Veřejný prostor Artwall Gallery pod Letnou zasáhl fotografický projekt Tomáše Pospěcha Sluneční město. Výběr fotografií v kombinaci s texty komunistické dětské propagandy oživuje vzpomínku na socialistický experiment. Sociální utopie řízení státu jako firmy nabývá aktuální a značně znepokojivé rozměry. Připravuje se vydání knižní podoby unikátního archivu, které můžete podpořit v crowdfundingové kampani.
Veřejný prostor Artwall Gallery pod Letnou zasáhl fotografický projekt Tomáše Pospěcha Sluneční město. Výběr fotografií v kombinaci s texty komunistické dětské propagandy oživuje vzpomínku na socialistický experiment. Sociální utopie řízení státu jako firmy nabývá aktuální a značně znepokojivé rozměry. Připravuje se vydání knižní podoby unikátního archivu, které můžete podpořit v crowdfundingové kampani.
Fotografie v osmdesátých letech vytvořil zlínský reklamní fotograf na volné noze Jan Regal. V devadesátých letech je vyhodil a náhodou se dostaly k Tomáši Pospěchovi. Ten až po mnoha letech zjistil, že jde o diapozitivy ze Slušovic. Poté autora vyhledal a s jeho snímky začal pracovat.
Jednou z forem zpracování je kombinace snímků s texty z dětské knížky o Neználkovi. Logem Agrokombinátu JZD Slušovice byl pšeničný klas v kotouči slunce a také v propagačních materiálech se často objevovala sluneční estetika. Nové ulice byly pojmenovávány Sluneční, Na Výsluní, apod. To vše nabízí paralelu s Neználkovým Slunečním městem.
Autor pochází z vesnice kousek od Slušovic a vzpomíná, jak dospělí tehdy o podniku mluvili s nadšením. Byl to stát ve státě, který vyráběl počítače, pneumatiky, Pepsi Colu a tisíce dalších věcí. Předseda socialistické firmy František Čuba se už od šedesátých let zabýval uplatněním Baťových principů podnikání.
Na začátku devadesátých let však měl český zázrak rychlý konec. Družstvo bylo rozkradeno. Vznikla z něho řada menších firem, které si dnes nespojujeme s původním podnikem, a které jsou dnes mnohdy úspěšné. Ale také mnoho skandálů jako první vytunelovaná banka, lehké topné oleje, lihová mafie sourozenců Březinových, auto podnikatele vyhozené do povětří… to všechno jsou Slušovice. Legenda Františka Čuby však funguje dodnes. Lehce získal podporu voličů a stal se senátorem. A byl to prý také on, kdo do značné míry napomohl příteli Zemanovi, že se stal prezidentem.
"Ukazuje, jak touha po štěstí generuje prostor pro nerealistická očekávání, která se mohou v rukách politiků stát základem demagogických programů. V době, kdy nemalé procento populace důvěřuje jednoduchému receptu na prosperitu, představě, že stát lze řídit jako firmu, není od věci zaměřit pozornost na firmu, která působila jako svého druhu stát ve státě,“ říká o výstavě její kurátorka Zuzana Štefková.
Slušovice byl fenomén jako místní zaměstnavatel. Zaměstnanci tu kromě výplaty dostávali body, které mohli utrácet ve speciálních obchodech za zahraniční zboží. Dnes je to normální fungující vesnice, ale mnoho budov je opuštěná. Za městem je obrovská administrativní budova dřívějšího družstva. Stejně tak bývalá banka nebo areál dostihového závodiště. Některé objekty připomínají domy vyrvané z města a hozené do pole. Socialistická postmoderna brněnského architekta Věnceslava Zeliny těžko hledá uplatnění. Jiné budovy dlouho chátraly a dnes opět fungují.
Archiv Tomáše Pospěcha je zcela jedinečný, protože původní firemní archiv se beze stopy ztratil. Nedochovaly se ani jiné propagační fotografie, tiskárny v té době originály nevracely. Naopak se dochovala spousta plakátů, kalendářů, výtisků firemního časopisu, Čubova kniha Cesta k prosperitě z r. 1989.... Proto má vzniknout kniha fotografií a rozhovorů s tehdejšími zaměstnanci. Ještě dříve vznikne autorská publikace interpretovaných fotografií ze Slušovic.
Tomáš Pospěch (*1974 v Hranicích) je fotograf, historik umění, volný kurátor. Vystudoval Institut tvůrčí fotografie Slezské univerzity v Opavě (1992–1998), dějiny umění na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci (1992–1995) a na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze (1995–1999). V letech 2009–2013 absolvoval doktorandské studium na ITF FPF SU v Opavě a stáž v Ateliéru multimediálních konfrontací u Jiřího Davida na VŠUP v Praze (2011–2012). Je autorem více než dvaceti knih. Za svou volnou tvorbu získal hlavní cenu Sittcomm Award 2006. Od roku 1997 působí jako pedagog na Institutu tvůrčí fotografie Slezské univerzity v Opavě.
