Výstava Asambláže, malby, objekty v pražské Galerii Millennium představuje komorní expozici, zaměřenou zvláště na českou informální abstrakci šedesátých let. Jedná se o výběr poměrně úzký, leč kvalitně dokumentující dobovou tendenci k expanzi malby do třetího rozměru a přerůstání obrazu v objekt. Výstavu je možné zhlédnout do 28. srpna.

01amo

Obr. 1.  Josef Hampl: Město přerušeného času, 1965, strukturální malba
Obr. 2.  Josef Hampl: Modrý neklid, 1964, strukturální malba

Hlavní pozornost a téměř veškerý prostor nevelké expozice náleží trojici výrazných umělců českého informelu – Josefu Hamplovi, Aleši Veselému a Rudolfu Zörnerovi. Josefa Hampla (1932–2019) prezentuje soubor strukturální maleb, charakteristických existenciálně temnou barevností a výrazným uplatněním vysokých reliéfních hmot. Obrazy doplňuje ukázka Hamplovy autorské techniky – monofrotáže, založené na frotážování drsných povrchů, někdy i povrchů vlastních strukturálních maleb. Kontrastem k informálním obrazům i monofrotážím jsou klasicky cítěné drobné kamenné skulptury, pocházející z pozdějších let umělcovy tvorby.

02amo

Obr. 3.  Josef Hampl: Erupce I, 1964, monofrotáž
Obr. 4.  Aleš Veselý: Letící znamení, 1964-74, asambláž

Aleš Veselý (1935–2015), jeden ze zakladatelů legendárních Konfrontací, se věnoval po celý život převážně sochařské tvorbě, která vyvrcholila v jeho pozdním období v monumentálních projektech a realizacích v krajině. Na výstavě jej představují asamblážové objekty z šedesátých a sedmdesátých let, sestavené převážně z nalezených kovových fragmentů a dřeva. Zdeformované a zrezivělé kusy železa, rustikálně spojované do celku pokroucenými dráty a rezivými hřeby, jsou pro Veselého charakteristickou uměleckou výpovědí, která nepostrádá silný existenciální přesah.

03amo

Obr. 5.  Aleš Veselý: Okamžik pohledu, 70. léta, asambláž
Obr. 6.  Rudolf Alois Zörner: Hlava-Oko,1966, strukturální malba

Rudolf Alois Zörner (1941–2017) se věnoval jak strukturální malbě, tak tvorbě asamblážových objektů. Jeho informální tvorbu nejlépe reprezentuje sugestivní obraz Hlava-Oko (1966), spojující zemitou pastózní malbu s bílou reliéfní sítí z provazu. Vedle maleb a objektů je v expozici zastoupena také strukturální grafika, kterou se všichni tři jmenovaní umělci v šedesátých letech zabývali: první dva byli do jejích postupů zasvěcení přímo Vladimírem Boudníkem již na sklonku padesátých let a Aleš Veselý o pár let později inspiroval Rudolfa Zörnera. Strukturální grafické listy jsou nevývratným svědectvím, že v umění informelu se tendence k expanzi do třetího rozměru projevila nejen v malbě, ale s podobnou intenzitou také v grafice.

Autor: Jiří Bernard Krtička

Foto: Hana Hamplová a Galerie Millennium