Zdena Kolečková vstoupila na uměleckou scénu v průběhu 90. let 20. století a řadí se k tzv. ústeckému okruhu autorů. V částečně retrospektivní výstavě se autorka pohybuje na rozhraní umělecké výpovědi a terénního výzkumu. Narativní linie načrtnutá prezentovanými díly, kterou spoluutvářejí objektivnější glosy a subjektivnější sebezpytující analýzy, reflektuje prožitky a zasuté vzpomínky dítěte vyrůstajícího v syrové atmosféře severočeského pohraničí, dojmy mladého člověka euforicky přijímajícího naděje spojené se změnou společenského paradigmatu po roce 1989 i zralé ženy ohlížející se po uplynulém období a sledující aktuální společenský vývoj s obavami a znepokojením. V podmanivých monochromních plátnech, fotografických cyklech či objektech a subtilních instalačních projektech se Zdena Kolečková usilovně pokouší rehabilitovat očistný a konstruktivní potenciál všech našich minulých ztrát.