Podpořte násNewsletter Inzerujte u nás

  • English (UK)
  • Výstavy
    • Probíhající výstavy
    • Probíhající a budoucí výstavy
    • Budoucí výstavy
    • Všechny výstavy
  • Galerie
    • Tuzemské výstavní galerie
    • Zahraniční výstavní galerie
  • Publicistika
    • Zprávy
    • Recenze
    • Rozhovory
    • Téma
    • Umělci
    • Knihy
    • Varia
  • Události
  • Skupina F
  • Videa
  • Ke stažení
  • O nás
  • Newsletter
  • Inzerujte u nás
  • Podpořte nás
  • Výstavy
    • Probíhající výstavy
    • Probíhající a budoucí výstavy
    • Budoucí výstavy
    • Všechny výstavy
  • Galerie
    • Tuzemské výstavní galerie
    • Zahraniční výstavní galerie
  • Publicistika
    • Zprávy
    • Recenze
    • Rozhovory
    • Téma
    • Umělci
    • Knihy
    • Varia
  • Události
  • Skupina F
  • Videa
  • Ke stažení
  • O nás
  • Newsletter
  • Inzerujte u nás
  • Podpořte nás
  • Domů
  • Publicistika
  • Zprávy

Jitka a Květa Válovy: Prší, prší, a už zase smutek na mě leze

Zprávy
8. března 2022
Jitka Válová, Jatka (detail), 1950

Ke 100. výročí narození malířek Jitky a Květy Válových uspořádala Galerie Františka Drtikola v Přibrami výstavu pod názvem Prší, prší, a už zase smutek na mě leze. Sestry-dvojčata, které prožily celý život spolu v chudobě a izolaci v drsném industriálním prostředí Kladna, patří k našim nejoriginálnějším malířkám druhé poloviny 20. století. Výstava trvá do 27. března.

Sestry Válovy se narodily v roce 1922 v Kladně a zůstaly mu věrny až do smrti. Společně zde prožily celý život v nevelkém domě se zahradou, kde sdílely ateliér. Obě zůstaly neprovdané a bezdětné. Syrové industriální prostředí kladenských hutí a oceláren mělo zásadní vliv na jejich život i tvorbu. Jejich dílo reflektuje válku, během které byly obě totálně nasazeny v ocelárnách, uvolnění šedesátých let, marasmus normalizace i celoživotní boj s komunistickým režimem, který je odsoudil k životu stranou dění. Objeveny byly až v osmdesátých letech a to zejména díky jejich blízké přítelkyni Ester Krumbachové, která je navštěvovala a dokumentovala jejich tvorbu. 

jitkakveta

Obr. 2.: Jitka a Květa Válovy, foto Wilhelm W. Reinke,

80. léta

v4

Obr. 3.: Květa Válová, Dotyk kamenů, 1984,

olej, plátno

Nejvýstižněji charakterizují jejich začátky Květina slova: „[Kladno] nás předurčilo především k tomu, že jsme měly vždycky hovno. Ale výtvarně nás samozřejmě, hlavně v začátcích, formovalo. Po ukončení absolutoria jsme jezdily na doly a do hutí a potom tvrdě makaly. Kreslily jsme, malovaly, někteří bezvadní chlapáci nás nemohli neinspirovat. Žily jsme mezi nimi.“

Obě sestry studovaly na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze v ateliéru Emila Filly a v roce 1954 se připojily k umělecké skupině Trasa, se kterou společně vystavovaly. Držely se ale spíše na okraji, jejich energie a autentičnost již tehdy překonávala modernistické klišé. Dařilo se jim vzdorovat totalizujícím tlakům, celý život tak stály mimo dobové trendy a vytvořily si svůj charakteristický expresivní styl. Společně s Adrienou Šimotovou a Alenou Kučerovou jsou řazeny k našim nejvýznamnějším představitelkám nové figurace. 

v11

Obr. 4.: Květa Válová, Kolaři, 1962, olej, plátno

plakatjv1

Obr. 5.: Jitka Válová, návrh na plakát lyžařského

závodu, 1958, uhel, pastel, papír

„Válovky“ jsou dodnes pokládány za ojedinělý úkaz na české i světové výtvarné scéně a to jistě i díky neobvyklé dvojčecí propojenosti v životě i výtvarném vyjádření. Přestože každá ze sester byla svébytnou osobností s vlastní tvůrčí cestou, jejich dvojjediná existence a každodenní propojenost sdíleného života daly vzniknout jedinečnému uměleckému dialogu. Jeden obraz reaguje na druhý, sestry si témata vyměňují a přinášejí často radikálně odlišné výpovědi. Typická je kontrastní dualita námětů, kterou spojuje poselství o porozumění a soucítění, o přesahu lidské existence, o křehkosti bytí člověka i tíhy lidského osudu. Obě vycházejí z hloubky osobního prožitku světa, ale dávají mu tvar obecně lidské zkušenosti. Vždy se jedná o motivy, jejichž základ je archetypální, symbolický či metafyzický. V tvorbě sestry hledaly vyjádření určitých základních etických hodnot.

v12

Obr. 6.: Jitka Válová, Stojící horník, 1960, uhel,

papír

jkvalovky

Obr. 7.: Jitka Válová, Hutníci-Kladno, 1960-61,

uhel, pastel, papír

Individuální odlišnosti v projevu obou malířek se odvíjely od jejich odlišných povah. Introvertnější Jitka volila duchovnější a niternější témata, typický byl pro ni motiv pohybu, střet duchovních sil a energií, křehkost a celoživotní téma soucitu. Ráznější Květu zase charakterizuje spíše hutnost, drsná robustnost, velkorysé tvary a motiv trvání, přímá demonstrace prosté lidské existence. Obrazy, kresby a grafiky obou sester spojuje temná barevnost, tíseň, napětí, ponurost a dynamika, vlastnosti tak charakteristické pro každodenní život v tvrdých podmínkách rodného Kladna. Život v izolaci však malířkám zároveň umožnil mimořádnou duchovní koncentraci a akumulaci energie, která vedla k velkým uměleckým výkonům, jež dodnes udivují svou odvahou, obsahovou zralostí a mohutností formy.

Text a foto: Eliška Cieslarová

  • Galerie Františka Drtikola
  • Jitka Válová
  • Květa Válová
  • nová figurace
  • skupina Trasa

Podobné články

  • Dvě kladenské výtvarnice v galerii Artinbox

    Dvě kladenské výtvarnice v galerii Artinbox

Dolákova 536/24, Praha 8
Tel. +420 777 800 383

Číslo účtu: 1035370305/5500

Copyright © 2021 České galerie.
Všechna práva vyhrazena! výstavy

Naši partneři

Podpořte nás

Nastavit cookies

 

vystavnik