Dokonale nezařaditelná osobnost, génius a možná trochu podivín (ale to k sobě patří), vynálezce nových grafických technik, průkopník streetartu, bytostný proletář a pacifista. Tyto a mnohé další vlastnosti odhaluje retrospektivní výstava s názvem Vladimír Boudník v budově Muzea hlavního města Prahy na Florenci.
Potrvá do 19. listopadu 2017.
Na přípravě výstavy se podílel přední znalec života a díla Vladislav Merhaut. Tento bývalý Boudníkův kolega z ČKD si osm let zaznamenával formou deníku umělcův život.
Úvod výstavy je věnován počátku tvorby z doby studií na střední grafické škole, která započal až po návratu z totálního nasazení ve dvaceti letech. Je zde vidět, že zvládal náročné techniky i klasickou figurální kresbu. Po studiu krátce pracoval jako propagační grafik, ale záhy dobrovolně přijal práci dělníka v ČKD. Zde se setkával s novými materiály a jejich zpracováním. Používal dráty, piliny, matky, vše s čím se setkal.
V padesátých letech psal různá protiválečná provolání a rozesílal je náhodným adresátům. Dnes bychom možná řekli spamoval. Také je zasílal do médií a vylepoval po ulicích. Tato aktivistická činnost mu v brutálním komunistickém režimu procházela, zejména kvůli dělnické profesi a absenci přímé politické orientace. K nezvyklým aktivitám patřilo také vyhledávání tvarů na zdech na veřejných místech, která dotvářel a často také diskutoval s kolemjdoucími. Někdy docházelo ke srocování a hádkám, které rozháněla veřejná bezpečnost.
Pověst samorosta potvrzují i Boudníkovi přátelé. Například Egon Bondy ho označuje za ignoranta. Prý ho nezajímala historie umění a věnoval se raději vlastní imaginaci. Věřil, že pokud bude otevírat imaginaci i ostatním lidem, tak bude svět lepší. Diskutoval se svými kolegy dělníky a vybízel je k vlastní tvorbě. Jeho grafiky končily jako obal na svačinu nebo v lepším případě na skříňkách v tovární šatně. Výstavky však měl také v závodní jídelně.
Na kovový plech nanášel směs laku a železných pilin. Magnetem pak přesouval piliny do různých tvarů. Takto vznikla jeho originální magnetická grafika. Vynalézal nejen nové grafické techniky, ale zavedl dokonce vlastní umělecký směr - explosionalismus. Každý, kdo dopustí explozi své fantazie a uvidí krásu v běžném životě, se může stát jeho příslušníkem.
Jako řada dalších umělců v době nesvobody utíkal pod ochranu psychiatrické léčebny v Bohnicích. Zde získal mezi lékaři řadu přátel a umělecky se věnoval zpracování variacím na Rorschachův test.
V roce 1958 vystavoval v malé soukromé galerii v Bruselu pod hlavičkou výstavy EXPO. Nelegálně také vystavoval při autorském čtení Bohumila Hrabala v pražském Mánesu. Zřejmě jediný dochovaný katalog zaznamenává výstavu v Polsku. V době Pražského jara měl možnost vystavovat ve Spojených státech. Kunsthistorici zde byli šokováni, že techniky, které se teprve v druhé polovině šedesátých let objevovaly na západě, používal Boudník již v letech padesátých.
Vladimír Boudník se narodil 17. března 1924 v Praze. Vyučil se nástrojářem a po válce vystudoval Státní grafickou školu. V roce 1965 se stal členem Svazu československých výtvarných umělců. 5. prosince 1968 se oběsil na klice od dveří. Není přitom jisté, zda šlo o sebevraždu. Opakovaně se totiž fotografoval s oprátkou jako oběšenec. Od roku 1995 je s podporou hlavního města udělována Cena Vladimíra Boudníka.
