Galerie Jiřího Jílka v Šumperku odvádí již dlouhá léta nedocenitelnou práci tím, že systematicky vyhledává a představuje tvorbu pozoruhodných umělců, tvořících mimo současný mainstream a galeristy neprávem přehlížených. Takovým solitérním tvůrcem je i Šárka Hrouzková, vystavující pod názvem Rezivění své výtvarné práce založené na otisku zkorodovaných železných plechů.
Z kurátorského textu ak. mal. Miroslava Kovala o tvorbě Šárky Hrouzkové vybíráme: „Její poloha se dotýká zároveň programu konkrétistů i výpovědi se závojem nostalgie, které se vyznavači obrazu jako věci o sobě brání. Patří k nim způsobem práce, a přece se jim přirozeně vzdaluje. Skládá a vrství své otisky, koláže a někdy i asambláže tak jako oni, ale vedle hravosti plní je i zjevnou citovou účastí.“
„Ve větší míře se s konkrétisty shodne v nejnovějších, textilních objektech, utkaných z výrazně trojbarevných a později i tlumeně monochromních stuh, napnutých na rámech a proplétaných ať pravidelnou plátnovou nebo jindy složitější keprovou a atlasovou vazbou. I do nich se jí ale přesto vloudí cosi, co odosobněnou povahu výsledku překročí. Snad jinak nemůže a ani nechce.“
„Výsledný obraz-objekt je jí vždy i niternou výpovědí, která ve vystavených rzích převažuje. Zrcadlí v sobě, třeba i bezděčně, pečeť místa narození poblíž vítkovické vysoké pece. Její záliba v železných plátech má tak snad i skrytý původ ve městě oceli, přestože ho později ráda opustila a našla si domov na vesnici poblíž Litomyšle.“
„Z koláží jejich drobných útržků a starých novin, fotografií a notových záznamů, nalezených na půdě venkovského domu na Malé Hané – domu po předcích, nezakrytě závan stesku vyvěrá. Vedle samotných otisků rzí ať na plátně nebo na papíře, rozvěšených na stěnách, jsou mollovým tónem výstavy a z plochy stolů s nimi jemně rezonují. Výsledek se obejde bez matoucích pojmů. Vymyká se jim a přesvědčivě vypovídá tichem beze slov.“
Autor: Jiří Bernard Krtička s použitím kurátorského textu Miroslava Kovala
Foto: Anežka Kovalová
Fotogalerie výstavy:
