichž obrazy vznikají, a toto poznání mu dovolilo skvrny reprodukovat. Runge se domníval, že jeho výzkumy mohou posloužit například k zabezpečení bankovek před padělateli, avšak mohou mít význam i pro svět umění: „mohli bychom se na chemii hněvat, kdyby ještě s větší hrdostí než Michelangelo zvolala: Anch´io sono pittore! Vždyť ona je jím bez štětce!“
Obr. 5. / 6. Ukázky z knihy F. F. Rungeho: Der Bildungstrieb der Stoffe (1855)
Runge popisuje chemické experimenty převážně věcně, udává koncentraci a působení látek, ale sahá i k metaforám ze světa umění. Je přesvědčen, že přírodní vědy a umění patří k sobě a mohou se vzájemně ovlivňovat a inspirovat. Hovoří o světle a stínu, o zeleném jezeře obklopeném hnědými břehy, o krajinomalbě, kterou by malíři nesvedli lépe, nebo o mistrovském malířském kousku chemie. Na závěr dodává, že nechává své „obrazy růst“. S podobným přístupem jsme se setkali již u lékaře a výtvarníka Justina Kernera.
Runge tvrdí, že vytvořil za deset hodin na tisíc chemických obrazů. I kdyby bylo možné skvrny imitovat, malíř by podle něj potřeboval na stejnou práci deset dní. Srovnává tedy abstraktní skvrny s malbou a konstatuje, že „tvořivá síla“ maluje nejen lépe než umělec, ale vytváří si dokonce i své vlastní barvy, které na malířské paletě chybí, a proto v jejích dílech objevujeme podivuhodné a nenapodobitelné barevné odstíny.
Obr. 7. / 8. Ukázky z knihy F. F. Rungeho: Der Bildungstrieb der Stoffe (1855)
Profesor Friedrich Weltzien, který napsal doslov k novému vydání Rungeho knihy z roku 2014, představil jeho tvorbu v širších souvislostech, nejen ve vztahu k právě se rozvíjející fotografii Williama Henry Fox Talbota, ale také k tehdejšímu chápání „tvořivé síly“, které se odráží ve filosofických koncepcích Immanuela Kanta, Gottfrieda Herdera či Friedricha Schillera. Umělci se k Rungeho „profesorskému kaňkování“ stavěli zpočátku rezervovaně. Později však Rungeho skvrny spolu s kresbami Kernerovými nebo výzkumy evolučního biologa Ernsta Haeckela inspirovaly umění secese, experimenty surrealistických umělců či „malby chemií“ Alexandra Rodčenka, Pierra Cordiera, Heinze Hajka-Halkeho či Toshiko Kinoshity.
Friedlieb Ferdinand Runge je jednou z předních osobností, které vstoupily do výtvarného umění ze zcela jiného oboru a současně další vývoj umění významně ovlivnily. Víra v Bildungstrieb der Stoffe, tvořivou sílu přírody, projevující se v chemicky vznikajících skvrnách, mu dovolila přijmout formálně bezpředmětné obrazy za umělecká díla o celé půlstoletí dříve, než k tomu došlo v uměleckém světě.
Autorka: Eva Čapková
První část seriálu o zrození abstrakce: Skryté počátky abstraktního umění I – Justinus Kerner
