Milovník umění, spoluzakladatel deníku SME, miliardář a podnikatel Peter Vajda podpořil investicemi mnohé umělce, kteří za komunistického režimu měli omezenou možnost seberealizace. Financoval soukromou sbírku umění slovenské neoficiální scény, jejíž výběr můžete vidět v Museu Kampa na výstavě Hommage à Peter Vajda do 30. září 2018.
“Peter Vajda přišel hned z počátku podnikání, kdy firmy nakupovaly auta, nebo v lepším případě investovaly, s nápadem nakoupit díla umělců, kteří nesměli za minulého režimu působit. Za Mečiára byla vyhozená generální ředitelka slovenské národní galerie a pan Vajda ji požádal, aby se stala spolutvůrcem naší sbírky,” vzpomíná Václav Foglár z První slovenské investiční společnosti.
Tato sbírka má v současnosti na pět set exemplářů a její kurátorkou je stále Zuzana Bartošová. Kolekce těží zejména z neoficiální výtvarné scény 70. a 80. let umělců, kteří se nevzdali své umělecké svobody a raději přijali civilní povolání. Dnes si tato díla půjčují významné evropské galerie.
Koncepce výstavy přináší sled chronologický a stylových tendencí. První sál je věnován informelu a strukturální malbě například Mariána Čunderlíka, Milana Paštěka a Rudolfa Fily. Toto období je spjaté s obnovováním umělecké svobody v šedesátých letech, kdy sice docházelo k určitému uvolnění, ale i tehdy byly výstavy zakazované z politických důvodů.
Následují představitelé popartu Alex Mlynárčik, Jana Želivská, a další. Miloš Urbásek zde má své klasické dílo s písmeny v obrazu, kterými se řadil k lettrismu a po emigraci měl úspěchy v západním Německu. Vladimír Popovič pracoval s poetikou dětství, zatímco Juraj Meliš objektem Velký cenzor přímo polemizuje se systémem.
Ozvěny konstruktivismu přinášejí kinetickou sochu Milana Dobeše Pohyb světla. Vystavoval již v roce 1965 a následující rok vzbudil ohlas v Praze a v roce 1968 se již účastnil mezinárodní přehlídky umění. Obrazy Anastázie Mertušové, dřevěná socha Rudolfa Uhera a jiné. Někteří autoři té doby si uchovávali svoji integritu tím, že se vzdali figurace a pracovali s dekorativními náměty a tím se vyhnuli politickým tématům.
Výstavu uzavírají konceptualisté a mladší autoři. Obraz Petera Bartoše se stal hlavním motivem výstavy na pozvánce a katalogu. Július Koller zde porovnává svá dvě díla reagující černobílými překrývanými nápisy na období ruské okupace a obdobné barevné provedení značící společenskou změnu z roku 1988. Ivan Štěpán zhotovil tepelná madla na kterých si postupně návštěvník může vyzkoušet zvyšujícící se teplotu. Rudolf Sikora se věnoval landartu ve městě Zvolen. Do přímé polemiky s režimem se pouštěl Peter Meluzín. Se svými přáteli zorganizoval uměleckou akci v opuštěné čističce. Daniel Fischer kombinoval reálnou krajinu ve svých obrazech s fotografiemi. Igor Kalný za minulého režimu nemohl vystudovat a po uvolnění poměrů spáchal sebevraždu, zřejmě i pod vlivem tohoto handicapu.
Peter Vajda se narodil 7. dubna 1947 v Bratislavě. Vystudoval na strojní fakultě SVŠT a VŠE. Ve výzkumném ústavu se věnoval ekonomické informatice. V roce 1990 s dalšími partnery založil Prvú slovenskú investičnú spoločnosť, která významně uspěla v kuponové privatizaci. Mezi široké podnikatelské aktivity později patřilo také spoluzaložení deníku SME. Po konfliktu s tehdejším premiérem Vladimírem Mečiarem se přestěhoval do Prahy a založil v roce 1995 firmu Proxy Finance. Zemřel po vážné nemoci ve věku 70 let v říjnu 2017.
