Leo Bureš již bezmála padesát let žije a hospodaří v horské vesničce v Jeseníkách, odkud mu výstup na Praděd zabere pouhé dvě hodiny. Přestože je vystudovaným přírodovědcem, většinu života si vydělával manuální prací, zatímco jeho obor – geobotanika mu zůstal koníčkem. Souběžně s ním se od mládí věnuje fotografování přírody.

02buresVe své odborné botanické práci se Leo Bureš zabývá výzkumem flóry a vegetace Jeseníků, především v lokalitě Velká kotlina. Zkušenost s dokumentárním fotografováním přírody jej před léty přivedla k volné umělecké fotografii. Během posledních patnácti let vystavoval svou volnou i dokumentární tvorbu na různých místech v České republice (Opava, Krnov, Šumperk, Pardubice, Praha). Od roku 2007 se věnuje vodinkám – fotografiím vody, spěchající v korytech horských bystřin po svazích Jeseníků. O své osobní cestě k tomuto specifickému tématu a své fotografické metodě autor říká:

01bures

„Přírodní objekty, především rostliny, jsem fotografoval od nepaměti. Realita dokumentární přírodní fotografie je však svazující, proto jsem stále hledal v přírodě abstraktní témata. Našel jsem je náhodou, když jsem jednou bleskem prosvítil vodu horské bystřiny a na fotografii se objevily barvy a struktury okem neviditelné. Zkoušel jsem to znova a přitom hledal nejvhodnější technické   řešení. Přitom jsem poznal, že každý potok je jiný, o barvě dna rozhoduje hornina, další barvy určuje připlavené listí a mech na kamenech, rychle se měnící struktury jsou dány složitým prouděním čiré vody. Když jsem konečně našel nejvhodnější objektiv, způsoby a směry svícení, zbývalo už jen hledat zajímavé potoky a v nich zajímavé náměty. Tušené, intuitivně vnímané, protože pouhým okem neviditelné. Obraz se ukáže až na displeji digitálního fotoaparátu. Nazval jsem tyto objevované motivy vodinky.

03bures Vodinky jsou makrofotografie živé přírody, digitálně minimálně upravované, založené na lomu světla v rychle proudící, průzračně čisté vodě horských bystřin, složitě nasvícené několika blesky. Podmínkou je digitální fotoaparát, na jehož displeji se ukazují barvy a struktury, které v potoce nejsou jinak vidět. Jakmile se na displeji fotoaparátu objeví zajímavý motiv, hledám nejvhodnější úhel záběru, rozmístění a nastavení blesků a nejvhodnější kompozici. A přitom zcela zapomenu na svět. Z extáze procitám, teprve když zajímavý peřejnatý úsek potoka skončí nebo se něco z fotovýbavy porouchá. Pak teprve zjistím, že nemůžu narovnat dlouhým ohnutím ztuhlá záda, že mám v holínkách plno vody a úplně zmrzlé nohy, otlačená kolena a zmáčené oblečení.“

Autor: Jiří Bernard Krtička

Foto:  Leo Bureš, z cyklu Vodinky

Ukázka dalších prací Leo Bureše z cyklu Vodinky: