Významný český fotograf nabídl veřejnosti poprvé výběr svých fotografií rodiny a přátel, nebo třeba černošské komunity v USA. Ukazuje svou cestu k profesionální fotografii, zlepšující se technické vybavení a návraty k oblíbeným tématům. Výstava potrvá v Domě fotografie od 10. října 2017 do 7. ledna 2018.
Významný český fotograf nabídl veřejnosti poprvé výběr svých fotografií rodiny a přátel, nebo třeba černošské komunity v USA. Ukazuje svou cestu k profesionální fotografii, zlepšující se technické vybavení a návraty k oblíbeným tématům. Výstava potrvá v Domě fotografie od 10. října 2017 do 7. ledna 2018.
Ředitelka Magdalena Juříková připomíná, že autor výstavy byl jedním ze zakladatelů pražského Domu fotografie. “V tomto domácím prostředí se věnuje takřka intimnímu tématu, které často na veřejnosti neprezentuje,” uvedla ředitelka GHMP. Přehlídka fotografií mapuje různá témata z domova i ze světa a to včetně autorových nejbližších. Nejde o retrospektivní výstavu, ale výběr dosud neprezentovaného díla za uplynulých čtyřicet let.
“Začal jsem jako fotograf amatér a hrozně mě to bavilo, dokonce jsem přestal psát a kolem roku 1968 jsem se přesouval do fotografie. I když jsem dávno profesionál, tak se s vystavenými fotografie cítím rád, protože jsem je fotil pro radost,” popisuje svůj vývoj Pavel Baňka. Ve velmi osobní výpovědi textem v prostoru expozice se dozvíte o jeho dětství, které již provázela láska k fotografování.
V roce 1987 se mu podařilo vycestovat do USA na rezidenční pobyt do státu New York. “V Americe jsem si naplno uvědomil, že každý z nás se mohl narodit někomu jinému, v jiné rase, v jiných konstelacích, chudý, bohatý, cokoliv…” říká Pavel Baňka.
V Čechách si oblíbil fotografování bleších trhů a vracel se k němu i po třiceti letech. Podle kurátora Martina Mazance navazuje na prvorepublikové ateliéry i novinářský dokument a pouliční styl fotografie.
Pavel Baňka se narodil 20. března 1941 v Praze. Vystudoval ČVUT a stal se výzkumným pracovníkem. Přitom se věnoval básnické tvorbě a působil společně také s Václavem Hrabětem. Koncem sedmdesátých let přijímá svobodné povolání fotografa. Po revoluci se věnuje pedagogické činnosti i v zahraničí a přes dvacet let vedl ateliér fotografie na Fakultě umění a designu v Ústí nad Labem. Je šéfredaktorem časopisu Fotograf. Jeho díla jsou ve sbírkách uměleckých muzeí v Evropě a USA. V České republice realizoval dvacítku samostatných výstav a skoro dvakrát tolik v zahraničí.
