kunsthalle prahaNové centrum pro moderní a současné umění Kunsthalle Praha bude sídlit v bývalé Zengerově trafostanici na Klárově.  Majitelem objektu je nezisková organizace při Pudil Family Foundation. Prezentace proběhla v rámci festivalu Den architektury 2017. Zahájila přednáškou o vzniku budovy od historičky Venduly Hnídkové a pokračovala videoperformancí Federica Díaze.  




Nové centrum pro moderní a současné umění Kunsthalle Praha bude sídlit v bývalé Zengerově trafostanici na Klárově.  Majitelem objektu je nezisková organizace při Pudil Family Foundation. Prezentace proběhla v rámci festivalu Den architektury 2017. Zahájila přednáškou o vzniku budovy od historičky Venduly Hnídkové a pokračovala videoperformancí Federica Díaze.

Zengerova transformační stanice se začala stavět v roce 1930 podle návrhu architekta Viléma Kvasničky. Investorem byly Pražské elektrické podniky. Výzdobu fasády měl provést avandgardní sochař Zdeněk Pešánek. Čtyři kinetické sochy měly již připraveny sokly, které jsou na budově dodnes. Nicméně k umístění díla Sto let elektřiny nakonec nedošlo.

Na dochovalé modely vizionáře Pešánka navázal současný Federico Díaz se zajímá o nové technologie přírodní jevy. Pohybuje se na pomezí sochařství, architektury, hudby, světla a vědy. Fenoménu Zdenka Pešánka se věnoval již jako student AVU a v roce 1996 při jeho retrospektivě v Národní galerii provedl rekonstrukci světelné kinetické sochy.

“Původní čtyři plastiky byly pravděpodobně zničeny cestou z výstavy v Paříži. Získali jsme možnost toto dílo rekonstruovat a projekce vznikla ze scanů těchto modelů a spektrometru Zdeňka Pešánka,” uvedl při zahájení Federico Díaz. Jonáš Rosůlek vytvořil doprovodnou zvukovou kompozici a Jan Hladil provedl samotnou projekci.

Nenápadný půvab transformační stanice představila v přednášce Vendula Hnídková. Exklusivní místo v centru města bylo frekventované již od raného středověku. Jde vlastně o křižovatku několika cest k Pražskému hradu. Elektrické podniky (dopravník podnik) nechal postavit v době rozvoje tramvajové dopravy řadu elektrických měníren. Památkové úřady zasahovaly do podoby stavby, která se řešila již od dvacátých let. Výsledkem byl dům, který se vymykal tehdejšímu funkcionalistickému trendu, ale za to výborně zapadá do malostranské zástavby. Novoklasicistní plášť skrývá obytnou část, kanceláře, strojovnu, trafostanici a rozvodnu. Konstrukci tvoří kombinace zdiva a železobetonu. Zenglerova transformační stanice je kulturní památkou od roku 2015.

Úvodní slovo kurátorky Christelle Havranek, přednášku Venduly Hnídkové a představení Frederica Díaze si můžete vyslechnout v záznamu pod článkem.