Malířka Bohuslava Olešová (1951) nachází tvůrčí inspiraci v odkrývání archetypálních principů, energií a sil, které utvářejí člověka, přírodu i vesmír a jejichž nejčistším a nejelementárnějším vyjádřením je energie světla. Aktuální výstavu Bohuslavy Olešové pod názvem Fermiho bubliny můžete navštívit (po telefonické domluvě) v Galerii G13 na Dominikánském náměstí v Brně do 17. července 2024.
Bohuslava Olešová je jednou z nejvýraznějších malířek brněnské scény, na kterou vstoupila již v 80. letech minulého století. Její malby s jistotou poznáme. Jsou nezaměnitelné a specifické výraznou strukturální technikou vrstvení barevných ploch, jejich prorýváním, probrušováním a dynamizací plochy. Prosvítání jednotlivých barevných vrstev můžeme chápat jako překrývání různých dimenzí a prostorů stejně jako samotné odkrývání lidského poznání. Malby jsou energické, přesto meditativní a odkazují se ke kosmologickým tématům, teoriím vesmíru, občas k filozofii, nebo mytologii. Díla působí přívětivým dojmem, přesto však její vesmírné téma nevzbuzuje v divákovi úplně osobní prožitky. Nepodbízí se estetickým standardům, ani nenabízí prostor k lidsky obvyklé komunikaci. Musíme si k nim hledat cestu skrze hlubiny vesmíru. Procházet hlubokou strží tápání ve vztazích mezi mikro a makrokosmem.
|
Obr. 2. Bohuslava Olešová: Z cyklu Prošli vyléčeni, 1991, akryl, papír, 25.5x34 cm |
Obr. 3. Bohuslava Olešová: Z cyklu Efemérní cizopasník, 2002, kombinovaná technika, papír, 42x60 cm |
Pokud budeme vesmír chápat jen jako prostředí prázdného prostoru a mechanického dění nepředstavitelných rozměrů, lze těžko očekávat nalezení nějaké osobní roviny porozumění této autorce. Hranice, z níž chladnost vesmírného prostoru vyústí v život a konečně i v nějaké psychologické procesy, je vzdálená pochopení naší běžné lidské představitelnosti. Přesto se ta hranice ukazuje být propustnou, čehož jsme všichni zde důkazem. Může být mnohem pochopitelnější, když se na ni podíváme tradičním způsobem a s upřímnou pokorou tázajícího se. Bohuslava nám nabízí vzácný pohled, skrze tvůrčí mysl umělce. Cituje nejpokročilejší vědecké poznatky, které tvrdí, že vše je jen energetickým polem a světlem. Tisíce let staré esoterické nauky napříč historií světa sice říkají totéž, avšak spojují světlo s duchovní povahou života. Bohuslava Olešová se po celé své tvůrčí období nezabývá ničím menším než právě tématikou jednoty světla a ducha.
Fyzikální, kosmologickou a spirituální povahou světla byla fascinována od počátku své tvorby a toto téma zpracovává plně bytostným způsobem, jak jen si dovedeme představit. Opravdovost svého nasazení vycítíme ve všech prostředcích, ke kterým se kdy uchýlila. Dnes je tyto prostředky možno nazvat tradičními, ale nepřestávají fascinovat svou jednoduchostí, přesvědčivostí a lidským rozměrem. Využívala jemné struktury a tvarové pomíjivosti pigmentu, prorývala, drásala a děravěla papír. Prošíváním vyjádřila časovou stopu pohybu bodu, částice v prostoru. V prostorových instalacích přistupuje k základním předmětům lidských potřeb až s archetypální symbolikou a citlivostí. Objekt (2004) byl „studnicí poznání“, úžasnou kombinací optimisticky bílého vzdušného peří a neproniknutelnou temnotou hladiny vyjetého motorového oleje.
|
Obr. 4. Bohuslava Olešová: Z cyklu Gravitační stehy, 2014, akryl, plátno, 120x120 cm |
Obr. 5. Bohuslava Olešová: Z cyklu Gravitační stehy, 2008, akryl, plátno, 147x200 cm |
Její oblíbené instalace světelných struktur manifestovaných napínáním nití, síťovaly prostor naší hmotné projevené materie, ale zároveň prozrazovaly toto členění na úrovních energetických polí. Dopadající světelné paprsky, jako by odkrývaly prchavou esenci spirituální povahy, ale zároveň kladly otázku po její skutečnosti zkoumané současnou vědou. Bohuslava Olešová se až existenciálním způsobem ztotožnila s touto otázkou a svou usilovnou prací se prorývala filozofickými, vědeckými a duchovními teoriemi k samotné božské a osvobozující povaze stvoření. A tu, skrze svá další díla, nepřestává znovuobnovovat v proudu nových inspirací.
Její osobnost jako by potvrzovala vědeckou hypotézu o jediné skutečné kvalitě vesmíru, jíž je světlo. Světlo jako kvalita, která je všeprostupující. Bohunka je totiž tímto světlem neustále prosvěcována a stává se sama tím, k čemu se tvůrčí náplní své mysli upíná. To jistě potvrdí kdokoli, kdo se s ní má možnost setkávat. Bohu-slava je svým tvůrčím duchem oslavou božské světelné emanace a příkladem toho, že tento radostný všetvořící potenciál lze opravdu bytostně prožívat.
Text: Jan Spěváček
Foto: K. Šrámková (1-3), archív umělkyně (4,5)
