Při návštěvě Veletržního paláce Národní galerie nepřehlédněte díla českého malíře, modernisty a uprchlíka ve druhém poschodí. Jeho nelehký život vykreslují temné výjevy, které ho také předurčily k ilustrování hororových povídek Allana Edgara Poea.
Při návštěvě Veletržního paláce Národní galerie nepřehlédněte díla českého malíře, nekonformního modernisty a uprchlíka ve druhém poschodí. Jeho nelehký život vykreslují temné výjevy, které ho také předurčily k ilustrování hororových povídek Allana Edgara Poea.
Alén Diviš se zapsal stejnou měrou do historie českého i francouzského výtvarného umění. Čeští moderní a levicoví umělci často tenkrát odcházeli žít a studovat do Francie, která byla centrem soudobého umění a vzor československých výtvarníků.
Vystavená díla však nejsou reminiscencí na sladkou Francii. Malíř tu působil od dvacátých let dvacátého století, významně se začal projevovat zejména ve třicátých letech a období světové války. Angažoval se v organizaci Dům československé kultury, která byla po vypuknutí války rozprášena kvůli podezření ze špionáže. Její členové skončili ve věznici s ironickým názvem La Santé (francouzsky zdraví). V tomto internačním táboře strávil Diviš na samotce nejchladnější zimu války. Následně se mu podařilo uprchnout a komplikovaně dorazil až do USA. Zde se zotavoval a zpracovával svoji zkušenost.
V americkém exilu vytvořil obraz pařížské věznice. Skládá se z piktogramů podobajících se vyškrábaným obrázkům na zdech cel. Objevují se žebříky k útěku na svobodu, ruce v poutech, skrýše či zabíjení. Obraz ukřižovaného Krista zobrazuje výraz utrpení. Další malba je Noemova archa s vyhynulými tvory. Zde se Diviš inspiroval při návštěvách muzea přírodní historie v New Yorku.
Alén Diviš se narodil 26. dubna 1900 na statku Blato u Poděbrad a zemřel 15. listopadu 1956 v Praze. Studoval v Praze na gymnáziu v Ječné ulici, mezi lety 1918 - 1919 uměleckou školu Josefa Boháčka, 1919 - 1920 UMPRUM. Do roku 1926 pracoval jako úředník a poté odešel do Francie, kde rovněž studoval u řady mistrů a také samostatně vystavoval. Od roku 1941 do roku 1947 pobýval v USA. Ilustroval Bibli, povídky Allana Edgara Poea a Svatební košili K. J. Erbena. Jeho život a tvorba jsou soustředěny v monografii Vandy Skálové a Tomáše Pospiszyla z roku 2005 nebo v dokumentárním filmu Sbohem slunce od Martina Řezníčka z roku 2002.
