Již potřetí se v Galerii u Betlémské kaple objevují obrazy tohoto malíře žijícího ve Francii. Dva cykly Píseň písní a Bereshit obsahují starobiblické motivy. Kurátorka Lucie Šiklová zvolila vernisáž formou rozhovoru s autorem, který můžete vidět ve videu. Část ihned prodejných děl je vystavena také v nedalekém knihkupectví Kavka. Výstava na obou místech potrvá do 24. června 2018.
Jedna z otázek mířila na malířův rozvoj a jeho dřívější výrok, že mistr není učitel. “Měl jsem kliku, že mne v podstatě vyhodili ze všech škol. Díky tomu jsem se setkal s Josefem Jedličkou, kterého vyhodili z fakulty v roce 1948. S manželkou se ocitl v jakémsi vyhnanství v Litvínově. Já jsem tak našel mistra a on našel žáka. A to byly veškeré moje univerzity, jinak jsem byl v umění samouk,” říká Miloslav Moucha.
Umění má být podle něho hledáním krásy, protože prosté sebevyjádření je spíše terapie. Popisuje jak pod vlivem prostředí Litvínova ve svých dvaceti letech do obrazů také vkládal hrůzy. Když však uviděl rozkvetlý strom, tak pochopil, že do umění je třeba vkládat i pozitivní představu světa.
Název cyklu obrazů Bereshit lze přeložit jako “na počátku” a jedná se o první větu z Tóry. Existují však i jiné výklady, například “v hlavě”, což má naznačovat možnosti různých intepretací stejné situace. Píseň písní se stejně jako Bereshit vztahuje ke stvoření. Oba cykly odlišuje duchovní a materiální část procesu.
Miloslav Moucha naznačil i proces vlastní tvorby. Motiv ho musí překvapit v reálném životě, jako když mezi alpskými štíty zahlédl padat hvězdu. Na základě skici se mu téma propojilo s Šalamounovou písní a realizoval obraz. “Nic není předem, všechno je potom anebo teď,” říká.
Kurátorka Lucie Šiklová zarecitovala několik veršů z Písně písní. “Kdo by lásku chtěl za celé jmění pořídit, jedině by se zesměšnil,” uvádí se v textu.