Kurátorka: Andrea Steckerová

Adriaen van Ostade – Tanec ve stodole, 1652

Ostade (1610 Haarlem – 1685 Haarlem) byl velmi produktivním malířem (je dochováno přes 800 maleb), rytcem a kreslířem, jehož život je spojen s městem Haarlem. Námětově se zaměřil na scény zobrazující prostředí venkova a jeho obyvatel. Ve své době byl populárním a vyhledávaným umělcem, o čemž svědčí i to, že se jeho žáky později stali věhlasní malíři jako jeho mladší bratr Isaack van Ostade, Cornelis Bega a zřejmě také Jan Steen. O Ostadeho malby byl velký zájem u sběratelů 18. století – tento obraz se mez lety 1750–1771 nacházel ve věhlasné sbírce Gerrita Braamcampa  v Amsterdamu, odtud se dostal do Paříže, poté byl také například ve sbírkách v Saltmarsche (Anglie), Londýně, Vídni a od roku 1927 v pražské kolekci Richarda Morawetze.

Pražská malba spadá do období, kdy byl Ostade silně ovlivněn Rembrandtovým světelným pojetím – hlavní zdroj světla vidíme proudit z velkých dveří stodoly. Nejvíce je osvětlen tančící pár doprovázený hrou na dudy, které byly oblíbeným nástrojem na venkově pro jejich silný zvuk. Ostade venkovany líčil s nezakrytým zájmem o jejich rozmanité charaktery a při různých činnostech – nejčastěji právě při zábavě a odpočinku, tedy i při divokých karbanických hrách, či tanci, u něhož často vypadají poněkud neohrabaně. Možná to je odpovědí na otázku, proč byly jeho malby tak populární i u honorovaných vrstev, které se jimi bavily.

Restaurování malby spočívalo především v odstranění silných vrstev laků pocházející z již starších oprav. Tyto vrstvy zapříčinily celkové ztmavnutí obrazu, který po restaurování opět nabyl bohatého koloritu.

Národní galerie v Praze - Šternberský palác