Pod názvem Tmou ke světlu otevřela Galerie Jiřího Jílka v Šumperku výstavu abstraktních maleb Milivoje Husáka. Vybraná díla, k nimž patří také ukázka z obdivovaného cyklu Opus magnum alchymicum, jsou charakteristická meditativním obsahem, asketickým výrazem a redukovanou škálou barev. Výstavu v Galerii Jiřího Jílka můžete navštívit do neděle 29. května 2022.
Ačkoli se kurátor Miloslav Koval limitován prostorovými možnostmi galerie rozhodl vystavit výhradně malby na papíře, podařilo se mu uskutečnit citlivou sondu do malířské tvorby Milivoje Husáka, dobře vystihující její charakteristické rysy. Na sklonku století začal Milivoj Husák pracovat s netradičními materiály, nejprve s grafitem, později s uhelným prachem a popelem. Právě asketické meditativní malby na papíře s podmalbou z teplého šedohnědého pigmentu popela patří k jeho typickým projevům v dekádě 1998 – 2008, kterou lze bez váhání označit za dosud vrcholné období jeho volné malířské tvorby. V následující dekádě se autor totiž ve volné tvorbě odmlčel a zabýval se výhradně uměleckými díly pro sakrální prostor.
|
Obr. 2. Milivoj Husák: Na prahu ohně, 2003-2008, akryl a popel na papíře, 230x135 cm |
Obr. 3. Milivoj Husák: Tři síly, 2003-2008, akryl a popel na papíře, 230x135 cm |
Expozici dominují tři monumentální malby na papíře: Nigredo, Na prahu ohně a Tři síly, každá o rozměru 230x135 cm, které reprezentují jedno ze stěžejních Husákových děl – dvanáctidílný alchymický cyklus Opus magnum alchymicum, vytvořený v letech 2003 – 2008. Ústřední trojice maleb je vhodně doprovázena souborem dalších maleb na papíře, které vznikly v téže době a byly pojednány stejnou technikou, sestávající z podmalby v teplé popelové šedi, následované v druhé fázi malbou akrylem, někdy ještě doplněné kresbou uhlem či tuší. Názvy jako Noc je vejcem světla, Pohřbení světla či Světelná stigmata odrážejí spirituální povahu autorovy tvorby, pro niž světlo, symbolizující tvůrčí, životadárný a sjednocující princip, zůstává ústředním motivem a nejvyšší uměleckou výzvou.
|
Obr. 4. Milivoj Husák: Bolestný prostor I, 2003, akryl, popel, uhel na papíře, 100x70 cm |
Obr. 5. Milivoj Husák: Bolestný prostor II, 2003, akryl, popel, uhel na papíře, 100x70 cm |
Z kurátorského textu Miloslava Kovala vybíráme: „Podobně jako Petra Malinová s jílem, pracuje Milivoj Husák s dřevěným popelem a své barvy, použité v jejich symbolickém významu, omezuje především na červenou, bílou a černou, někdy zastoupenou leštěným grafitem. Na rozdíl od Petry, zahleděné dolů, v lásce k zemi a k rostlinám, u něho všechno směřuje vzhůru, tmou ke světlu tušeného horizontu v jeho nedostupném přesahu. Od přírodního tíhne k duchovnímu, od smyslů k niternosti, od množství k jednotě v jejím řádu a celistvosti. Míjí ho pomíjivé proudy doby. Obrací se k biblickým kořenům a k celostní filosofii Velkého Díla alchymistů. Moje zkušenost mě vede k respektu, ale i k připomínce, zakotvené ve výroku Josefa Pěnčíka, životopisce Jakuba Demla. K souhlasu s tím, že není žádné pravdy ani lásky, která by nevzešla ze země, pramene všeho dostupného poznávání.
|
Obr. 6. Milivoj Husák: Pohřbení světla, 2003, akryl, popel, uhel na papíře, 70x100 cm |
Obr. 7. Milivoj Husák: Noc je vejcem světla, 2003, akryl, popel, tuš na papíře, 70x100 cm |
Umění je adorace, píše v jednom ze svých textů sochař Jiří Jílek. Jistě je jádrem toho, co bych za umění označil, i úcta k životu. Vůle udržet si a malbou obnovovat prvotní úžas z něho. Posilovat svůj živý vztah k řádu přirozeného světa. Proti plané účelovosti chránit vzácnou hodnotu toho, co je samo sobě podstatou. Je mi slovem vtěleným, ve hmotě projeveným se božským i tam, kde se halí tichem a vypovídá čirou formou. V tom smyslu je směřování mnoha autorů, kteří tu vystavovali a které mám rád, projevem duchovním a s malbou Milivoje Husáka se shoduje. On jenom takový směr i cíl své cesty zdůrazňuje a, opřený o pevnou víru, výslovně se k němu hlásí.“
|
Obr. 8. Milivoj Husák: Tam světla ve stány (K.H.Mácha), 2005, akryl, popel, uhel na papíře, 100x70 cm |
Obr. 9. Milivoj Husák: Světelná stigmata , 2005, akryl a popel na papíře, 100x70 cm |
Autor: Jiří Bernard Krtička s použitím kurátorského textu Miroslava Kovala
Foto: Anežka Kovalová
