Videorozhovor s předním českým portrétistou, který posouvá meze tolerance k lidské sexualitě. Používá k tomu fotografickou technologii z roku 1851 a tvorbou unikátních snímků bojuje kvalitou proti nadprodukci v digitální éře. Vydává výpravné obrazové knihy a chystá se prorazit na světový trh.
Nálepku dekadentního fotografa dostal od médií a používá ji jako slogan pro netradiční zaměření svých témat. V oblasti lidské sexuality se snaží posunout toleranci společnosti skrze estetiku. Po sedmnácti letech práce v časopisu Reflex, kde se věnoval tvorbě portrétů a šéfoval fotooddělení, přešel na volnou nohu. V éře digitální fotografie ubývá v žurnalistice profesionálních fotografů, redakce více používají fotobanky, je nadprodukce amatérských snímků. Klíčovým okamžikem pro využití vysokých požadavků na kvalitu bylo uplatnění v umění. K tomu ostatně Petr Jedinák směřoval už dávno, protože chtěl vytvářet sochy z plastu a dokonce kvůli tomu vystudoval obor polymerní materiály na VŠCHT. Přednášel na dvou vysokých školách, nyní pořádá přednášky a dává soukromé lekce. Přes experimentování se starými fotografickými technologiemi se dostal k ambrotypii. Tato metoda vznikla v roce 1851 a jejím výsledkem je vždy jediný snímek, který nelze dále upravovat. Historickou metodu používá například pro tvorbu portrétů žen při orgasmu. Hranici uměleckého aktu neřeší, ale odmítá označení pornografie.
Loni vydal dvě výpravné knihy Svátost těla a Jediná krása. Letos připravuje k vydání zmíněnou sérii orgasmických portrétů ve sběratelské edici padesáti výtisků. Dále chystá knihy Nora a Mistři shibari. Snaží se proniknout do světa a chystá se do Frankfurtu a do Tokia. Mezi jeho modelkami jsou ženy všech profesí včetně vrcholových manažerek.
