Velká přehlídka tvorby malíře Jana Grimma probíhá současně ve výstavních prostorech Ambit Strahovského kláštera a Winternitzova vila. Koncepci připravila Ivana Grimmová, manželka a spolupracovnice zesnulého umělce. Výstava s názvem Jan Grimm - Retrospektiva potrvá do 30. května 2018.
“Miluješ-li život vezdejší, lidi odlišné tvému vnímání času i okolní svět, pak máš našlápnuto k dosud utajeným objevům. Láska trvá každému, kdo neskrývá vyznání k čisté pravdě. Doporučuji zkoumat Janovu malbu v tichosti a detailně. Nechat se jeho tvorbou duchovně prostoupit. Snažit se proniknout k podstatě poctivého díla,” řekl na úvod spisovatel Václav Dušek.
Výtvarný kritik Peter Kováč upozorňuje, že Grimmova figurální exprese přirozeně zapadá do dějin českého umění. Již tzv. Přemyslovský krucifix v obrazárně Strahovského kláštera to dokazuje. “Figury Jana Grimma se vždy liší od klasického projevu. Není u nich podstatná modelace světlem a stínem. Nesnaží se o akademické vykreslení detailů. Postavy nemají pevný obrys a jejich tvar se mění s každou akcí. Jakoby sama emoce vstupovala do jejich těla a pevně je ovládala. Neklasický kánon a výtvarná expresivita posloužily malíři k stupňování prožitků. Hlavní roli hraje v jeho obrazech gesto rukou a výraz tváře,” uvádí Peter Kováč. Výstava je dle něj důstojným připomenutím generace expresivních figuralistů, která v osmdesátých letech díky řediteli národní galerie Jiřímu Kotalíkovi podvakrát vystavovala v centru Paříže. Na její význam se však v posledních dvaceti letech téměř úplně zapomnělo.
Vychází také monografie mistrova díla s reprodukcemi a výběrem textů ze zpráv, recenzí a dokumentů. Kmotrou při jejím křtu se stala spisovatelka Viktorie Hradská. Vzpomněla na máchovská setkání čili Salony kritického myšlení: “Manželé Grimmovy dokázali dávat dohromady lidi s vlastním názorem. Jejich společnost nebyla rozdělená a ctila názorovou odlišnost.”
Jan Grimm se narodil 17. 4. 1943 v Praze a zemřel 3. 9. 2012 v Litoměřicích. Vystudoval Akademii výtvarných umění a v sedmdesátých letech se stal představitelem expresivní figurace. Do veřejného prostoru zasáhl například sedmnáctimetrovou mozaikou v metru na Náměstí republiky, pozdější výzdobou stanice Skalka či nástěnnými malbami v Paláci kultury a nemocnici Na Homolce. V devadesátých letech se natrvalo odstěhoval do Litoměřic. Zde zrestauroval kulturní památku dům Salva Guarda a vytvořil z něho vyhlášené kulturní centrum. Proslul mimo jiné pořádáním výstavy v železničním tunelu a významně se zasadil o oživení odkazu Karla Hynka Máchy.
